Zabiják

Po formální stránce perfekcionistické a současně chladné a vykalkulované. To by mi vadilo nejméně. Ovšem než dojde k onomu výstřelu, má člověk chuť si zdřímnout. Trochu ve stínu Bonda, ten ale bývá dokonalejší, proto také méně uvěřitelný než zdejší zabiják. Tři světlé chvilky - surovec, Tilda a The Smith. Divák si může přebrat, co bylo smyslem celého příběhu...že by odpuštění? Ale každému se nedostalo. (12.01.2024)

Po zapomenutelném Mankovi jsem se bál, že Fincher ztratil svoje mojo. A obavy se potvrdily. Scenáristicky nepříliš zručná adaptace postavená na (zčásti repetitivních) vnitřních monolozích a velmi mechanickém rozložení do kapitol je sice precizně inscenovaná, ale působí jako pouhý odlesk kdysi nejlepšího světového režiséra. Tipoval bych spíš mistrova epigona, než Finchera samotného, protože celkový tvar je až příliš vágní a nepřináší rozkoš, jakou byste od spojení Finchera s Melvillem a vizuálními vlivy řady sedmdesátkových thrillerů čekali. Ne, není to průšvih, ale ani to nepatří mezi top filmy roku nebo highlighty samotného autora a rozumím, proč půjde teprve o druhý Fincherův kousek, jenž na ČSFD skončí v modré barvě... 7/10 ale pro sichr bych velkým autorům už fakt zakázal točit pro premiéru na Netfixu. (11.11.2023)

Fincherův fanoušek uvidí přes oddaný brejle bezchybný film a není to v pořádku? Je. Mám tu smůlu, že už za pár hodin mi v hlavě bliká jen scéna s Tildou, ta má nějakou psychologii, vtáhne do charakteru a životní filosofie, ale jinak je perfektní Fassbender, totiž jeho hrdina, strojem, který by měl mít druhý - citový, lidský, hluboký? - život, ale tomu se prostě nedá věřit. A když nevidím v zabijákovi nějaký vnitřní růst, vývoj, poznání, neřkuli katarzi... tak mě to prostě nebaví. Sedmičce toto nečuchne ani k ponožkám. (10.11.2023)

Napadá mě několik paralel s Klubem rváčů. Oba filmy stojí na protagonistově voiceoveru, který bychom mohli označit za nespolehlivý, ale v každém případě z trochu jiných důvodů. Zatímco Jack / Tyler Durden je nespolehlivým vypravěčem, s nímž sdílíme schizofrenně poblouzněné vidění reality, stoické promluvy nájemného vraha v Zabijákovi jsou nespolehlivé v tom smyslu, že přes zdání husťáckých (sebe)motivačních keců představují zvrácený postoj ke světu, s nímž se nakonec ocitá v rozporu i sám asasín. Je to taková krajně nihilistická variace Ghost Doga, v níž se východní praktiky jako meditace a jóga staly především dalším nástrojem k zefektivňování vlastní práce. Když si pak zabiják podesáté zopakuje mantru "Neimprovizuj" a vy přitom vidíte, že od začátku nedělá nic jiného, než že improvizuje, musíte se tomu smát. (Ano, Zabiják je černá komedie, která by se měla jmenovat Gone Wrong). Vypravěčsky přitom skvěle fungují jak první tři kapitoly, v nichž jsme převážně pozadu za protagonistou (a částečně stejně jako on netušíme přesně, proti čemu stojí), tak kapitoly čtyři až šest (plus epilog), kde už má akce spíš charakter postupně odškrtávaných fajfek, nicméně jakýkoli dojem mechaničnosti dokáže šikovně přesměrovat do ubíjejícího aktu pomsty jako takového. Druhá paralela s Klubem rváčů je více tematická. Oba jsou to filmy (černé komedie) o životě v pozdním kapitalismu. Jenže zatímco v Klubu rváčů ještě Jack / Tyler sní o autentickém vzdoru proti systému, v Zabijákovi už je jakékoli domnělé outsiderství protagonisty plně začleněné do neoliberálních struktur. Jestliže Tyler Durden se bouří proti konzumu a pokouší se obnovit smysl pro autentickou zkušenost (a autentickou maskulinitu), anonymní zabiják s nekonečným množstvím identit a mega tučným bankovním kontem (které si ale nemá čas užít) ze svojí askeze udělal integrální součást sebe jako pozdně kapitalistického subjektu. Všeprostupující distance (odcizení) už není nežádoucím prvkem, který bychom měli překonat, ale naopak žádoucí součástí takřka všech profesních i jiných vztahů. Scéna v restauraci je antitezí steakové scény z Matrixu, kde ještě existovala domněnka, že člověk se zaprodá systému kvůli povrchním smyslovým počitkům; tady už ani tohle nefunguje. Není to nic extra nového, o týchž věcech už kdysi točil Antonioni, a pokud mi Zabiják nějaký film připomněl, tak (vedle Melvilleových gangsterek) Povolání: Reportér. Fincherův smysl pro jízlivost mi ne vždycky sedne, ale tady je natolik jemně a hladce zašitý do přesně šlapající žánrovky, že mě to bavilo velmi. (11.11.2023)

[25%] Neměl jsem až tak přehnaná očekávání, přeci jenom dnešní netflix filmy až na nějaké výjimky za moc nestojí. To spíš je ta streamovací služba dobrá na seriály, ale co už. Holt se Fincher k tomu upsal. Nebudu zde srovnávat tento film s jinými, ani zde vypisovat které Fincherovi filmy se mi líbily a které ne. Půjdu rovnou k věci. Naladil jsem si netflix, pohodlně jsem se usadil v pohodlí domova a začal se dívat na Zabijáka. No, musím říct, že celkovým stylem a monologů myšlenek hlavní postavy, mě to zrovna moc nevytrhlo. Ale tak dobře, ještě ta první cca půle filmu ušla, prostě nudná, divná záležitost, jenže v druhé půlce snímku jsem dával jednu pauzu v TV za druhou. Ale dodíval jsem to až do konce. Opravdu netuším, co tím chtěl básník říci. Nehodlám zde film moc shazovat, ale musel jsem dlouhou dobu po skončení o tom stále přemýšlet. Původně jsem dal 2*, ale poté jsem jej musel snížit na 1*. Chyba je zřejmě i ve mě, ale abych sledoval prý „všední dění zabijáka“, který se chvílemi nechoval ani jako profesionál a furt si asi 30x za film mumlal pro sebe v hlavě průpovídky typu: Neimprovizuj, nenech se unést city, jednej – na to jsem zvědavý nebyl. Rozhodně jsem od tohoto skvostu neočekával, že to bude klasický thriller nebo akční film. Těšil jsem si na jistou hlubší myšlenku, na Fincherův styl, jenže já nic z toho nedostal. Fassbender se v roli snažil, i když ke konci trochu marně, vizuálně vypadal dobře k téhle roli, ale to je asi tak všechno. Pak ještě ta jedna dlouhá bitka v bytě, která se mi líbila, ale tím veškeré klady padají. Ještě můžu pochválit mého oblíbence Martina Stránského, kterého opět Fassbendera slušně daboval. Konec to snad ani nemá. Nedá se říci, jestli je otevřený nebo snad žádný. Jo a téma pomsty? Tak to určitě ne. Opravdu nevím, mrzí mě to, že mi to tak nesedlo. Lhostejné mi to není, ale nevěřím, že bych tomu v budoucnu někdy dal ještě šanci. Navíc je jedno kdo jedno kdo ten film točil, není zde poznat žádný režijní „rukopis“ jak tu někteří nadšeně píší … A hudba? Té jsem si nevšiml. Víc to delším komentáře trápit nebudu. Závidím těm, kterým to bavilo. Zklamání. (13.11.2023)