Prázdniny v Římě

Neuvěřitelně půvabný snímek, který i po letech hravě strčí do kapsy dnešní romance. Hollywood v něm objevil křehkou Audrey Hepburn, která v roli princezny Anny touží poznat skutečný život za hranicemi denních povinností. Utíká ze svého sídla a dusivých každodenních plánů při návštěvě Říma a po boku charismatického (a ziskuchtivého) novináře Bradleyho prožívá „opravdový“ den. Místo šťavnaté story pro noviny ale vítězí úcta a láska a pro oba nový pohled na svět!! Svěží, všestranné a podmanivé herectví Hepburnové a cynický novinář Gregory Pecka tvoří bezesporu jednu z nejroztomilejších dvojic. Perfekcionista Wyler sází na divácký efekt, prosadil si natáčení v Itálii, dojemně laděné scény prokládá ironicky laděnými. Úchvatné jsou sekvence z Bradleyho bytu, závěrečná tisková konference i řada jiných!! Laskavá komedie i dnes působí velmi civilně a na komedii získala nevídaných 10 nominací na Oscara. (02.05.2006)

Tento film je krásný, příjemný a lehký jako pírko. Audrey Hepburn princeznu ani hrát nemusela, ona jí zkrátka byla. Pohádkově krásná, princeznovsky elegantní a noblesní, andělsky jemná a lehce šibalsky rozverná. Vtipné a veselé scény se prokládají s nádhernými záběry italských uliček a jeho lidu. U takového filmu by člověk čekal (a přál si) spíše klasický "hollywoodský" happyend. Zde se ho sice nedočkáte, což ovšem vůbec nevadí, celkovému zpracování filmu to na kráse nic neubírá. (26.03.2009)

Romantický film s neromantickým koncem. Jsem ráda, že jsem se nenarodila v královské kolébce a na má bedra nebyly vloženy povinnosti vůči své zemi. Jsem nesmírně ráda, že jsem si mohla hrát s kým jsem chtěla, že jsem si mohla jet kam jsem chtěla a později, že jsem se mohla milovat s tím, do kterého jsem se zamilovala. Film jsem dnes viděla úplně poprvé a dlouho, předlouho jsem se na něj chystala. Audrey byla sluníčko a v roli křehké princezny, která se vzepřela rozvrhům a užila si svůj den jako anonymní žena, jí to nesmírně slušelo. Konec filmu ani nemá cenu moc rozebírat, protože ... dojemnější vyznání vzájemných citů, aniž by o tom mezi nimi padlo jediné slovo, jsem ještě neviděla. (Challenge tour 2015) (18.04.2015)

Gregory Peck výbornej, Audrey Hepburn překrásná. Prázdniny v Římě prvotřídní. Tenhle film je prostě klasa. Nakop Audrey kariéru, překvapil hudebními vsuvkami a na to, že je film natáčený v padesátých letech, nedokázal jsem se ani chviličku nudit. Když mezi dvěma funguje chemie na plné obrátky, nelze očima jen tak, letmo, couvnout mimo. (24.01.2010)

Klasika nemusí znamenat mrtvolnou strnulost a lehký žánr jednosměrné synonymum pro kýč. Zní to otřepaně, ale alespoň čas od času je to pravda. Římská poválečná romance, prosycená nejen cukrkandlem, ale i skutečným citem, dotovaným neskutečně dobrými hereckými výkony Hepburnové i Peckovým, to je všechno atmosféra, která nás přes první hmatatelné projevy poválečné ekonomické i sociální a kulturní regenerace unáší do nadpozemských světů skvělých citů, jimž navzdory věříme všechno, co nám sdělují nebo se sdělit snaží. Princezna je princeznou, milenec milencem se všemi přednostmi americké spontánnosti a ... a ... ještě mnoho by se dalo napsat na téma této mimořádně zdařilé komedie. Spokojím se jedním tvrzením: smějí se na nás ze stříbrného plátna dodnes. Materiál, na němž jsou PRÁZDNINY nasnímány, možná zestárl, oba dva protagonisté již také nejsou pár let mezi námi, ale příběh, kterým nás na početná vyžádání oslovují, se na nás usmívá přátelsky přírodním chrupem, nezdefraudovaným četnými protézami. A jeho hrdinové nezestárli. To jen vděčné publikum neustále mládne. Mládnou i ti, kteří vzpomínají na premiéru a prvá uvedení filmu. Zdá se, že ti ostatní, ti diváci, kteří zde jsou, i ti, jejichž čas teprve přijde, budou tu krásnou omlazovací kúru uměním brát stejně jako jejich vděční předkové. (01.03.2008)