Pojistka smrti

"There's a speed limit in this state, Mr. Neff. Forty-five miles an hour." Strhující od úvodních titulků, kdy se k nám přibližuje jakýsi muž o berlích. Kdo to je? Je důležitý? Proč tam je? Zneklidňující... Otázky jsou zde, a to ještě nezačal samotný film. Příběh pracovníka pojišťovny, který rozhodně není typickým kladným hrdinou. A zcela chápu, proč se nechal okouzlit zrovna Phyllis. Temné odstíny noir a vypilované dialogy, kdy to mezi ústřední dvojicí jiskří tak silně, že jsem chvilkami ani nedýchala. A taková malá drobnost – narozdíl od některých zdejších uživatelů jsem si vůbec nevšimla nějaké paruky. Byla jsem ponořena do příběhu a cítila zimolez. Věděli jste, že voní po nebezpečí? (05.08.2007)

První polovina Pojistky smrti je vlažnější, ale naštěstí i prošpikovaná úžasnými dialogy s vtipným nadhledem. V té druhé se pak od bodu klíčového incidentu rozjíždí působivý thriller, který nechává diváka bez vydechnutí až do samotného konce a po němž zpětně ještě více musím ocenit perfektní výstavbu podaného příběhu od samého počátku. Podobně jako v Ulmerově Objížďce (1945), i zde tvoří nezbytný prvek bezcitně rafinovaná blond kráska vedle muže neochvejně chyceného do pasti a obrovským kladem se stává skvěle vybudované napětí, dotvářené též expresivním černobílým vizuálem a retrospektivním vyprávěním. Skvělá vec z ranku klasického filmu-noir, která ani po 66 letech od svého vzniku nezklame. 85% (30.12.2020)

„I couldn't hear my own footsteps. It was the walk of a dead man.“ Když se muži přestěhuje krev z mozku do dolní poloviny těla a jako pojišťovací agent hodlá pokrýt nejen škodu na blatníku, ale i manželku pana majitele, ztrácí schopnost racionálního myšlení. A když pak spolu zosnují vraždu, nemůže to pro ně v takových typech filmů skončit dobře.. Wilder válí prostřednictvím brilantně napsaných kulometných dialogů a na detaily dbajícího stylu vyprávění s důrazem na dějové zvraty a měnící se vztahy postav, v čemž si báječně pomáhá voiceoverem hryzajícího svědomí Waltera Neffa. Závěr s o dvě míle dál posunutým výtahem je pak přesně dle intencí těch nejlepších kousků žánru noir, tzn., že poslední záběr a poslední slova jsou vždy absolutním vrcholem a vše shrnující tečkou. Holt, ne nadarmo se říká, že každá úkladná vražda je dokonalá, dokud se v ní neobjeví chyba.. (26.05.2011)

Pojistka smrti se neupíná ke své době dějem, ani způsobem jakým je natočena, je svěží, zajímavá, chytrá, středně komplikovaná a klasicky noirosvský cool, proto se řadí do, pro mě dosti úzké, skupinky starých filmů, které je schopen si plně užít i po stránce čisté zábavy a "nezdlouhavosti" i moderní konzumní divák (neboli člověk, kterým "my filmoví kritici" pohrdáme :)) o mnoho desítek let později od data svého vzniku. Kriminální zápletka je perfektní, atmosféra svízelná a vnitřní pohnuty a pocity postav dokonale vykresleny, jednoduše jde o nejlepsí noir, jaký jsem kdy viděl. 9/10 (07.03.2009)

Matty má úplnú pravdu. Keby nešlo o schému film-noir = vražda + pochmúrne prostredie, mohla byť Poistka smrti priam jednoznačne odviazanou Wilderovou čiernou komédiou, ktorý by aj z chladnokrvnej vraždy vyčaroval humorné vyznenie. Táto myšlienka ma napadla v okamihu, keď sa na plátne objavil Edward Robinson so svojím premúdrelým výrazom a skrz svoj poisťovací čuch vysnoril aj také záhady, ktoré mali zostať navždy len záhadami. Zároveň bol Robinson typickou wilderovskou postavou a dodávala úžasne temnému film-noir vtipný nádych. Scenár je vynikajúci, len ma trochu mrzí nie úplne jasný záver a alternatívny koniec mohol byť pokojne využitý. (27.07.2010)