Oleg Reif se narodil 20. září. 1928 v Úvalech u Prahy do ruské aristokratické rodiny, která musela po bolševické revoluci emigrovat do Československa. Jeho otce pak kvůli tomu po roce 1945 KGB odvlekla na třináct let do sibiřského Gulagu. Ač se měl původně stát knězem, ve třinácti letech se však náhodně objevil jako kluk v Čápově dramatu PRELUDIUM (1941).
Tato zkušenost ho nakonec přiměla věnovat se filmu a divadlu. Od roku 1943 byl členem Dismanova dětského rozhlasového souboru a od roku 1944 se začal objevovat na filmovém plátně v dětských rolích, které v pozdějších letech vystřídal za menší epizodky. Po okupaci hrál v Realistickém divadle (1945 – 1946) a v Divadle V + W (1946 – 1948).
V pozdějších létech se jako herec uplatnil v Městském divadle v Karlových Varech (1948 – 1952 a 1953 až 1960) a Divadle na Vinohradech (1952 – 1953). Hostoval i na jiných scénách (Rokoko v Praze). Jako dramatik se uvedl v 50. letech („Stalo se včera“ a „Jak na ně“). Tyto dvě hry si sám roku 1956 režíroval v Karlových Varech.
Od konce 60. let se k herecké práci vracel jen ojediněle a působil především jako televizní scenárista a režisér různorodých dokumentů a vzpomínkových pořadů i seriálů o osobnostech divadla, filmu a sportu (HVĚZDY NA ZEMI, …A ŘEKA MU ZPÍVALA, OBLÁZKY Z CELULOIDU, DÍKY, PANE KŘÍŽENECKÝ, MODRAVÝCH DÁLEK VOLÁNÍ, ČTRNÁCTÝ V ŘADĚ, SRŠATEC, ZLONICKÁ SYMFONIE, RŮŽE PRO KREJČOVSKOU PANNU, MEČBOL, ŽIVOT CHODCE či ZELENÁ JE TRÁVA).
Především tak Reif umožnil některým prvorepublikovým hereckým hvězdám jeden z posledních výstupů před kamerou. Sám Reif na divadle představoval často komické typy, k čemuž ho předurčovala menší postava a zjev.
Objevil se ve hrách „Don Juan“ (Ragotin), „Fidlovačka“ (Jirka), „Přišel na večeři“ (Richard Stanley), „Veselé paničky windsorské“ (Chvostík), „Zpívající Benátky“ (Trappola), „Temno“ (Filip), „Jan Hus“ (Martin a Jan), „Jan Žižka“ (Gunther), „Jan Roháč“ (Širnoček), „Lucerna“ (Michal), „Zkrocení zlé ženy“ (Krejčí), „Bílá nemoc“ (Syn), „Léto“ (Jan Skalník), „Višňový sad“ (Úředník), „Romeo a Julie“ (Petr), „Paličova dcera“ (Prokop), „Ztracená tvář“ (Bottel), „Jánošík“ (Šuhaj), „Sen noci svatojánské“ (Puk) atp.
Ve 40. a 50. letech ve filmu se objevil jako kluk (KLUCI NA ŘECE), mladý horník (PRŮLOM), bohatý žák (NEZBEDNÝ BAKALÁŘ), Rudolf Hudec (SIRÉNA), učedník Jirka (ALENA), skaut Catillina (NA DOBRÉ STOPĚ), oktaván Kokeš (ČERVENÁ JEŠTĚRKA), kamelot (KAVÁRNA NA HLAVNÍ TŘÍDĚ), úředník (BOTOSTROJ), pracovník nákupu (NEVĚRA), Standa (ŽIŽKOVSKÁ ROMANCE) a krejčí (DAŘBUJÁN A PANDRHOLA).
Do roku 1963 let to byl harmonikář Franta (ČERNÁ SOBOTA), vedoucí Halama (VALČÍK PRO MILIÓN), dělník (TAŽNÍ PTÁCI), lékárník Podstatný (FLORIÁN), malíř (KAŽDÁ KORUNA DOBRÁ), pobočník (BLBEC Z XEENEMÜNDE) i družstevník Krůta (TŘI CHLAPI V CHALUPĚ).
60. léta dokončil Reif ještě snímky LUCIE (brigádník Cukrář), PRECLÍK (účastník školení), TRANSIT CARLSBAD (příslušník StB) a TA TŘETÍ (host).
Od 70. let se už před kamerami objevoval jen ojediněle v projektech „PANE, VY JSTE VDOVA!“ (inspicient v divadle), NA KOLEJÍCH ČEKÁ VRAH (telefonista Tondl), KLÍČ (důstojník wehrmachtu ve vile), ŽENY V OFSAJDU (příznivec Slavie), JAKOU BARVU MÁ LÁSKA (televizní režisér), SLUNCE, SENO, JAHODY a SLUNCE, SENO A PÁR FACEK (ředitel krajské zemědělské správy Plánička), NAROZENINY REŽISÉRA Z. K. (gratulant Karlík zvaný Tajtrlík), DÍKY ZA KAŽDÉ NOVÉ RÁNO (zasloužilý umělec) a trilogie KAMEŇÁK (lord).
Napsal mj. námět pro Čechův film V HLAVNÍ ROLI OLDŘICH NOVÝ (1980). Některé režírované dokumenty Olega Reifa získaly i ocenění na přehlídkách a festivalech (POSLEDNÍ PŘEDSTAVENÍ např. v roce 1977 Cenu města Kroměříže).
Příležitostně si zahrál i v televizních filmech (PODNÁJEM NA CHAMPS ELLYSÉES nebo MUŽ, KTERÝ NEMĚL DŮVĚRU) a seriálech (ARABELA, HŘÍCHY PRO PÁTERA KNOXE, PRIMA SEZONA, DRACULŮV ŠVAGR či PŘÍPADY DETEKTIVNÍ KANCELÁŘE OSTROZRAK), uplatnil se i v rozhlase a v dabingu.
V mládí se též věnoval aktivně kopané a lehké atletice, proto v 50. a 60. letech organizoval sportovní utkání herců a zpěváků. Přispíval do periodik, vydal vzpomínkové knížky „Hvězdné střípky“ (1996) a „Hvězdné střípky 2“ (1997). Jeho synem byl režisér Oskar Reif (*1959). Poslední tři roky svého života byl kvůli těžké cukrovce upoután na invalidní vozík. Oleg Reif zemřel 24. října 2011 v Praze ve věku osmdesáti tří let.
Jaroslav "krib" Lopour
