Slaměný vdovec

Jeden z nejznámějších filmů na světě a já z něj znal jen krátký záběr, kdy Marillyn Monroe povlává necudně sukně nad klimatizací před kinem. Teď už jsem svůj nedostatek odstranil a s tímto lehkým dílkem jsem byl vcelku spokojen. Moje slabší 4-hvězdičková známka není malá, ale docela zasloužená – zejména v rámci komediálního žánru. Wilder i výtvarně stylově vystihl pocity zrovna osamoceného manžela s bujnou fantazií a navíc, když se mu do rány dostává krásná sousedka. Nijak zvláštní herecký výkon Monroe nepředvádí, ale jde tu přece jen o její vnady. Tentokrát mě ta sexistická forma nevadila a bavil jsem se. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (01.08.2013)

Už s tím Karlem začínám nudit, já ho dokonce pletu i do amerického filmu z padesátých let :). Ale Tom Ewell (neuvěřitelně parádní výkon!) mi v postavě Richarda Shermana strašně připomněl Rodenovu roli ve Velkolepém paroháči. Hlavně v jedné z nejpodstatnějších myšlenek filmu, že totiž fantazie některých lidí nezná hranic a dokáže je natolik zmást a přesvědčit o vlastní pravdě, že už jim tyhle představy nikdo nevyvrátí, a pokud ano, tak to dá těm dotyčným skutečně velkou práci. Paradoxem zůstává, že čím více představ a chybných dedukcí v hlavě máte a přemýšlíte o nich nebo je řešíte, v podstatě vám kolem nic nehrozí a nic se neděje. Jakmile se však dostanete do klidu a o ničem přemýšlet nebudete, jistojistě se nějaká z vašich původních obav vesele splní. Slaměný vdovec je zajímavou sondou do života muže středního věku, který je přesvědčen o svých pravdách ohledně vlastního vzhledu a vystupování, který zastává velmi úsměvný (mužský) názor na ženy, a který hlavně každodenně bojuje s vlastní bezmeznou fantazií. Ozdobou této podařené komedie je jako vždy nááádherná, kouzelná, úchvatná a dokonalá Marilyn Monroe, která mě znovu ujistila, že oplývá mj. vynikajícím komediálním talentem. Scény s balením Rickyho pádla a nutná návštěva domnělého milence Richardovy manželky Toma McKenzieho a následná konverzace mezi Richardem a Tomem jsou podle mě ty nejvtipnější scény z celého filmu, který jsem už viděla snad stokrát. (11.06.2009)

Hodně zpopularizovaná komedie, u které mám ale pocit, že mohla být lepší. Myslím si to především 'zásluhou' výrazně nesympatické hlavní postavy, přemýšlící více přirozením než mozkem. Nemám rád tyto oblíbené tvůrcovské sázky na jistotu - tzn. postavit do centra dění jakousi modifikaci Brouka Pytlíka, už třeba proto, že v běžném osobním kontaktu takoví vševědové nevyznívají zrovna dvakrát příjemně. I díky tomu tak některé jinak dobře napsané dialogy (a hlavně monology) vycházejí nazmar. Jediná humorná věc ve spojistosti s touto postavou byl ten kontrast smyšlení mezi ním a jeho partnerkou. Rozechvění bránice tak přichází až na výjimky jedině skrz symbol doby Marylin Monroe, u níž se dá samoúčelná tupost ignorovat, už také z toho důvodu, že, upřímně řečeno, nemusela nic hrát. Co se týče slavné scény u biografu - někomu může (oprávněně) připadat nicneříkající, ovšem z hlediska vlivu na budoucí tvůrce je opravdu skvělá, podobně jako například sprcha v Psychu. A navíc jinak to tehdy ani natočit nešlo, Wilder měl už tak dost problémy s americkými censory. Dal bych i čtyři hvězdy, protože psát scénáře opravdu uměl a třeba závěrečná zmínka o samotné Marylin jen těžko někoho nedostane, ovšem i tak by moje hodnocení bylo nejisté. (30.10.2009)

Tak takhle vysoký hodnocení na CSFD mě docela překvapilo. Ačkoli jde o klasiku, nebojím se dát 2*. Na tom filmu jsem nenašel nic, co by mě zaujalo. Vadí mi "samomluva" hlavního mužského představitele, jeho podivné představy, v některých případech přehnané reakce, smích a další projevy postav a český dabing filmu asi taky moc na kvalitě nepřidal... (02.07.2006)

Naivní sexbomba hraje naivní sexbombu v komedii, ze které by pan Freud juchal radostí. Film začíná vtipným pohledem do minulosti, aby v následujících minutách předvedl, že lidé, resp. muži, se vůbec nemění. Hlavním hrdinou je Richard oddaný, milující a pracující manžel, docela obyčejný chlápek, po němž ženy touží leda tak ve výplodech jeho bujné fantazie. Manželka a synek - kosmonaut na dva týdny odjíždějí k vodě, z Richarda se tak stává slaměný vdovec odkázaný pouze sám na sebe. Odpověď na otázku, jak strávit dlouhé osamocené večery, přichází společně s neodolatelnou sousedkou. Její jméno sice neuslyšíme, ale říkejme jí třeba Marilyn. Marilyn má kromě unikátních křivek zvláštní představu o umělecké fotografii a její způsob uvažování shledává Richard velice zajímavým. Billy Wilder si vybral jedno z nejoblíbenějších témat všech komediálních tvůrců – sedmi (či více) letou kopřivku, známou také pod laickým názvem manželství. Jde malinko víc pod povrch než většina běžných komedií, v závěru se však také neubránil jemnému moralizování. Slaměný vdovec je ale hlavně odvázanou komedií, nikoliv sžíravou manželskou satirou. Množství situačního (vytahování palce z lahve šampaňského) i konverzačního („Tomu se říká klasická hudba, že ano? Poznala jsem to, protože se tam nezpívá“) humoru je na sto minut děje zcela dostačující. K nejzábavnějším patří společné scény vážného Toma Ewella a spontánní Marilyn Monroe. Ta vystřihla dutolebou blondýnu dokonale. Teď mě napadá: hrála vůbec někdy jinou postavu? Nebo lépe: musela vůbec někdy hrát? Tak jako tak, k jejím tělesným proporcím nelze mít námitek, v jednu chvíli mi z ruky vypadla propiska, kterou si občas zapisuji poznámky, jak jsem jimi byl fascinován. No, snad to nevyznívá moc sexisticky. P.S.: Český dabing nebyl špatný, snad jen až příliš snaživý. 80% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, Terminus (14.08.2007)