Zabiják

Fincher dostal další těžký prachy od Netflusu a rozhodl se ukázat další velkolepej fakáček týhle společnosti. Naštěstí na to tentokrát nešel stylem Mank, ale natočil sice další totálně divácky nepřátelskej, ale aspoň srozumitelnej film se svým typickým smyslem pro detail tak jak to umí jenom on. Přeci jenom nacpat tolik cynismu, životních pravd, ironie a černýho humoru do jednoho filmu to je prostě výkon. Užijete si to každopádně o to víc o kolik máte nakoukanou jeho tvorbu a do jaké míry se dokážete ztotožnit s totálně amorálním hlavním hrdinou, ale Fassbender do toho jde jak o život a je tak neuvěřitelně heroickej, že jsem prostě tomu grázlovi musel podvědomě fandit i když to je bezskrupulózní vrahoun kterej za celej film neudělá fakt nic dobrýho. Jo a ať si kdo chce co chce říká tak Fincher z toho prostě cítit je a kdo tvrdí něco jinýho tak mu holt asi omylem pustili jinej film. Jo a, že je to chladný, odtažitý a divácky nevstřícný? Ale kecy v kleci ukažte mi nějakej film kterej Fincher do teď natočil (mám na mysli hlavně ty zásadní) kterej byl divácky vstřícnej a nebyla to úplná deprese?! Ha ha žádnej vás nenapadl co? No tak tím to asi bude tak nebrečte. Mě se tenhle maximální výsměch současnýmu světu jako reklama pro určitý firmy která se jim, ale určitě líbit nebude nebo například odkaz na válku skladů hodně líbil a naštěstí jsem Davida po jednom nezdaru nezatratil, protože takovej talent jako on nemůže úplně propadnout peklu. Ps : Moje nejoblíbenější scéna z filmu : Nepomůžeš dámě v nouzi?!80% (16.11.2023)

Napadá mě několik paralel s Klubem rváčů. Oba filmy stojí na protagonistově voiceoveru, který bychom mohli označit za nespolehlivý, ale v každém případě z trochu jiných důvodů. Zatímco Jack / Tyler Durden je nespolehlivým vypravěčem, s nímž sdílíme schizofrenně poblouzněné vidění reality, stoické promluvy nájemného vraha v Zabijákovi jsou nespolehlivé v tom smyslu, že přes zdání husťáckých (sebe)motivačních keců představují zvrácený postoj ke světu, s nímž se nakonec ocitá v rozporu i sám asasín. Je to taková krajně nihilistická variace Ghost Doga, v níž se východní praktiky jako meditace a jóga staly především dalším nástrojem k zefektivňování vlastní práce. Když si pak zabiják podesáté zopakuje mantru "Neimprovizuj" a vy přitom vidíte, že od začátku nedělá nic jiného, než že improvizuje, musíte se tomu smát. (Ano, Zabiják je černá komedie, která by se měla jmenovat Gone Wrong). Vypravěčsky přitom skvěle fungují jak první tři kapitoly, v nichž jsme převážně pozadu za protagonistou (a částečně stejně jako on netušíme přesně, proti čemu stojí), tak kapitoly čtyři až šest (plus epilog), kde už má akce spíš charakter postupně odškrtávaných fajfek, nicméně jakýkoli dojem mechaničnosti dokáže šikovně přesměrovat do ubíjejícího aktu pomsty jako takového. Druhá paralela s Klubem rváčů je více tematická. Oba jsou to filmy (černé komedie) o životě v pozdním kapitalismu. Jenže zatímco v Klubu rváčů ještě Jack / Tyler sní o autentickém vzdoru proti systému, v Zabijákovi už je jakékoli domnělé outsiderství protagonisty plně začleněné do neoliberálních struktur. Jestliže Tyler Durden se bouří proti konzumu a pokouší se obnovit smysl pro autentickou zkušenost (a autentickou maskulinitu), anonymní zabiják s nekonečným množstvím identit a mega tučným bankovním kontem (které si ale nemá čas užít) ze svojí askeze udělal integrální součást sebe jako pozdně kapitalistického subjektu. Všeprostupující distance (odcizení) už není nežádoucím prvkem, který bychom měli překonat, ale naopak žádoucí součástí takřka všech profesních i jiných vztahů. Scéna v restauraci je antitezí steakové scény z Matrixu, kde ještě existovala domněnka, že člověk se zaprodá systému kvůli povrchním smyslovým počitkům; tady už ani tohle nefunguje. Není to nic extra nového, o týchž věcech už kdysi točil Antonioni, a pokud mi Zabiják nějaký film připomněl, tak (vedle Melvilleových gangsterek) Povolání: Reportér. Fincherův smysl pro jízlivost mi ne vždycky sedne, ale tady je natolik jemně a hladce zašitý do přesně šlapající žánrovky, že mě to bavilo velmi. (11.11.2023)

Po formální stránce perfekcionistické a současně chladné a vykalkulované. To by mi vadilo nejméně. Ovšem než dojde k onomu výstřelu, má člověk chuť si zdřímnout. Trochu ve stínu Bonda, ten ale bývá dokonalejší, proto také méně uvěřitelný než zdejší zabiják. Tři světlé chvilky - surovec, Tilda a The Smith. Divák si může přebrat, co bylo smyslem celého příběhu...že by odpuštění? Ale každému se nedostalo. (12.01.2024)

Tak trochu jiná love story, nikoliv o pomstě, ale o eliminaci všech faktorů, který vám negativně zasahují do profesního i osobního života... a taky geniální vhled do "metodický" mysli nájemnýho vraha, kterej naprosto přesně ví co, kdy a jak vykonat pro úspěch svého poslání, ale všechno se mu vlivem jeho rutiny, pokrytectví, mentálního rozpoložení a pravděpodobný hlouposti hroutí pod rukama. Musí se proto vrátit na pomyslnej začátek a přehodnotit, kde se stala chyba. Vychází z toho často až komediální, černo-humorný patálie zaobalený do perfektní střihový skladby, skvělýho zvuku a pulzujícího soundtracku – to všechno utváří tíživou, stresující a nezřídka kdy až frustrující atmosféru. Kdyby to točil Fincher pro kina, byl by film sice o třídu výš, v rámci streamu je ale The Killer pořád o dvě třídy jinde než většinová tvorba Netflixu. (13.11.2023)

David Fincher se rozhodl  odložit šablonovité dobro a zlo, žánr nájemných zábijáků obohatit o charakter kliďase, který je velmi realistický ve svých cílech a přípravách. Můžete mu fandit, nebo jen zvědavě sledovat jeho eskapády. Nečekejte nic ohnivě spektakulárního. Spíše na vás bude dýchat realismus, nenápadné budování atmosféry, chladný charakter hlavního hrdiny je otřesen a on musí riskovat zcela neprofesionální věc, jako pomstu, ale také vlastní přežití. Závěrečný charakterový zvrat je možná až moc rychlý a nečekaný, nicméně dává smysl. Rozhodně film hodný opakování. Michael Fassbender je naprosto excelentní zabiják neznající slitování. (03.12.2023)