cartwheel

Mínus jedna hvězda je za obsazení, které mi osobně moc nesedlo, což mě vážně mrzí. (Což je vlastně problém každého filmu s Keirou. Na druhou stranu Murphy je tady ach.) Jinak ale - film má veškeré předpoklady k tomu, aby jsem si jej oblíbila - citlivě vykreslená Anglie druhé světové války, život ve Walesu, pocity absolutní rozpolcenosti a snahy vyřešit si v sobě nevyřešitelné. Navíc Dylan Thomas a jeho poezie - každý by chtěl, aby mu tohle četli v posteli. Skloubení emocionálnosti a lehkosti poezie s tíhou války a bitevního pole vytváří moc zajímavý rytmus děje. A nebo je to možná tím, že bych chtěla být radistkou RAF a poslouchat něčí poezii v ložnici.

Důkaz, že i prastarý námět se v kombinaci s dobrým nápadem může stát skvělým dílem. Romeo a Julie New Yorku, kteří do hry vtahují témata přistěhovalectví a všech jeho aspektů, vizuální barevnost a úžasné synkopy Bernesteinovy hudby činí WSS něčím výjimečným.

K pěti hvězdám vedla dlouhá cesta. Nejdřívě mě film otravoval. Hodně chvály kolem, hezcí lidé v hlavní roli. Konec byl moc sentimentální, nereálný, byla jsem otrávena. Pak se stalo, že jsem měla potřebu podívat se znova. Soundtrack si dala do auta k řízení. Líbilo se mi, že vcelku romantický film mluví o the Smiths a Joy Division. Pak jsem pronikla do způsobu stavění obrazu, a shledala jsem, že je to fajn (zdvojení scény etc). Poté, co se se mi rozpadl dlouhý vztah, poslouchala jsem věty, které padají. ("What happened? What always happens - life.") A ta lehkost, se kterým se příběh vypráví mě nakonec dostihla, a já si našla film, ke kterému se vracím stejně ráda, jako k Juno.