Zabiják

Aké postavenie nakoniec dosiahne The Killer vo filmografii Finchera ukáže až čas, čiže asi aj mnoho hodnotení bude po nejakej dobe množstvo divákov spätne prehodnocovať. Ide o pomerne priamočiaru jazdu, napriek tomu precízne nakrútenú a podľa môjho vkusu aj zábavnú v tom zmysle, že mi rýchlo utiekla. To je ale subjektívny argument v štýle "rýchlo mi utiekli aj Hranice ovládania", takže pozor na odporúčania v recenziách alebo komentároch verejnosti tu či inde. Vážne by ma zaujímalo, či sa David skutočne inšpiroval u Jima. Jeho vrah je síce precízne chladný, ako sa dozvedáme z voiceroveru, avšak jeho činy sú podmienené čisto emocionálnym podnetom. Ak vás film zaujme, tak nad týmto paradoxom môžete popremýšľať. (11.11.2023)

Taxe nám náhle poManktený Davča zaplaťsatan vrátil. Nevrátil se sice jako ten dřívější ztepilý, mysteriózní, inteligentní a tajuplný elegán v ručně šitém qádru, nýbrž tak trochu strojově shrbený, se začínajícím panděrem a v rutinně připosraných slipech a děravých ponožkách, ale jebat! Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě napsat „povznesme se nad to“.  V jeho zkušeném a zručném podání je i taková kapku vyčpělá Odplata ryloudyt bez vtipu i Gibsna stále řádně plnotučná a ryze zábavná jednohubka, kde mohl Mischi Bednář zase jednou pořádně předvést obě své tváře, tedy jaký je to nesympatický kokot a vynikající herec. Tudíž velmi doufám, Davčo, že ses už dostatečně posamohanil a na to „umění“ definitivně vysral, tímto ses i bulvárně vyřádil a budeš nás do budoucna opět oblažovat jen samými neotřelými, vkusnými, svižnými, chytrými, provokativními a šťavnatými kousky, jaxme u Tebe byli zvyklí! (14.11.2023)

Napadá mě několik paralel s Klubem rváčů. Oba filmy stojí na protagonistově voiceoveru, který bychom mohli označit za nespolehlivý, ale v každém případě z trochu jiných důvodů. Zatímco Jack / Tyler Durden je nespolehlivým vypravěčem, s nímž sdílíme schizofrenně poblouzněné vidění reality, stoické promluvy nájemného vraha v Zabijákovi jsou nespolehlivé v tom smyslu, že přes zdání husťáckých (sebe)motivačních keců představují zvrácený postoj ke světu, s nímž se nakonec ocitá v rozporu i sám asasín. Je to taková krajně nihilistická variace Ghost Doga, v níž se východní praktiky jako meditace a jóga staly především dalším nástrojem k zefektivňování vlastní práce. Když si pak zabiják podesáté zopakuje mantru "Neimprovizuj" a vy přitom vidíte, že od začátku nedělá nic jiného, než že improvizuje, musíte se tomu smát. (Ano, Zabiják je černá komedie, která by se měla jmenovat Gone Wrong). Vypravěčsky přitom skvěle fungují jak první tři kapitoly, v nichž jsme převážně pozadu za protagonistou (a částečně stejně jako on netušíme přesně, proti čemu stojí), tak kapitoly čtyři až šest (plus epilog), kde už má akce spíš charakter postupně odškrtávaných fajfek, nicméně jakýkoli dojem mechaničnosti dokáže šikovně přesměrovat do ubíjejícího aktu pomsty jako takového. Druhá paralela s Klubem rváčů je více tematická. Oba jsou to filmy (černé komedie) o životě v pozdním kapitalismu. Jenže zatímco v Klubu rváčů ještě Jack / Tyler sní o autentickém vzdoru proti systému, v Zabijákovi už je jakékoli domnělé outsiderství protagonisty plně začleněné do neoliberálních struktur. Jestliže Tyler Durden se bouří proti konzumu a pokouší se obnovit smysl pro autentickou zkušenost (a autentickou maskulinitu), anonymní zabiják s nekonečným množstvím identit a mega tučným bankovním kontem (které si ale nemá čas užít) ze svojí askeze udělal integrální součást sebe jako pozdně kapitalistického subjektu. Všeprostupující distance (odcizení) už není nežádoucím prvkem, který bychom měli překonat, ale naopak žádoucí součástí takřka všech profesních i jiných vztahů. Scéna v restauraci je antitezí steakové scény z Matrixu, kde ještě existovala domněnka, že člověk se zaprodá systému kvůli povrchním smyslovým počitkům; tady už ani tohle nefunguje. Není to nic extra nového, o týchž věcech už kdysi točil Antonioni, a pokud mi Zabiják nějaký film připomněl, tak (vedle Melvilleových gangsterek) Povolání: Reportér. Fincherův smysl pro jízlivost mi ne vždycky sedne, ale tady je natolik jemně a hladce zašitý do přesně šlapající žánrovky, že mě to bavilo velmi. (11.11.2023)

Fincher dostal další těžký prachy od Netflusu a rozhodl se ukázat další velkolepej fakáček týhle společnosti. Naštěstí na to tentokrát nešel stylem Mank, ale natočil sice další totálně divácky nepřátelskej, ale aspoň srozumitelnej film se svým typickým smyslem pro detail tak jak to umí jenom on. Přeci jenom nacpat tolik cynismu, životních pravd, ironie a černýho humoru do jednoho filmu to je prostě výkon. Užijete si to každopádně o to víc o kolik máte nakoukanou jeho tvorbu a do jaké míry se dokážete ztotožnit s totálně amorálním hlavním hrdinou, ale Fassbender do toho jde jak o život a je tak neuvěřitelně heroickej, že jsem prostě tomu grázlovi musel podvědomě fandit i když to je bezskrupulózní vrahoun kterej za celej film neudělá fakt nic dobrýho. Jo a ať si kdo chce co chce říká tak Fincher z toho prostě cítit je a kdo tvrdí něco jinýho tak mu holt asi omylem pustili jinej film. Jo a, že je to chladný, odtažitý a divácky nevstřícný? Ale kecy v kleci ukažte mi nějakej film kterej Fincher do teď natočil (mám na mysli hlavně ty zásadní) kterej byl divácky vstřícnej a nebyla to úplná deprese?! Ha ha žádnej vás nenapadl co? No tak tím to asi bude tak nebrečte. Mě se tenhle maximální výsměch současnýmu světu jako reklama pro určitý firmy která se jim, ale určitě líbit nebude nebo například odkaz na válku skladů hodně líbil a naštěstí jsem Davida po jednom nezdaru nezatratil, protože takovej talent jako on nemůže úplně propadnout peklu. Ps : Moje nejoblíbenější scéna z filmu : Nepomůžeš dámě v nouzi?!80% (16.11.2023)

Vlastně je to chytré dílko. Na začátku stojí poněkud vyčpělá premisa pubertálního rádoby-nihilisty, který si na konci přizná vnitřní rozpor, jehož si jako diváci celou dobu můžeme nepokrytě všímat: že si všechnu svoji neangažovanost a bezchybnost těmi motivačními řečičkami jen namlouvá, aby se nemusel cítit moc blbě, že je bezradný a ztracený ve světě a vlastním životě stejně jako všichni ostatní. Hudba mu každopádně pomáhá se od takových myšlenek rozptýlit. *** Není to ve své jednoduché podvratnosti úplně ploché, a protože většina lidí to beztak nepochopí a bude jim stačit, že to vypadá cool & simple, nejspíš tím Fincher i dokáže poplatit kasovní ztráty z takových klenotů, jako je Mank (můj koment), což mu jedině přeju. *** Vzpomenout na Jarmuschovy Hranice ovládání je rozhodně na místě, je to dle mého promyšlená součást Fincherova sarkastického šprýmu, bez nějž Zabiják přijde o větší část svého rozměru. Ti dva zabijáci nemohou být rozdílnější v hloubce vědomí ani životním postoji a roli ve světě, Fincher zcela záměrně natočil cool formou film o nehrdinovi bez sebemenších ambic měnit svět, jehož filosofie je nejen vachrlatá, ale ani mu moc nepomáhá, aby se cítil líp, a který dobře ví, že neudělá žádný zásek ani do čísel statistik o úmrtích. V Hranicích ovládání naopak sledujeme precizní přípravu výjimečně nadaného jedince s nezměrně silnou vůlí na klíčovou roli v nenásilném a nenápadném převratu, útoku na světovládu jiného osamělého muže. Fincherův film rozhodně vydává svůj smysl mnohem sytěji, zřetelněji a doslovněji v této provokativní a zřejmé korelaci. (B12) *** PS: Vynikající komentář tu má Traffic. *~ (18.11.2023)