honajz

Za slušnou filmařinu a herecké výkony tu jednu hvězdu dám. Jinak jsem si zase hned vzpomněl na Vonneguta, že bez kladné postavy, ke které si čtenář, potažmo divák může utvořit nějaký vztah, to prostě nejde. Tady nám tvůrci jako hlavní postavu, které snad má divák fandit, od začátku prezentují nepříjemného týpka, kterého byste nechtěli potkat v noci v zapadlé uličce ani na rušné ulici. Tak jo, Ježíš taky chodil za celníky a prostitutkami a vybíral z nich své následovníky, ale nečetl jsem, že by tak činil i s vrahy nebo bezbožníky či dokonce rouhači. A poté autoři ve vidině ceny z nějakého hezkého evropského artového festivalu promlouvají ze své pozice do duší těch zkostnatělých katolíků, kteří nechápou, oč vlastně ve víře jde, a musí jim to prostě říct lump a darebák, lhář a zloděj, protože nikdo jiný přece nemá takový nadhled a moudrost a porozumění hříchům druhých lidí. Mně se ta premisa moc nepozdává, protože v reálu by takového podvodníka odhalili i na vesnici když ne během pár hodin (farář má povinnost žádat doklady a poslat papír dál, výš), tak určitě během pár dnů (třeba hned po první zpovědi, kdy falešný kněz neodříká povinnou modlitbu rozhřešení na závěr, to je dost velká chyba, pokud se film chtěl tvářit realisticky.). Una111 má ve svém komentáři pravdu s NOM - kdyby musel mladík sloužit latinskou mši, je v háji. A ne že celou dobu mu všichni budou věřit, že je kněz. Ono totiž to buď v sobě máte, nebo ne. Nestačí opakovat kázání svého mentora z pasťáku, když je nemáte vnitřně zažitá a svými skutky děláte pravý opak. Což je další premisa, kterou jsem nepochopil. Proč by lump chtěl studovat na kněze? V sobě to očividně neměl. Možná, kdyby tvůrci hlavní postavu pojali nějak uvěřitelněji, třeba že kluk byl v pasťáku omylem, ale jinak nemá násilné sklony, vzal bych to celé lépe. Takhle je to z prstu vycucaná moralitka (ne-li dokonce agitka) zaměřená proti bigotním věřícím, kterým světlo musí přinést až darebák (úplně cítím to pomrkávání na artové komise festivalů ve smyslu „cítíte ten zajímavý rozpor?“). Jinak ale chápu to vysoké hodnocení, neb film se skutečnou vírou nemá nic společného, spíše do věřících moderně kope, a to se mazlíčkům líbí.

A to jako bylo všechno? Hodina a půl plků o ničem, jedna návštěva knihovny a rychlý konec bez nějakých větších scén, triků a skutečného zla? Bez jakéhokoliv většího zvratu? Hvězdička navíc jen za původní partu, jinak jde o rodinnou selanku s rodinnými hodnotami jako že máme držet při sobě a věřit si navzájem. Což nic proti, ale ve Spy Kids to aspoň znělo uvěřitelně.

Paradoxně mi pomohl tento film docenit jiný režisérův film, Smyk. U Smyku jsem si říkal, že kdyby dostal Brynych do ruky pořádný materiál, natočí skvělou věc. Musím přiznat, že jsem tenhle film doukoukal až napotřetí. Ta podivnost stavby obrazu mne vždy vykolejila. Ale díky Smyku jsem pochopil Brynychův trademark, dokonce i perfektní práci se zlatým řezem, takže jsem se napotřetí do Jezdce konečně dostal. Chápu však, že ne každému film od začátku sedne. Líbila se mi práce s detaily, kdy obraz nikdo nekomentuje a je na divákovi, aby mu došlo, kolik židů muselo do koncentračních táborů, když je všude tolik houslí - a že židé asi měli rádi umění. Nebo úvodní a závěrečné záběry naznačující, že udavači jsou stále mezi námi, i dnes. (Ostatně ke konci filmu padne skvělá otázka toho gestapáka - teď už v tom domě nikdo nebude věřit nikomu.) Kamera kouzlí naprosto neuvěřitelně a využívá dostupné lokace do mrti, především uličky staré Prahy, ale i ten žižkovský činžák u stadionu Viktorky Žižkov. Naprosto surrealistická návštěva baru, kde bláznivá žena chodí kolem lidí jako Smrtka, podivná špeditérská firma v ulicích působí také jako ze zlého snu (ale všichni víme, že to sen nebyl, zlo však ano), některé scény (příchod do cizího domu z deště) mi přišly jako od Juráčka (což je pochvala). Líbil se mi způsob, který tvůrci zvolili péro nahlédnutí do jednotlivých domácností, vyznívá to sice mírně přehnaně, ale realisticky. Spousta dokonalých hlášek („Tati, kdo je vlastně hrdina?“ - „Proč zrovna já?“ - „Historicky jsem optimista.“ - "Ta tvoje Evropa už není.“). A velmi zajímavá práce se zvukem, kakofoniemi, zneužitou klasickou hudbou, řevem dítěte, jež zvedá už tak napjatou nervozitu. Ale i práce se světlem a tmou, nejlépe vyjádřená tím nečekaným, neustálým zhasínáním světla na chodbě. A nakonec myšlenka, která není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá, není prvoplánová, a není to o hrdinství za každou cenu.