Šakalík

Jedno z nejmilejších westernových překvapení, jaké jsem kdy zažil. Má počáteční odtažitost vycházela z toho, že jsem si neuměl představit Johna Wayna na jih od mexické hranice, kterak se zaplete do tamní občanské války. Jenomže ona ta jeho angažovanost je více méně okrajová. Že i v tomto westernu bude všechno tak, jak má, lze vypozorovat už při prvním setkání plukovníků Thomase a Langdona, kteří v době občanské války sice stáli každý na jiné straně, ale vzájemný respekt tyto staré rány brzo zahojí. Ona vůbec společná party ex-unionistů s ex-konfederisty vyvrcholí úžasně odlehčenou hromadnou bitkou, které opravdu vůbec nic nechybí. :-) Z hlediska příběhu si tenhle film s věrohodností věru nepotykal, ale vem to čert. To hravě rozdupe třítisícové stádo divokých koní, které Wayne žene do Mexika, aby je prodal tomu, kdo má více peněz, či pádnější argumenty (v majestátnosti se tohle stádo vyrovná i početnějšímu stádu dobytka z Červené řeky). Film jako takový zřetelně odkazuje na slavné westerny Johna Forda, potažmo Howarda Hawkse, kterým tak Andrew V. McLaglen tímto způsobem vzdal holt. A že se mu to sakra povedlo.

S asijskými filmy o pomstě se poslední dobou roztrhl pytel a přestože to každý tvůrce bere z trošku jiného konce, v globálu se to už začíná opakovat. Tento hongkongský snímek je přesto docela originální, a to především svým mnohdy až poetickým zpracováním. Unikátní je také to, že zatímco zpočátku je divák extrémní násilností pachatele zděšen, záhy se na světlo světa vyklube jeho motiv a z padoucha je rázem oběť. První hodina je opravdu povedená, nechybí tomu brutalita, surovost, bezmoc obětí. Jenomže postupem času se film čím dál tím více posouvá do jakési prapodivné poetické roviny, ve které jsem se už začal ztrácet. Trocha toho artu není obvykle na škodu, ale tady jsem měl spíše pocit, že se těmi zpomalenými záběry pouze vyplňuje zoufale bezobsažný scénář, protože jinak by se celý děj vměstnal do půlhodinového kraťasu. No, tenhle film sice není úplně špatný, ale bohatá asijská produkce nabízí i mnohem zajímavější tituly (za všechny bych jmenoval třeba jihokorejský I Saw the Devil).

Stylově nesmírně zajímavý snímek plný zkazek o totalitě a bezpráví na straně jedné a touze po svobodě a pomstě na straně druhé. Totalitní režim vrchního kancléře je zde vystavěn takovým tím „západním“ stylem (ze všeho nejvíc asi připomíná ten nacistický), takže je značně odlišný od toho „orwellovského“, tak jak jej známe třeba z filmu 1984. V tomto srovnání působí režim kancléře Sutlera poněkud unyle a bezzubě, pač kromě pár propagandistických žvástů a zastrašování vlastního obyvatelstva se na nic kloudného nezmůže. Á propos vrchní diktátor. Tuhle roli si střihl John Hurt, který si zahrál právě ve filmu 1984 a zde tedy vystupuje v podstatě v naprosto opačné roli. Jak vidno, dobrý herec dokáže zahrát oběť i tyrana. Ale zpět k filmu. Maskovaný mstitel a veřejný buřič V používá malebný knižní jazyk a jeho mluva plná vznešených kudrlinek a shakespearovských replik uchvátí nejen Natalii Portman, ale také nejednoho milovníka navýsost kulturního jazyka. Tento film v sobě nese spoustu silných morálních poselství a přestože může (především u západního diváka) vyvolat pocit obdivu k anarchii, jedná se o obsahově nesmírně cenný kus.

Tomuto filmu jsem se dlouho vyhýbal, protože mě komiksovky prostě neberou. Jenomže jméno režiséra Zacka Snydera je vždy zárukou kvalitní podívané a nadto jsou veškeré jeho adaptace dostatečné temné na to, aby člověka nenechaly klidným. V případě Watchmenů je ale „temné“ slabé slovo. Samotnou předlohu bohužel neznám, ovšem filmové zpracování svým drsným příběhem a hrubě neotesaným způsobem vyprávění trhá diváka na kusy a tomu pak nezbyde nic jiného než se s otevřenou hubou ponořit do jednoho z nejtemnějších příběhů hollywoodské historie. Nejcharismatičtější postavou filmu je bezesporu Rorschach, ztvárněný Jackie Earle Haleyem, jehož famózní image (v masce i bez ní) podkresluje neskutečně sugestivní hlasový projev (v originále!). Tato postava je opravdový poklad a třeba její pobyt ve vězení je jednou z nejsilnějších částí filmu („Vy to asi nechápete. Já tady nejsem zavřenej s vámi. Vy jste tady zavření se mnou!“). Velmi působivé je rovněž finále, jehož diskutabilní morální poselství opětovně zanechá v divákovi silný dojem. Řekl bych, že Watchmen je nejlepší Snyderův film vůbec a jednoznačně překonává i jeho slavnou Třístovku.

Jejda, tak až takhle temné jsem to teda nečekal! Tenhle svým způsobem pohádkový příběh je zasazen do drsného prostředí podhorského mlýnu, ve kterém se starý čaroděj oddává černé magii a se skupinou dvanácti učňů vypráví podmanivý příběh o moci, odvaze, lásce a svobodě. Způsob, kterým je tenhle poutavý příběh zfilmován, si vůbec nezadá s americkou produkcí, přičemž důraz neklade na efekt, ale na hlavní hrdiny a postupné odkrývání temné podstaty jejich příběhu. Hlavní zápornou postavu, čarodějného Mistra, ztvárnil u nás v podstatě neznámý Christian Redl, z jehož navýsost sugestivní image doslova vyzařuje zlo – TAKHLE nějak si já představuju černokněžníka. Tenhle film má prostě šmrnc, obsahuje velmi silné momenty i výraznou pointu a jen dokazuje, že evropská fantasy tvorba je originální a přitom kvalitní, jen se toho nebát. A poznámka na závěr: tenhle film se musí vidět v německém originále. Tvrdá němčina a černá magie si totiž spolu náramně rozumí. :-)

Opětovně úžasná podívaná made by Zack Snyder, přičemž tento vztyčený prostředníček mu zřejmě spousta snobů dlouho neodpustí. Už jen to úvodní několikaminutové intro diváka namlsá, ale to pravé ořechové přijde až ve chvílích, kdy se Baby Doll pomocí tance přenese do snové reality, kde Snyder na diváka vyrukuje se svou tradičně bohatou a neuvěřitelně detailně propracovanou bojovou choreografií (především souboj s drakem je neskutečné žrádlo) a velmi sugestivním hudebním doprovodem. Tyto bojové vsuvky jsou prostě famózní a komu nevoní lehce přehnané akční mlátičky sličných děv v podvazcích, tak ať na to do kina prostě neleze. Samozřejmě že z hlediska příběhu to poněkud drhne, i když ve finále to přece jen má docela sílu a věřím, že nejedno oko nezůstalo suché. Z herců stojí za zmínku Oscar Isaac, jehož role despotického pasáka (či jak to nazvat), potažmo ústavního zřízence, jsou velmi osobité. A co hlavní role? Těžko lze od Emily Browning čekat oscarové výkony, když profil její postavy k tomu prostě nestačí. Dle mého názoru zahrála přesně to, co od ní režisér očekával, a nenáročného diváka plně uspokojí pohled na její kouzelně nevinnou dětskou tvářičku. :-)

Nejklasičtější z klasických. Vůbec první film legendárního westernového dua Hawks – Wayne je mimořádně poutavý a hlavně nadčasový pohled na divoký západ, který bez příkras ukazuje tvrdou životní realitu tamních kovbojů v pravém slova smyslu (cowboy = honák krav). Relativně ještě mladý John Wayne tady není v žádném případě idealizován jako superhrdinný obránce slabých, ale jako despotický rančer, který o všechno, čeho dosáhl, musel tvrdě bojovat a svou zarputilostí uspěl tam, kde by jiní selhali. Když jej pak okolnosti donutí k na první pohled zoufalé pouti s desetitisícovým stádem dobytka přes několik států, jeho mnohdy až tyranské chování dosáhne vrcholu a větší konflikt je na spadnutí. Z dnešního pohledu tenhle film už přece jen nemá takovou sílu, i když stále je to prostě nádherná klasika, která westernového fanouška vždycky potěší. Strašně rád bych tenhle film viděl na velkém plátně, to musí být úžasná podívaná.

Opravdu skvěle natočená záležitost, jejíž některá režisérská kouzla probouzí v divákovi až dětské nadšení. Příběh je docela zajímavý a dynamický způsob vyprávění nedovolí ani na okamžik odvrátit zrak. Hlavní hrdina je sympatický bohém, jehož počáteční bezradnost a neschopnost vypořádat se s vlastním životem je svým způsobem úsměvná, pač se v něm asi kdekdo pozná. A tak na pomoc přijde záhadná droga NZT, která neúspěšného spisovatele přemění ve všemocného génia. V těchto pasážích je film opravdu skvostný, protože způsob, jakým Eddie rozpoznává úžasnou moc enzetéčka, je nesmírně chytlavý. Jenomže pak se do toho zamotá ruský mafián, který si drogy taky zobne – a zápletka je nasnadě. Od té doby bohužel už děj tak zajímavý není, byť finální vyvrcholení, při kterém – pozor SPOILER – utře i samotný Robert De Niro, v sobě nese motiv škodolibého zadostiučinění. Hlavní role sedla Bradley Cooperovi perfektně. Tenhle film je zkrátka povedená záležitost, která kdyby byla malinko temnější a méně uhlazená, byla by to opravdová pecka.

Po technické stránce parádní filmařina, kterou na šikmou plochu staví podivně vykonstruovaný příběh. Z hlediska scénáře je tento film prostě děsný úlet, jehož fatalistické hlavní motto postrádá byť alespoň náznak logiky. Skupina jakýchsi podivných agentů hlídajících, a tu a tam ovlivňujících, osudy lidí, to je na hollywoodský áčkový film námět velmi plochý a řekněme to rovnou – námět velmi hloupý. Každopádně natočeno je to skvěle. Režie je velmi dynamická a nápaditá, Matt Damon je prostě typický Damon, kterého všichni milujeme, a dojemně mu přicmrndává sličná Emily Blunt. Jenomže jak se snímek chýlí ke konci, pomalu se posouvá k okraji propasti, kam se s hlasitým řinčením odporoučí poté, co divák dostane ránu pěstí v podobě ošklivého happyendu. Takhle okatě mou inteligenci už dlouho žádný film nepodcenil. Ta finální facka bohužel odnesla většinu kladných pocitů, které jsem z filmu do té doby nashromáždil, a zůstala jen palčivá bolest v obličeji. Škoda.

Ovšem tohle je extramateriál! V historii kinematografie bychom nalezli asi jen málo snímku, které mají stupidnější příběh. Jako nesmrtelný Viking, no proč ne. Pokrevní potomci pradávných bohů, no dejme tomu. Ovšem způsob, jakým je celá tahle opravdu vkusná podívaná natočena, v každém záběru odhaluje absolutní bezradnost filmového štábu – a nedostatek peněz s tím nemá co dělat. Pokud na to však pohlédneme odlehčenýma očima, nalezneme tam řadu alespoň v náznaku vtipných parodií, které však povážlivě balancují nad propastí trapnosti. A pak ty herecké party. Velmi se divím, že hlavní roli v tomto kýči přijal Brian Austin Green, který mě jinak mile překvapil třeba v Sarah Connor Chronicles, kterýžto seriál vytáhl ze dna žumpy. Tady se sice taky snaží, ale hluboko zakořeněnou demenci scénáristů vyléčit nedokázal. A tak asi jedinou slušnou roli vyfasoval charismatický Vinnie Jones, který svého Vikinga obohacuje o úžasný anglický akcent. :-) Na konci filmu několikrát zopakuje „Pathetic!“ a je na divákovi, aby určil, jestli tahle replika byla ve scénáři, či zda tímto způsobem Jones scénář pouze glosuje. :-)