RUSSELL

Argento začal koketovat se CGI efekty a nedopadlo to vůbec špatně. Pustil se do toho velmi citlivě a použil je opravdu jen tam, kde se hodily. To jen tak na okraj, on totiž tento fakt není vůbec podstatný, hovoříme-li o tomto filmu. Podstatné je, že Argento nezapomněl nic ze svého umu ani po šestadvaceti letech od svého debutu. Je to prostě pan režisér a stále má svůj charakteristický rukopis. I tento kousek disponuje úžasnou prací s kamerou, skvělou hudbou, specifickou atmosférou, propracovaným scénářem, napínavým dějem a samozřejmě také i slušnou porcí goru, i když oproti jeho jiným filmům ho zde zase tolik není. Vnadná kráska Asia Argento je v hlavní roli zcela dominantní a předvádí své sólové galapředstavení. Argento ani nemusí hledat jiné krásné a kvalitní herečky do svých filmů, když tu nejpovolanější má doma přímo pod nosem. Navíc ji vůbec nešetří a nechová se k ní zrovna jako hodný a milující otec. Psychicky ji totálně rozloží, ponoří ji do bizarních halucinací (v jedné z nich se třeba líbá s dosti podivnou rybou), nechá ji ostříhat si své dlouhé kadeře anebo se kompletně od hlavy až k patě pomalovat temperovými barvami. A kdyby to náhodou nestačilo, tak ji nechá ještě dvakrát znásilnit jedním blonďatým slizounem (skvělý Thomas Kretschmann) a ještě ty scény pořádně natáhne a zintenzivní – přece nebude své dceři zkracovat její utrpení. Ale tak už to holt chodí, když jste dcerou filmového génia, který se v umění neštítí ničeho a je naprosto oddán svému řemeslu – a navíc je tak trochu magor. Už jsem si myslel, že s přehledem napařím plný počet hvězdiček, ale filmu trochu ubližuje utahanější druhá polovina a možná malinko předvídatelné rozuzlení. Ale jinak naprostá spokojenost. Dario Argento rules!

Dechberoucí film, který nevypráví ani tak o samotné Vietnamské válce, jako spíš o válce, kterou mezi sebou vedou členové jedné čety bojující pod stejnou vlajkou. Oliver Stone není žádný přisluhovač Hollywoodu, takže nečekejte žádnou oslavu hrdinných Američanů bojujících proti zlým komunistům ve Vietnamu, právě naopak. Stone do filmu zapojil své osobní zkušenosti, které na vlastní kůži ve Vietnamu sám okusil a ukazuje veškerý hnus války v celé své odpornosti. Všudypřítomná beznaděj, strach a šílenství z filmu přímo sálá a naprosto si vás podmaní. Zejména pasáž, ve které četa zpustoší vietnamskou vesnici vás určitě zasáhne a emocionálně vyždíme. Celou problematiku této války pak dokonale vystihne Chris, když ve svém vnitřním monologu pronese: „Day by day, I struggle to maintain not only my strength but my sanity. It's all a blur. I don't know what's right and what's wrong anymore...“ Film nabízí opravdu kvalitní plejádu herců, ze spousty z nich se poté stali velké hvězdy a zařadili se mezi hereckou elitu – Charlie Sheen, Willem Dafoe, Johnny Depp či Forest Whitaker. Především postava Sgt. Eliase, kterou ztvárnil Willem Dafoe, ve mně zanechala asi nejsilnější dojem. Má nejoblíbenější scéna je ta, v níž několikrát postřelený Sgt. Elias beznadějně utíká před haldou Vietnamců a ne a ne to vzdát a padnout, opravdu silný moment. Platoon řadím na druhé místo mého osobního žebříčku nejoblíbenějších válečných filmů hned za Apocalypse Now.

Na další vyvražďovačku s Kanem jsem se docela těšil a rozhodně nejsem zklamán. Film příjemně odsejpá a překvapivě v sobě nemá příliš nudných pasáží. Najde se tu i pár slušných gore scén, avšak je třeba říct, že od Soska Sisters jsem teda čekal víc krve, řezání a mučení. Nejvíc mě bavila přehrávající Katharine Isabelle, jejíž postava byla krásně perverzní a ujetá, v tomhle podání je Katharine prostě neodolatelná. Po celou dobu jsem byl víceméně spokojený s tím, co mi bylo servírováno a bavil jsem se, jenže pak přišel závěr, který mé spokojenosti uštědřil pořádný kopanec do koulí. Pořád nedokážu pochopit, co to sakra mělo znamenat?! Takhle odfláknutý konec jsem po solidním průběhu opravdu nečekal, a proto musím jít s hodnocením o jednu hvězdičku dolů, než jsem původně zamýšlel. I tak ale doufám, že se na to Kane nevykašle a alespoň ještě jednou ho uvidíme lámat kosti, prorážet dveře a vydloubávat oči z důlků.

Pomatený kněz, vyfetovaný metalák a šarlatánský moderátor španělské ezo.tv se snaží zabránit příchodu antikrista. To zní tak debilně, že to prostě musí fungovat, ne? Bohužel tomu tak není. Nebavilo mě to a to mám tenhle typ šílených komedií hodně rád. Přitom první třetina filmu je velmi zábavná. Pomatený kněz se snaží páchat zlé skutky, aby se spojil se Satanem a vyfetovaný metalák, u jehož bizarní rodinky je dočasně ubytovaný, mu v tom usilovně pomáhá. Poté však jdou navštívit šarlatánského moderátora, od kterého chtějí, aby jim pomohl odvrátit blížící se konec světa a právě tady film nabere rychlost a padá strmě dolů. Ústřední trojice se sjede LSDéčkem a v té chvíli se to zvrhne v prapodivnou zhovadilost, která mě vůbec nebavila. Korunu tomu všemu nasadil dosti groteskní závěr, při kterém jsem se modlil, aby už všichni pochcípali a byl konec. Jsem docela zklamaný, jelikož po slibném začátku jsem opravdu čekal zábavnější a drsnější podívanou. Takhle to na mě ve výsledku působí jen jako obyčejná bláznivá komedie s originálním, avšak trestuhodně nevyužitým námětem. Trochu mi to svým pojetím připomnělo Vampire's Kiss s Cagem, ale to je o dost ujetější a zábavnější podívaná. Škoda no, potenciál to fakticky mělo.

Velmi zajímavý a dobře zpracovaný dokument zabývající se několika nechvalně proslulými městskými legendami, který odkrývá pravdivé události, kterými byly tyto legendy inspirovány či přímo ovlivněny. A tak se jeho prostřednictvím podíváme na kobylku pár známým či méně známým případům vražd a odhalíme jejich spojitost s povídačkami, které se předávají z generace na generaci. Tvůrci šli kolikrát opravdu do hloubky a velmi důkladně rozpitvali čtyři městské legendy, které už mnoho desetiletí děsí a fascinují plno lidí. Takovým hlavním poselstvím dokumentu je fakt, že realita je ve skutečnosti o dost děsivější než samotné strašidelné příběhy, s čímž já naprosto souhlasím. Ve spoustě takovýchto příběhů je hlavní postavou nějaký podivín či dokonce nadpřirozená bytost, ale realita je ve skutečnosti o dost prostší, jelikož ve většině případů se jedná o člověka, kterého oběť znala, nebo to byl dokonce její příbuzný. Přijde mi o dost děsivější to, že vás může z ničeho nic chladnokrevně zabít člověk, se kterým vyrůstáte anebo ho každý den zdravíte na chodbě v baráku, než nějaký záhadný cizinec. Už od mala mě fascinují děsivé příběhy a záhady, také se zajímám o různé sériové vrahy a jejich případy, rád koukám na filmy s touto tématikou a musím říct, že děsivěji působí právě dokumentární snímky o těchto činech než hrané filmy. Prostě na mě dokáže silněji zapůsobit dokumentární podání této problematiky, které pokud se povede, tak ve výsledku působí o dost hrůzostrašněji. Hraný film, i když je točen podle skutečných událostí, se vždy ve spoustě věcí více či méně odchýlí od reality, kdežto dokument ne, a proto na mě dokáže zapůsobit víc, pokud tedy beru fakt, že se jedná o skutečnou událost, jako stěžejní faktor. Tento dokument sice není nijak výrazně drsný a nekompromisní, jako některé jiné, které jsem měl tu čest vidět, ale i tak je svým podáním velmi působivý. Hlavní představitelé na nás pouze nechrlí stohy informací, ale hezky nás provedou místy, kde se případy odehrály a odkryjí hromadu podrobností. Nenudil jsem se ani minutu, všechny příběhy mě zaujaly a udržely mou pozornost na uzdě po celou stopáž. Více takovýchto dokumentů bych prosil.

David Cronenberg je známý tím, že se ve svých filmech často zabývá lidskou sexualitou. Zde ovšem k tomuto tématu nepřistupuje tak názorně, jako ve svých starších dílech, ale rozebírá ho dosti profesorky a zaměřuje se především na psychologickou stránku této věci. O Freuda či Junga jsem se nikdy nijak výrazně nezajímal, tím pádem nejsem podrobně seznámen s jejich prací a odkazem, takže mi nezbývá nic jiného, než Cronenbergovi plně důvěřovat v tom, co jsem se o těchto dvou osobnostech dozvěděl prostřednictvím jeho filmu. Téma je to více než zajímavé, ale při sledování jsem musel dávat velký pozor, aby mi něco neuniklo. Prakticky celý film se jen mluví, takže se mi občas stalo, že jsem se v dialozích trochu ztrácel, což bylo zapříčiněno také tím, že byly často vedeny ve složitějším a odbornějším jazyce, ale zvládnout to šlo. Alespoň jsem se naučil pár nových anglických výrazů a slovíček, což se vždycky hodí. Byl jsem naprosto uchvácen režijní precizností, krásnými interiéry a nádherným prostředím, ve kterém se děj odehrává. Celkově po vizuální stránce je film velmi působivý. V tomhle je Cronenberg naprostá extra třída. I po stránce herecké nemám co vytknout. Fassbender potvrdil, že patří mezi nejlepší herce současnosti a i ostatní v čele s Keirou Knightley a Viggem Mortensenem byli bravurní. Avšak i přes všechna pozitiva je pro mě A Dangerous Method jen těžko uchopitelný snímek. Pokud bych se blíže zajímal o psychoanalýzu a analytickou psychologii, tak bych ho určitě dokázal ocenit mnohem víc. Takhle je to pro mě kvalitní film, jenž mě zajímavě obohatil, ale nijak hlouběji mne nezasáhl a neoslovil.

Tak tohle je opravdu ojedinělý a velmi svérázný počin britské televize BBC. Byl odvysílán o Halloweenu roku 1992 a způsobil obrovský poprask. Dodnes je uznávaným dílkem a zároveň také praotcem všech novodobých hororových mockumentary snímků a found footage. Nebýt Ghostwatch, tak těžko říct, zda by existoval The Blair Witch Project, jehož tvůrci přiznali, že Ghostwatch viděli ještě před tím, než svůj film vůbec začali vymýšlet. Ghostwatch si ale svou pověst nezískal jen kontroverzí, kterou kolem sebe vyvolal, ale také opravdu působivým zpracováním, které vás i dnes dokáže vystrašit. Musím se přiznat, že i já jsem v určitých momentech měl celkem nahnáno, což bych od britského televizního mockumentu z roku 1992 vážně nečekal. V té době to muselo být jako blesk z čistého nebe a vůbec se nedivím, že to napálilo tolik lidí, kteří uvěřili, že to, co sledují, se opravdu děje. Být v té době teenager a naladit si Ghostwatch bez úvodního varování, tak si myslím, že i já bych byl na vážkách a vůbec bych se nedivil, kdybych z toho měl na delší dobu noční můry. Well played, BBC... well played!

Film přináší svěží vítr do hororového žánru pouze díky zasazení do neotřelého prostředí, kde slepá monstra vyhledávají své oběti podle hluku a přeživší se tomu musí po všech stránkách přizpůsobit. Jinak se ale jedná o vcelku klišoidní a nenápaditý příběh, který zas tak moc z řady podobně laděných snímků nevyčnívá a navíc obsahuje takřka všechny neduhy většiny moderních hororů. Vůbec už se nedivím, že byly tendence zasadit A Quiet Place do Cloverfield univerza. Při sledování jsem si totiž vzpomněl na 10 Cloverfield Lane. Z obou filmů mám i podobně rozporuplné pocity. Oba snímky byly po uvedení v kinech dosti přehypované. Ani v jednom případě nejde o vyloženě špatný film, ale oba mají spoustu problémů, které nemohu překousnout. Zajímavý nápad není všechno a rozhodně kvůli němu nehodlám přehlížet nezajímavé postavy, nulovou atmosféru a hloupoučký scénář plný mizerných zvratů. Byl bych raději, kdyby tento námět skončil v rukou někoho jiného, než zrovna Michaela Baye a Johna Krasinskiho. Tenhle postapokalyptický svět by si zasloužil více kulervoucí monster jízdu s pořádně hutnou atmosférou – ideálně bez těhulek a naslouchátek.

Maps to the Stars je víceméně typicky cronenbergovsky divný a zvrácený film, jen je méně poutavý a explicitní, než jeho ostatní kousky. Rozjede se prakticky jako komedie a vzápětí se vyvine v silně psychologické drama zkoumající zvrácenost lidských duší, zejména těch, co si žijí dost nad poměry. Zápletka nakonec vyústí ve velmi zajímavé a šokující rozuzlení, jen ta cesta k němu je chvílemi dost nezáživná. I přes skvělé herecké obsazení jsem se nedokázal dostatečně sžít s postavami, a tak mi bylo po většinu času naprosto lhostejné, co prožívají a kam spějí. Film nabízí pár velmi zajímavých a pikantních momentů a na druhou stranu také několik WTF scén. Každopádně doufám, že Cronenberg nepoleví a bude i nadále přenášet na plátno své zajímavé a často zvrhlé nápady a představy. Ne vše mě dokáže naplno pohltit, ale i tak jsem rád za každý jeho nový film, i když tento řadím mezi ty slabší fláky z jeho jinak výstavní filmografie.

Cronenberg je zárukou kvality! Už od sedmdesátých let točí výjimečné a originální filmy a nepřestal s tím ani na stará kolena. Eastern Promises nabízí mrazivý pohled do poměrů ruskojazyčné mafie v Londýně a rozhodně ho řadím mezi nejlepší krimi thrillery posledních let. Viggo Mortensen byl naprosto famózní a nominaci na Oscara si dozajista zasloužil.