Sunset Boulevard

Sunset Blvd. patří mezi ty filmy, které musím v sobě neustále přehodnocovat, protože příliš mnoho lidí se ho snaží reinterpretovat a znásilňovat jeho premisu. Já bych doporučovala více studovat kariéru Glorie Swanson, bez ní nemáte šanci tuhle Wilderovu hříčku uchopit, i když se třeba budete patlat s analýzou narace dle vlastního vkusu až do svítání. (25.01.2017)

Tak mě napadá, že to tedy není zrovna velká lichotka, když se (například) o Hollywodu mluví jako o Továrně na sny. Když díky němu mohou snít diváci, je to dobré. Ale když kvůli němu MUSÍ snít hvězdy, to už je horší. Sunset Boulevard celou tu pomíjivost zachycuje velmi přesvědčivě, nemilosrdně ji dává dál a má stále co říct. Rolička Bustera Keatona (řekl jedno slovo, ale dvakrát!) mě potěšila, Gloria Swanson, William Holden a Erich von Stroheim mě přímo nadchli. (08.05.2016)

Perfektní černá komedie, kterou se jistě inspirovali i autoři filmů Americká krása či The Artist. Génius Billy Wilder natočil spoustu skvělých filmů, a toto je jeho klenot. Lahůdkou pro filmové labužníky je obsazení Glorie Swanson, Ericha von Stroheima a Cecila B. DeMillea. Dokonalý je cynický komentář Williama Holdena. Výborná je také hudba Franze Waxmana. A spousta detailů odkazuje i ke klasickým hollywoodským produkcím jiných žánrů, třeba atmosféra rozlehlé vily stárnoucí filmové hvězdy si nezadá s kdejakým hradem v Transylvánii. (18.05.2003)

Tááák, po prvním shlédnutí jsem tuhle černobílou nádheru ještě nechtěl hodnotit, teď už si tu výsadu neodpustím. Tak zaprvé - scénář. Z toho prostě mrazí. Kdyby se dal bokem sebereflexivní (hollywoodský) aspekt příběhu, který patří spolu s Rickmanovým Hráčem k nejlepším jaké kdy vznikly, pořád by nám zůstal neuvěřitelně silný motiv seboupohrdajícího mladého muže, trochu proti své vůli zneužívajícího obdivu polonepříčetné, zámožné ženy, na který je navěšeno několik podzápletek (sluha Max, nezkažená Betty), které by sami mohly sloužit jako pilíře průměrného filmu. Postavy jsou prvotřídně vypiplané, výborně odehrané (přesně funguje zj. duo Swansonová - Holden, ale potěší snad všechny výkony) a vržené do prostředí obrovského prázdného domu, kde se na dvacet let zastavil čas. Wilder, který by byl slavný i kdyby nenatočil nic jiného než tenhle film, si navíc hraje s paralelami se skutečným světem s lehkostí mistra. Erich von Stroheim (Max) totiž skutečně patřil ve dvacátých letech spolu s DeMillem a Griffithem k největším režisérům a opravdu točil filmy se Swansonovou (Norma), velkou hvězdou němého filmu, v době natáčení Bulvardu dvacet let vyhaslou. Film, který si Norma v jedné scéně promítá - Queen Kelly - byl skutečně jejím filmem, který pro ni znamenal osudový konec kariéry a jeho režisérem byl právě von Stroheim. Holden byl před snímkem podobnou zkrachovalou existencí (ne tolik, byl pozapomenutou hvězdou) jako jeho scénárista Joe. A samozřejmě - C. B. DeMill, wax works a Buster Keaton (jeho dvě repilky pronesené jak jinak než s kamenou tváří - "Pass." "Pass." mě dostaly). Film, který si užijete ještě jednou tolik, pokud víte něco o Hollywoodu 20. a 50. let. Film, který tvoří pomyslný mezník mezi starým a novým Hollywoodem, který je velkým (i když poněkud hořkým) pomníkem jak éře němého filmu, tak mašinérie studiových systémů. Skutečný FILM. 100% P.S.: Líbí se mi Geminiho komentář:"Až teď jsem pochopil co je to noir-film. Slečna Desmondová je skutečně děsivá." - podepisuju v plném rozsahu, OPRAVDU děsivá! (29.06.2006)

(1001) No, mám v hlavě docela zmatek. Ponejvíce asi z postavy Williama Holdena (místo kterého bych neskutečně raději viděla původně obsazeného Montgomeryho Clifta - viděla jsem jednu jeho společnou fotkou se starší herečkou a jeho tehdejší milenkou Libby Holman a okamžitě jsem měla dojem, že mi byl ukraden mnohem jedinečnější film). Ta živá figura, kterou Holden představuje, je cynik, nebo spíše oportunista, ale jeho mrtvý hlas už žádnou další kvalitu nemá, respektive já ji tam nevidím a dle mého výslednému dílu jeho komentář nic nepřidává, jen zdvojuje již viděné. Ráda bych viděla film bez něj, působivost a výmluvnost všech scén by byla mnohonásobně zvýšena. Několikrát jsem si během sledování Sunset Blvd. srovnávala s Tramvají do stanice Touha, protože oba filmy vznikaly zhruba ve stejné době, oba pojednávají o propadu své protagonistky do šílenství a poslední scény obou filmů jsou téměř identické, včetně památné věty pronesené v pomatení smyslů. Zároveň jsem četla, že Billy Wilder o dalším osudu Normy Desmondové nic neví, kromě toho, že se nadobro zbláznila, zatímco Tennessee Williams o Blanche řekl, že po skončení hry/filmu v blázinci dostala pozornost, kterou potřebovala, rozkvetla a dosáhla životního štěstí. I to ilustruje, jaký rozdíl mezi filmy cítím, a tak, přestože jsem si Sunset Blvd. užila, bych vždycky dala přednost Tramvaji. Protože když si představím, že by Tramvaj celou dobu provázel nezúčastněný informativní voiceover Stanleyho Kowalského, tak by v mých očích ten film okamžitě zestárl o několik generací a ztratil by svou absolutní nadčasovost. A právě tak vnímám Sunset Blvd. (06.01.2017)