Eso v rukávu

Určitě je to zajímavý film, ale dnes již podle mě nemá, co nového nabídnout. Každý zná, jak se mají věci v novinářské branži, a proto si dovede představit, jak se situace bude vyvíjet. Právě v tom vidím největší problém. Vše je jasně nalinkované, odhadnutelné, postavy se chovají tak, aby štíhlou linii udržovaly, a adrenalin nikde. Já chci trochu vzrušení! Kvůli tomu jsem si připadal víc jako divák dokumentu, než příběhu. Ale zase podtext a hlavní herci jsou prima. Obávám se, že kdybych byl novinář, nepočínal bych si až tolik rozdílně od Chucka. Vždyť kdo by taky mohl v této situaci tratit... (10.02.2009)

Cynizmom prerastená kritika mediálneho hyenizmu. „Zvládnem malé i veľké správy. A ak náhodou nebude žiadna, sám vybehnem von a pohryziem nejakého psa... Zlé správy sa predávajú lepšie než dobré. Dobré správy nie sú správy.“ Kirk Douglas ako neúspešný bezcharakterný novinár valcuje a podáva jeden z výkonov jeho kariéry. Rovnako nadčasové a štipľavé ako o rok mladší Sunset Blvd. Za mňa aj po rokoch suverénna pecka. PS: Pre fanúšikov Nightcrawlera (2014) povinnosť! (21.09.2020)

Eso v rukávu výstižně ilustruje cynismus moderního žurnalismu (nejen „novinařiny“, ale žurnalismu jako epochy svého druhu), před jehož zárodky varoval již Henry David Thoreau nebo Walter Benjamin. První z nich spojil všeobecnou posedlost po novinkách s otupěním a lhostejností vůči přírodě, bližnímu i vlastní duchovní podstatě, druhý doložil rozmachem novinové informace (a jejím vytlačením tradičního vyprávění) postupující mezilidský rozkol, neschopnost sdělovat si zkušenosti a sdílet své životy. Wilder – zhruba patnáct let po Benjaminovi – nahlíží tuto vzrůstající mánii jako spleť zvrácených potřeb – zištnosti, senzacechtivosti, lačnosti po hrůze… – v níž se role snadno mění. Co však víc – režisér uvádí diváka na podobnou neúčastnou stoličku, jaké obsazují davy pozorovatelů a novinářů slétnuvších se kolem ústředního aktéra uvězněného ve štole, a nechává jej zakoušet podobné – a dík dokonalému psychologickému vhledu a mnohohlavému davu ohrožených (sebou samými) – ještě intenzivnější napětí, podobně bezbolestné a zvědavé, které právě kalí vzduch v Albuquerque. Jakoby mimoděčně jej tak vyzývá po pojmenování vlastní role v tomto novém „divadelním“ světě, a tím začíná nové, delší a hlubší drama. Fikce nefikce. (29.06.2016)

Opäť skvelý film od Wildera. Pre mňa je osobitný v tom, že aj keď popisuje udalosti z 50-tych rokov, pravdivejšie a podstatnejšie vyznejú v našej dobe. Film je učebnicou toho, ako média dokážu manipulovať masy a urobiť z nešťastia jedinca zábavnú šou. Aké súčasné. Obdivuhodný výkon tu podal Kirk Douglas v roli cynického novinára, ktorý si celú udalosť zmanažoval tak, aby mu sedela do príbehu a on získal späť svoje postavenie uznávaného novinára. (10.12.2012)

„Setkala jsem se v životě se spoustou natvrdo uvařených vajec,“ skládá dívka „poklonu“ neúspěšnému novináři, který se v nezajímavých okresních novinách „chystá odpálit svůj homerun!“ A žurnalistika je znovu na pranýři, protože „špatné zprávy se prodávají líp. A protože dobré zprávy nejsou žádné zprávy.“ Média tu vystupují jako docela modelový záporák. Vykalkulovaná, chladnokrevná, účelová. Lačně šmejdí v našich životech. Ale co bychom bez nich dělali? Když náš odmítaný hrdina náhodou objeví ve skalním indiánském sídlišti zasypaného člověka, ucítí lákavé titulky a příležitost vrátit se do velké žurnalistiky. Záchrannou akci zpropaguje takovým způsobem, že mu konkurenční noviny budou zobat z ruky. Cizí neštěstí holt táhne. Novinářské etice dává legendární Billy Wilder slušný direkt, dnes brzy stoletý Kirk Douglas je tady navíc bezchybný. (07.05.2016)