Biografie
Raoul Schránil se narodil 24. března 1910 v Mostě jako Raoul Marian Kristian Schránil do rodiny bývalé operní a koncertní pěvkyně a ministerského rady. Navštěvoval školy ve Vídni, Praze, Slezsku a čtyři roky francouzském lyceu Carnot v Dijonu. Slušné vzdělání a jazykové dovednosti ho předurčovaly pro dráhu diplomata či ředitele hotelu.
Byl úředníkem ve sklárně v třeboňském Chlumu a recepčním v pražských hotelích (Alcron, Flóra). Na radu svého bratrance, režiséra Karla Antona, započal se svojí hereckou dráhou. Vystupoval v Divadle Vlasty Buriana (1935 – 1938), Okružní scéně Theodora Pištěka (1938), českobudějovickém Jihočeském Národním divadle (1938 – 1939), Divadle Anduly Sedláčkově (1939 až 1942), Vinohradském divadle (1942 – 1943) a Uranii v Holešovicích (1943 – 1945).
Po okupaci jezdil s estrádní skupinou (1945 – 1947) a byl členem Divadla Ference Futuristy (1947 až 1948), Vesnického divadla (1949 – 1953, 1960 až 1962), kabaretu Alhambra (1953 – 1960) a oblastních divadel v Mladé Boleslavi (1962 – 1965) a Ostravě (1965 – 1967). Nakonec zakotvil v Národním divadle jako kulturní a propagační referent. Přestože na divadelních prknech vytvářel výrazné dramatické úlohy, pravou hereckou hvězdu a symbol elegantního milovníka 30. a 40. let z něho udělal až film (i když mu takové stěžejní úkoly nikdy nedal).
Na filmovém plátně vynikl nejvíce jeho zjev, vrozený šarm, dokonalé uhlazené společenské vystupování a chování, jež přesně pasovalo pro úlohy mladíků a mužů z lepší společnosti, světáků a lvů salónů. Debutoval jako npor. Domin (MILAN RASTISLAV ŠTEFÁNIK), úředník Švalbenšvanc (VDAVKY NANYNKY KULICHOVY) a myslivec (nedokončená VIKTORKA).
Zpočátku musel svůj talent utápět v průměrných a podprůměrných snímcích Vladimíra Slavínského, Miroslava Cikána, Karla Špeliny či Václava Binovce (NA TÝ LOUCE ZELENÝ, SEXTÁNKA, VZDUŠNÉ TORPÉDO 48, DĚVČE ZA VÝKLADEM, KLATOVŠTÍ DRAGOUNI, KRB BEZ OHNĚ, KLAPZUBOVA XI., DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI, HOLKA NEBO KLUK?, BÍLA VRÁNA, PŘÍTELKYNĚ PANA MINISTRA, DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ, NEBE A DUDY či POZNEJ SVÉHO MUŽE).
Pouze několikrát získal od filmových režisérů výraznější a cennější šanci: nadporučík Karel Hojer v Cikánově BATALIONU (1937), tajemník Kučera v crazy komedii EVA TROPÍ HLOUPOSTI (1939) Martina Friče, nudný světák Fred v komedii KRISTIÁN (1939), inženýr Jiří Rudík v Burianově snímku KATAKOMBY (1940), inženýr Ivan Molenda v komedii ROZTOMILÝ ČLOVĚK (1941), dirigent Jarka Aleš v komedii PROVDÁM SVOU ŽENU (1941), Vilém Putička ve Slavínského ZLATÉM DNU (1942), hrabě Alexy v Nového detektivce ČTRNÁCTÝ U STOLU (1943) a nebo nadpraporčík Panič v melodramatu Rudolfa Hrušínského JARNÍ PÍSEŇ (1944).
Po válce se jeho typ salónních milovníků nemohl uplatnit a nikdo z diváků si také nedokázal Raoula Schránila představit jako dělníka v montérkách. Na několik let jeho filmová kariéra ustala (i z důvodu jeho ročního vězení na Pankráci kvůli pouhé zmínce o případné emigraci) a musel se živit jako stavební dělník a zeměměřič.
V 50. letech se mohl vrátit v historických filmech Václava Kršky MLADÁ LÉTA (lékárník), STŘÍBRNÝ VÍTR (důstojník) i Z MÉHO ŽIVOTA (pán ve švédské společnosti) a v dalších malých epizodkách ve snímcích ZLATÝ PAVOUK (montér), MÁTE DOMA LVA? (čert), ZA PĚT MINUT SEDM (učitel), ZTRACENÁ TVÁŘ (lékař), LUPIČ LEGENDA (sluha), DNY ZRADY (anglický člen mise), SOKOLOVO (generál Píka), OSVOBOZENÍ PRAHY (americký generál), JAK UTOPIT DR. MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH (vedoucí antikvariátu), ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU…! (číšník), PAN VOK ODCHÁZÍ (komorník), KŘTINY (ředitel), ŠAŠEK A KRÁLOVNA (dvořan) atd.
Hrál rovněž v zahraničních produkcích (LES AFFINITÉS ÉLECTIVES, ROSA LUXEMBURG, BURNING SECRET, MAIGRET apod.). Na filmovém plátně se naposledy zjevil jako vrchní v Hřebejkově muzikále ŠAKALÍ LÉTA (1993).
Spolupracoval rovněž s rozhlasem („Osm kroků“) a televizí v inscenacích (KAT NEPOČKÁ, PAGANINI, ZÁMEK V ČECHÁCH), seriálech (30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, DNES V JEDNOM DOMĚ, LUCIE, POSTRACH ULICE, DYNASTIE NOVÁKŮ, LEKÁR UMIERAJÚCEHO ČASU, LÉTAJÍCÍ ČESTMÍR, BAMBINOT, ARABELA SE VRACÍ, NÁHRDELNÍK, BYLO NÁS PĚT aj.) a do 90. let ve vzpomínkových pořadech. Jeho druhou ženou byla herečka Věra Lišková (*1930). Raoul Schránil zemřel 20. září 1998 v Praze ve vysokém věku osmdesáti osmi let.
Herec
Dokumentární | |
---|---|
2022 |
Životní styl první republiky (seriál) - a.z. |
Kino a divadlo - a.z. (E04) |
|
2013 |
Příběhy slavných (seriál) |
Elegán ve fraku (S13E04) |
|
1991 |
Originální pražský synkopický orchestr (TV film) |
Requiem za W. A. Mozarta (TV film) |
|
1984 |
Modravých dálek volání (seriál) |
Krátkometrážní | |
---|---|
1936 |
Jednou v kině |
Účinkující
Pořady | |
---|---|
1998 |
Děkuji, bylo to krásné |
1997 |
Úsměvy |
1992 |
Raoul Schránil |
1991 |
Album |
1985 |
Kavárnička dříve narozených |
Reklamy Jitky Molavcové |
|
Videostop |
|
1984 |
Trilobit se diví aneb 50 let Filmového studia Barrandov |
1981 |
To měl už můj táta rád |
1978 |
Co neodnesl čas |