Hard Boiled

V mém věku už člověk obvykle dávno ví, co mu udělá radost a čemu by se měl vyhnout. Z principu ale neškodí jednou za čas si potvrdit své priority a předsudky. K tomu by měl posloužit film ve svém žánru hodnocený jako špička. Akční filmy nepatří mezi můj šálek čaje, ale proč výjimečně nezkusit jeden z nejlépe hodnocených filmů ve své kategorii? No, nebudu lhát, svým způsobem to byla síla. Akce zcela zbavená jakékoli závislosti na fyzikálních zákonech, zbraně na osm nábojů, které vypálí padesátkrát za sebou, prostinký příběh bez jakékoli elementární logiky, ploché postavy, které spadají přesně do svých škatulek, ranaři, kteří vyřídí deset protivníků, aniž by se jakkoli zadýchali - a tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Děkuji, potvrdil jsem si všechna negativa, která k podobné produkci cítím, a pokud budu mít v budoucnosti potřebu nechat se akčně rozptylovat, pustím si Agenta bez minulosti. Prakticky žádný žánr není na CSFD tak výrazně nadhodnocený jako východoasijské akční filmy. V každém jiném žánru, ať už jde o horor, fantasy, sci-fi nebo cokoliv jiného, se najde dostatek kazisvětů, kteří dokáží nekritickým fanouškům zkalit jejich nadšení. V téhle skupině to kupodivu nefunguje. Hard Boiled je jednorozměrný film bez jakéhokoliv přesahu, ovšem natočený z profesionalitou a herci, kteří se v rámci toho, co jim scénář předepisuje, pohybují s naprostou jistotou. Celkový dojem: 25 %. (24.04.2010)

Hard Boiled je delší než Killer a přitom ještě větší procento snímku zabírají přestřelky. Tolik střílení a výbuchů neuvidíte ani v naprosté většině válečných filmů. Na jednu stranu je to dobře, neboť dialogy o přátelství Killera posouvaly někam k nechtěné parodii. Na druhou stranu to dobře není, neb, jak se říká, dobrého pomálu. Aby se nezajedlo. To se mi bohužel stalo se zdejšími střílečkami. +++++ Střílení pojímá Woo po svém, nestřídmě, naše přísloví vyzývající k jezení do polosyta nepochybně nikdy neslyšel: výstřelů tisíce, mrtvých nejspíše stovky, zničeného nábytku, zdiva, aut, dalších dopravních prostředků, oken, elektrického vedení, oblečení, elektroniky, zbraní či dopravní infrastruktury za milióny. Vybuchují věci, jež normálně nevybuchují, měkké se stává neprůstřelným, masivní nevydrží pád drobných záporáčků a zbraně v sobě mají maličké továrny na náboje. Woo s malířskou vizí si vymýšlí důvody pro natažení svých pláten na lidi určené k zastřelení, lidi, na něž hodlá malovat červenou - krví. Overaly mohou být bílé, nemocníční uniformy jsou bílé a někdo by mohl i do mouky spadnout. +++++ Padouši se zastřelí ne jednou či dvakrát, ale pětkrát, desetkrát. Každá kulka provrtávající jejich těla s nimi škubne nebo je odhodí do dáli. Nejde o krvavý balet, jak se tu s oblibou tvrdí, ale v lepším případě gymnastiku, v horším epilepsii. Nikoliv umění, ale sport, případně nemoc - obsesi. Zdálo se mi, že čím je prostředí otevřenější, tím více střihu Woo užívá. Při "dobývání" chodby si dovolí nečekaně dlouhý záběr, při velkolepé přestřelce v přístavu nikoliv. Není tu střih s rámováním závojem, který se snaží zakrýt, že v otevřeném prostředí by protagonisté neměli žádnou šanci? Že hlavní hrdina je neskutečně na ráně? +++++ Já na tyhle za vlasy přitažené prvky nejsem, okupují-li filmového času tak moc jako v Hard Boiled - ať si je v tom záměru sebevíc. Ano, i mně se řada scén líbila, nájezd (motorky + auta) na přístavní skladiště, "jezdící" prst v knihovně, melancholické mezičasy (jachetní přístav, rybaření...) i část toho všeho střílení. Těžko ale snášet zbytekt: absurdního záporáka (posedlý penězi, pak zabíjením, pak vyhazováním všeho do luftu - proč?), v knihovně připravené zbraně (proč si je zabijáci nenosí sami? Kvůli banální symbolice se Shakespearem?), potřeba vnést do děje děti (i ty jsou projevem Wooovy nestřídmosti - nestačí mu obyčejní nevinní a bezbranní, musí mít maximálně nevinné a bezbranné)... Hard boiled se dopouští hříchu obžerství a není důvod mu za to tleskat. Silné **. (19.10.2014)

Bouchaná tequila, párátka, mimino v náručí, stovky zničených kachliček a tisíce vystřílených nábojů. Do nejmenšího detailu perfektní práce jak Johna Woo, tak Fata i všech ostatních zůčastněných. Co za ódu na akci tady Woo předvádí je neuvěřitelné nejen v jeho kinematografii. Obvzláště bratru hodinové finále v nemocnici je nenapodobitelná podívaná. Pokud jste zvyklí na politicky korektní americkou produkci, tak vás asi překvapí masové střílení civilistů či brutální akce, která je přeplněna typickými vizuálními gryfy Johna Woo. U jeho snímků často bývá akční složka pouze záštitou pro drama dvou můžů a zde tomu není jinak, byť přeci jen tady je trošku tento motiv zatlačen do pozadí. Dokonce i scény s dětmi, které by jinde byly prvoplánově laciné jsou zvládnuty na jedničku. Celý film se obejde bez humorné složky, s čestnou výjimkou dvou "jakžtakž" hlášek v samotném závěru. Jediný zápor na této filmové nábojnici je na můj vkus až příůiš rušící hudba. Jeden z vrcholů "pistolkového Hong Kongu". (25.04.2005)

Další ukázkový akční spektákl z dílny neodiskutovatelné legendy žánru – Johna Woo. Woova bravurní rozlučka před vstupem do Hollywoodu vyniká kromě vymazlených akčních scén i nezvykle otevřeným přístupem k násilí, což si vymohlo dosti razantní cenzorské zásahy. Odlétávající střepiny, mezi explozemi elegantně padající těla, krev stříká proudem a mezi tím vším Chow-Yun Fat v ostré střelbě ze dvou pistolí. A vše korunuje vydatné předlouhé finále v nemocnici s mistrovskou instrumentací akčních scén. Škoda, že mistrovy poslední opusy za oceánem dopadly tak, jak dopadly. (25.01.2008)

Give a guy a gun, he thinks he's Superman. Give him two and he thinks he's God aneb před mnoha a mnoha lety za Velkou čínskou zdí, vynalezl jeden člověk pro svého pravnuka střelný prach a ten pravnuk nese jméno John Woo.. V Hard Boiled přijde přelidněná Čína v průměru každých 24.6 sekund o jednoho obyvatele a kdyby se pan režisér omezil ve své libůstce zpomalených záběru, mohl to hravě stlačit i pod 20 vteřin. Plytké béčko s přepálenou stopáží a s akčními sekvencemi připomínajícími videohru u mě svou pověst rozhodně neobhájilo a nepomohl ani neprůstřelný hrdina se žvárem v levém koutku a s párátkem v pravém. Vzhledem k počtu vystřílených nábojnic pak není divu, že se právě na počest Chow Yun-Fata od roku 1992 v hongkongské nemocnici Maple pupeční šňůra u novorozeňat nestříhá, ale ustřeluje brokovnicí.. (07.01.2010)