Killer

Opulentní vizuální žranice s romantickým nádechem, a to nemám na mysli pouze zabijácké sekvence :-), snímek rozhodně předběhl svou dobu v mnoha ohledech a mimo skvělého Yun-Fata se tu vyskytovali minimálně dva další neuvěřitelní sympaťáci. Stoprocentní spokojenost zkalila s blížícím se koncem stále sílící sentimentalita. (01.05.2010)

Asi nejsem ten správný divák pro Johna Woo. Opravdu pamětihodnou přestřelkou byla ta závěrečná, ale jinak nemohu říci, že by mně nějaká jiná scéna "dostala do kolen". Ani samotný příběh mně nijak citově nezasáhl, spíš mně zaujala naivita se kterou ho Woo napsal. V tomhle ohledu hraje prim to těžko uvěřitelné hluboké přátelství policisty a profesionálního zabijáka. Pro mně byly charaktery postav nevěrohodné, stejně jako repliky, které občas pronášely a motivy jejich jednání. To je potom těžké se do takového filmu zamilovat, i kdyby měl sebevíc vražednější tempo. (06.08.2004)

Killer má všechny atributy nahoře vypsané a je to opravdu klasika akčńáků, kde po pěti minutách přestávám počítat mrtvolky a vytáhnu si jen hlavní kostru děje, kolem které se to všechno točí, plus trochu romantiky a s neuvěřitelně dobrým srdcem zabijáka Jeffreyho je to koukatelné přesně na ten čtverec. Yun Fat Chow je už můj starý známý a tak jsem ráda tenhle snímek oprášila, abych se na toho fešáka mohla po delší době zase mrknout. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (10.04.2015)

Tak tohle je vskutku masakr. Dechberoucí akce, pro níž nejsou tabulky. Lepší i než mistrovský Hard-boiled. Woo nikdy nevypadal tak "filmově" a nesypal náboje do soupeřů s takovou energií a jistou rukou nepřekonatelného režiséra. A i příběh mě docela zasáhl, přestože asijské emocionální vypjatosti zrovna neholduju (viz třeba Lepší zítřek). Prostě paráda, kterou jsem si s chutí šlehl hned dvakrát po sobě. (19.04.2004)

Kam na Johna Woo s nějakou scénáristickou kvalitou? Je pravda, že při poslechu dialogů vážně hrozí, že povahy subtilnější a náchylnější k estetické kráse jazyka dostanou psotník, ale co si budeme namlouvat, ono stejně jde jen o to propojit další a další fenomenální akční scény "jeden / dva proti třiceti a více". Odmyslím-li si dialogy, tak všechno ostatní šlape na 100% a i charaktery se poměrně dost povedly. Killer má typickou atmosféru hrdinského krveprolití, takovou tu sladkobolnou, melancholickou, přislazenou "casio-soundtrackem", který jakoby se chtěl inspirovat naléhavostí Ennia Morriconeho. Samozřejmě to dopadne, jak to dopadnout musí, čili neslavně z hlediska rejpala a naprosto adekvátně z hlediska spokojeného diváka. Ujetá muzika sedne k turbo tempu vyprávění i naivnímu ventilování emocí. Killer dokonale šlape, vše je v dobrém poměru, ta naivita a sladkobolnost. Choreografie přestřelek během 111 minut ukáží všechno, z čeho dodnes žije akční hollywoodská provenience, pomře několik desítek bastardů, hrdinové z obou stran zákona se pobaví o přátelství a nakonec bok po boku předvedou, zač je toho krveprolití i z vlastních žil. Máte rádi Hong-Kong? Potom musíte mít rádi Killera. (01.09.2006)