Titan

Oproti režisérčině debutu Raw, který byl lehce nemastným neslaným coming of age dramatem okořeněným o nějaký ten mírný kanibalismus, je Titan rozhodně o pár kroků dál. Nuda to fakt není, extravagantní vizuální stránka funguje, bizár tady střídá bizár, zpestřuje to navíc i lehký „body horror“ a celý děj se v jednu chvíli otočí o nějakých 270°, jako bychom vstoupili do úplně jiného filmu. Jen ta finální scéna mě lehce zklamala - já totiž čekal, že to nakonec bude angličák :-). Titan je žánrový koktejl, který rozhodně nesedne každému. (21.10.2021)

Za prvé body horor ako ďalší príspevok do new french extremity, za druhé vyvražďovačka ako z gialla a za tretie seriózna dráma o vzťahu otca a jeho dieťaťa. Ako celok to celkom ladí, lenže keď idete na film s veľkými očakávaniami niečoho výnimočného, tak vás čakajú v podstate konvenčné zábery kombinované s niečím, čo sme kedysi vídavali napríklad v Cronenbergových filmoch. Problémom číslo jedna je ale v mojich očiach nesympatická hlavná postava, vžiť sa do jej pocitov, a to najmä po prvej tretine, kedy sa vážne neovláda, bolo pre mňa absolútne nemožné. Možno sa niekedy k Titánu vrátim a kompletne ho prehodnotím. (24.10.2021)

Její prvotinu Raw jsem viděl. Obeznámen s fakty a ohlasy jsem do toho šel i podruhé, i když tentokrát nebylo potřeba mít při ruce nějaký papírový sáček. Pařížská režisérka Julia Ducournau svůj styl každopádně nezapře, dupe na vizuál, dbá na dunivý soundtrack, neuhýbá před nahotou či násilím, tlačí na fyzično. Nemusím mít úplně všechno, říkal jsem si několikrát během projekce. Malé děvče tak dlouho sralo otce za volantem, až to narval do svodidel. Od té doby má v hlavě kus titanu. V dospělosti žádné světlé vyhlídky nemá, pracuje jako tanečnice, kdy neustále odolává slovním i fyzickým atakům, a občas někoho píchne jehlicí do vlasů. A pak se seznámí se stárnoucím velitelem hasičů. Co je realita a co pokřivená fantazie? Provokující guláš, který pracuje s až přílišným množstvím motivů. On těch témat bylo ostatně moc i v případě Raw, kdy rovněž šlo o rozklad příčetnosti hlavní hrdinky. Tak zase někdy! Možná... (19.11.2021)

Prvních cca 30 minut mi přišlo, řekněme, snesitelně šokujících, ale pak někdy od momentu, kdy si Alexia změní vzhled a začne se vydávat za Vincentova syna, mě to začalo postupně dost iritovat, a závěr jsem shledal vyloženě nechutný a pro mě osobně prostě nesympaticky absurdní - nepochopil jsem, co to mělo celé znamenat, a od jisté doby mám na tenhle typ divácky odtažitých a nepříjemných filmů dost alergii (a vyloženě nesnesu scény, v nichž si filmové postavy tělesně ubližují - zde si kupříkladu Alexia upraví vzhled svého nosu tak, že si ho rozmlátí o umyvadlo, což mě vyloženě fyzicky bolí jen takto napsat). A to, že mě ten film tak rozladil, mě mrzí o to víc, když si vzpomenu, jak jsem byl před 5 lety nekriticky nadšený z režisérčina předchozího snímku Raw (a to mj. díky hereckému výkonu  Garance Marillier, která hraje i zde, ale bohužel jen menší roli v pár scénách) - podruhé se stejný zázrak už bohužel nekonal. (24.05.2022)

Dostal jsem film, na který jsem vůbec nebyl připravený. Od režisérky jsem viděl její debut RAW, který mi hodně sedl. Režisérka v něm ukázala, že umí vytvářet znepokojivé scény s hutnou atmosféru. A totéž předvedla i ve svém nejnovějším filmu Titan, jenže zde jde ještě dál. RAW je divácky přístupnější film a do jisté míry i vděčnější, jelikož se mnohem snadněji můžeme vžít do kůže hlavní hrdinky. U Titanu je to o dost komplikovanější, protože jsou zde scény, kdy si nebudete jisti tím, co vidíte a hlavně si jen těžko oblíbíme hlavní hrdiny, protože jsou velmi psychicky někde jinde. Titan není snadná a zábavná podívaná. A rozhodně nesedne každému, bude vyvolávat rozporuplné reakce a lidé budou odcházet z projekcí (v mém případě odešli asi 3 diváci). Film provází aura filmu, ve kterém je spoustu nepříjemných scén. A to mohu potvrdit. Nejsem žádná citlivka a nějaké násilí nebo nechuťárna mě jen tak nevykolejí. Ale zde mi pár scén dost nesedlo. Ne proto, co se v nich děje, to jsem viděl už v několika jiných filmech, ale tím jak to bylo znepokojivě natočené. Režisérka Julia Ducournau to podala takovým způsobem, že se Vám to vryje velmi rychle do paměti. Celá první třetina je intenzivní zážitek, který jsem ani zdaleka nečekal. Po první třetině film malinko zpomalí a začne budovat zápletku a hlavní myšlenku filmu. To, ale neznamená, že by přestal místy šokovat. Dostaneme několik vynikajících scén, ze kterých by měl Freud velkou radost a jejich nejednoznačnost a taky to jak jsou provedený nás donutí o nich neustále přemýšlet. Pokud přistoupíme na hru, jenž režisérka rozehrála, tak si film získá naší pozornost a budeme ho sledovat, už jen kvůli faktu, abychom zjistili, co se skutečně děje nebo jestli to je celé jen velký mindfuck. Ducournau si pohlídala, aby měl film vynikající vizuální stránku. Od střihu, přes kameru, barvy, zapojení hudby a písniček do konkrétních scén, jenž umocňují jejich vyznění (úvodní tanec, party v hasičárně, tanec na hasičském voze). Navíc si  Ducournau sehnala herce,  kteří budou hrát do roztrhání těla a půjdou ve svém fyzickém výkonu až na dřeň. Agathe Rousselle dává do své role všechno a její výkon je působivý a nepředvídatelný, místy z ní budete mít nepříjemný pocit. Vincent Lindon má dobře napsanou roli, která má několik vrstev a s každou další minutou a scénou se nám ukazují. Má těžkou roli a zvládl jí skvěle. Ve filmu je spoustu momentů, jenž mohou působit komicky, nebo je lze chápat jako velmi drsný černý humor, nicméně pokud na ně nahlédneme z trochu jiného úhlu, tak pak nejsou vůbec k smíchu a měly by v nás vyvolat nepříjemné pocity. Titan je velmi rozporuplný film a já jsem rád, že jsem ho viděl, protože je to film, který mě překvapil a vyvedl z míry. A to se mi v posledních letech moc často nestává. (12.10.2021)