Zajímavosti (5)
- V roce 1995, tedy už coby pětaosmdesátiletý, vzpomínal v rozhovoru na to, jakým způsobem probíhalo natáčení v časech jeho největší slávy: "Museli jsme znát scénář nazpaměť jako divadelní roli. Před záběrem se udělala jedna zkouška. Během ní se připravil zvukař a kameraman. Na nějaké přílišné pilování rozhodně nebyl čas. Financiér, člověk, který film zaplatil, třeba i jenom proto, aby do filmu prosadil nějakou svoji známost, si peníze bedlivě hlídal. Na place byl neustále přítomen některý z jeho tajemníků. Z finančních důvodů se také minimálně jezdilo do exteriérů. Při natáčení komedie Eva tropí hlouposti dokonce architekt Zázvorka postavil zahradu a parčík přímo v ateliéru. Když břízky uschly, poslal chlapce od stavby za roh pro další. Každý záběr se dělal jednou, nanejvýš dvakrát, všechno s kontaktním zvukem, což je mimochodem mnohem lepší než dnes užívaný postsynchron. Všichni herci si dávali velký pozor, aby se třeba kvůli přeřeknutí nebo chybnému pohybu nemusel záběr opakovat. Když se tak stalo, povětšinou byl příčinou velký technický problém se světly nebo zvukem. Film musel být hotov za čtrnáct dní, maximálně za tři týdny." (NIRO)
- V pozdnějším věku vzpomínal na obvyklý pracovní den úspěšného prvorepublikového herce: "Každý z nás měl svůj vůz. Pro ty chudší, nebo herečky bez řidičáku, jsme se stavěli cestou. Točilo se celý den od devíti ráno do šesti večer. Na jídlo nebo 'štamprdli' se chodilo ve chvíli, když člověk nebyl na place potřebný. Práce šla rychle od ruky a financiér byl většinou spokojený. Večer pak spousta herců musela do divadla, ale po představení jsme se znovu scházeli v Lucernabaru, kde hrál R.A. Dvorský. Bylo to centrum pražského společenského života, kam chodili i jiní lidé od umění. Společensky jsme na tom byli velice dobře, hvězdný systém tehdy fungoval dokonale." (NIRO)
- Po nevydařeném pokusu o emigraci v roce 1968 byl u komunistického režimu v nemilosti a objevoval se na plátnech jen výjimečně, a to jen v malých roličkách. Ale nezahořkl: "V životě se přihodí ledacos a já se považuju za člověka, který se s životem musel vždycky porvat. Už Othello řekl, že lkát nad něčím, co je minulé, je obtížit se novým neštěstím, a já se s ním ztotožňuji." (NIRO)
Lízin let do nebe (1937)
- Ve filmu měli podle dobového tisku původně hrát jedny z hlavních rolí například Jindřich Plachta, Jaroslav Vojta a Raoul Schránil. Ještě před natáčením však byly jejich role přeobsazeny a ve filmu se nakonec jmenovaní vůbec neobjevili. (Marthos)
Vladimír Slavínský
- Raoul Schránil o ňom: "Režisér Slavínský se mě ujal přímo s otcovskou péčí, aby ze mne, filmového začátečníka, učinil aspoň něco, co by mohlo pro film přijmouti přísné oko kamery. Režiséru Slavínskému budu vždy velkými díky zavázán za to, že to byl právě on, který mi otevřel dveře k hereckému povolání." (Šuplík)
Herec
Dokumentární | |
---|---|
2022 |
Životní styl první republiky (seriál) - a.z. |
Kino a divadlo - a.z. (E04) |
|
2013 |
Příběhy slavných (seriál) |
Elegán ve fraku (S13E04) |
|
1991 |
Originální pražský synkopický orchestr (TV film) |
Requiem za W. A. Mozarta (TV film) |
|
1984 |
Modravých dálek volání (seriál) |
Krátkometrážní | |
---|---|
1936 |
Jednou v kině |
Účinkující
Pořady | |
---|---|
1998 |
Děkuji, bylo to krásné |
1997 |
Úsměvy |
1992 |
Raoul Schránil |
1991 |
Album |
1985 |
Kavárnička dříve narozených |
Reklamy Jitky Molavcové |
|
Videostop |
|
1984 |
Trilobit se diví aneb 50 let Filmového studia Barrandov |
1981 |
To měl už můj táta rád |
1978 |
Co neodnesl čas |