Velká země

Ano, ano, souhlasím se všemi pozitivy, co tu uvádíte. Ano, ano, je to dobrý film. Má výborně napsané a zahrané postavy, není to žádný kýč a blbárna, co se točí dnes. Ale nemám rád filmy, do kterých se nemůžu vpravit, byť by byly sebegeniálnější. Nechte mi Leoneho na westernovém trůnu. Velká země je skvělý film, ale ani ta nejlepší scéna mě nechytla tak, jako nejslabší Leoneho spaghetti chvilka. (28.02.2019)

Víte jak vypadá velká země? Prostor, prérie...meluzína fičí ze strany na stranu. Nikdo jí nevnímá. Prostě si fičí. Jen jeden nenápadný otřepaný oř si to štráduje onou prérií. Na něm drsný muž s koltem a unaveným obličejem. Potí se jako prase a kolem něj lítá hejnu much jako kolem hovna. Tyhle filmy o tvrdých chlapech jsou pro tvrdý chlapy jako dělaný. Asi nejsem dostatečně tvrdej. (16.03.2010)

Pěkná a nádhernou širokoúhlou kamerou podbarvená dekonstrukce klišé klasického westernu, kde se stírá hranice mezi černou a bílou, mezi klasickým pojetím dobra a zla. A ani k tomu nepotřebuje přehršel přestřelek, které mě vždycky ve westernech nudily. William Wyler jakoby poskytl inspirační zdroj Clintu Eastwoodovi o několik desetiletí později, ten to ale ještě podal mnohem radikálněji. V hlavní roli nemohl být někdo jiný – a nikdo jiný by to nezahrál lépe – než modelový bezproblémový hoch Hollywoodu Gregory Peck. (18.05.2023)

Klasický western a pritom v mnohých smeroch tak odlišný. Nádherný a hrejivý príbeh o tom, ako sa dá s obyčajnou ľudskou dobrotou poraziť zlo založené na násilníctve, sebeckosti a chamtivosti. Tie tri hodiny mi ubehli ako voda, majstrovsky zahrané a pútavo vyrozprávané. A to vraj Divoký západ nebol pre ľudí ako je Gregory Peck. Avšak netreba zabúdať, že nič nie je len biele alebo len čierne. V každom prípade ale ide o výnimočnú náladovku, ktorá dokáže zlepšiť deň na počkanie. (18.04.2016)

Z názvu filmu musí být každému divákovi s průměrným zeměpiseckým vzděláním jasné, že se příběh odehrává v Lichnštejnsku. Jó, to byly tenkrát časy, kdy se divokým Lichnštejnskem ještě proháněly stáda dobytků, chlapi měli smysl pro čest a ženský neznaly časopis Cosmopolitan. Po skončení filmu jsem měl pocit, že to dříve takhle nějak skutečně na divokým Lichnštejnsku chodilo. Pro získání tohoto pocitu je zásadní, nebát se délky filmu. Dlouhá stopáž snímku má svou podstatu. Postupně do mě totiž ten příběh vstupoval - pomalu, nenásilně, ale s každou přibývající minutou intenzivněji, až jsem ke konci zatoužil Gregory Pecka upřimně obejmout. (29.10.2008)