Ono

Pěkně nastajlovaná finská hříčka, kterou bych si asi trochu víc užila na nějakém festivalu. Takhle doma to bylo jen celkem zajímavé pokoukání na fajnové herce, ale v příběhu s prázdnějším scénářem, který má potíž něco hlubšího říct a slabším monstrem, které spíš vyvolává v divákovi uchichtnutí. Za ten čas to ale asi pro okrajové publikum klidně stojí. (12.08.2022)

Bizarní příběh z Finska (ano, Finové jsou fakt divní) o skvělé rodině, jejíž matka se přes svůj blog stará o to, aby o ní věděl celý dosažitelný svět. Úsměv! Na film se dá dívat dvěma způsoby - fantaskní příběh o dívce, co si opatří bytost, když už nemůže mít žádného zvířecího mazlíčka a na kamarádky nemá čas, nebo jako na alegorii, kdy onen tvor je jen temným já mladé dívčiny. Mně je vcelku jedno, co tím chtěl básník říci, anžto se mi líbí obě možnosti. Dokonalá rodina má samozřejmě pod nablýskanou šlupkou hnilobu a rozklad. Jedna z nejděsivějších scén je ta, kdy matka otevřeně říká Tinje o svém milenci, jak je šťastná, že konečně může někoho milovat a že se spolu k němu vydají na víkend. Samozřejmě dojde i na hororové scénky, byť napadení kamarádky je ponecháno na fantazii diváka, který uvidí až výsledek. Pokud by se někdo pozastavil nad svérázným krmením bytosti, pak si stačí vzpomenout, jak ptáci krmí svá mláďata... Pro vikingy měl havran nebývalý význam, nevím však, zda i pro Finy. Předpokládám, že když část Finska bývala v sepětí se Švédskem, tak to mají možná podobně. U vikingů ale zabít havrana znamenalo jistou smrt (byli to poslové Odina). Velice zdařilá je triková stránka spolu s maskami. Tu pátou hvězdu dávám za skvělý konec. (13.06.2022)

"Když ptáčka trénují, pěkně mu spílají. Přemet, salto, hop a hop, místo lásky ptačí zob." Jestli tohle byl horor, tak já jsem kolibřík. Metrákový :-). Opeřené drama, když už. Funkční ptákovina o disfunkční rodině a o rodičovské projekci vlastních nesplněných snů do svých dětí, vyzobaná do dokonalosti přelétavou a slávychtivou mámou, lapenou v sociálních sítích. Už od příletu vrány ("Mami, pustíme ji?" "Podej mi ji..." KŘUP! "A teď ji odnes, do BIO odpadu.") jsem věděl, že v téhle voliéře, resp. zlaté kleci, bych v dětství hnízdit fakt nechtěl. Bráška, co jen blbě vejrá, jak sůva z nudlí, špačkuje na rodiče, popř. jako sup vyhrabává mršinu sousedovic pejska, maminka sobecká harpyje a tatínek blboun nejapný, čeleď submisivní, parožím flegmaticky potřásající. Labutěnka (ta vzadu) Tinja coby bulimická neopeřená maminka, zvracející holátku do zobáčku natrávený ptačí zob. A úplně všude ty příšerné ❄ květované ❄ tapety! Njn, v takové rodince, copak se asi tak z holčičky mohlo vyklubat?  R.I.P. plyšový méďa, v jehož útrobách vajíčko tak prospívalo. Čtyři mávnutí zlomeným křídlem. (18.06.2022)

"Prosím, odnes ho do koša, drahá. Bioodpad." Fínsky bizár o vajíčku, z ktorého sa vyliahne vták ktorý sa postupne mení na niečo iné (nebudem spoilovať načo) a odpratáva nepohodlných ľudí z okolia svojej "matky"- 10 ročnej gymnastky ktorá sa o neho stará pretože je sama trochu divná a nemá žiadne kamarátky. Hatching sa dá chápať doslovne ako monster horror, ale i ako prepracovaná psychologická metafora plná symboliky. Nie je to úplne zlé a minimálne koncept ukážkovo (ne)normálnej rodinky do blogu má určite niečo do seba. Herci (aj detskí) hrajú dobre, masky a aj ústredné monster vtáča sú na slušnej úrovni, dej je originálny a častokrát aj dosť nepredvídateľný. Akurát, že takéto absurdné bizarnosti nie sú úplne môj šálok kávy, preto je Hatching za mňa niekde medzi 2* a 3*. PS: ústredná usmievavá matka-videoblogerka bola v konečnom dôsledku najdesivejším elementom filmu. 45% (20.06.2022)

Komornější a na psychologii rodiny a vztahu přespříliš ambiciózní matky s dcerou, která se snaží ji udělat šťastnou, postavený hororůrek pohádkového typu, kdy se dívka musí vypořádat sama se sebou, svým vylíhlým - ji chránícím - strachem. Fajný bizárek v klidnějším tempu se slušnými maskami i výkony hlavních protagonistek. (11.02.2024)