Šakalík

Tohle jsem dokoukal až na třetí pokus, z čehož jasně plyne, že mě to zrovna moc nebavilo. A to jsem prosím milovník ozdobného ptactva a sám doma jednoho papoucha chovám, jenomže ani tento faktor nemůže přebít absolutní bezobsažnost tohoto animáku, který je sice určen pro menší obecenstvo, ale to starší se obvykle pobaví alespoň na některých fórech. Ale tady zase nic. Pár frků tam zpočátku sice bylo, ale postupně celý film uvadal a posléze skonal na sentimentálně-romantickou kýčovitost, kterážto nemoc se v animovaném světě rozšířila jako mor ve středověké Evropě. Přesto udělím alespoň tři hvězdy, protože papoušky já prostě rád a ta červená potvora v kleci tady za mnou, která si film užívala více než já, by mi to neodpustila. :-)

Tohle je přesně moje parketa – znepokojivé, strašidelné záběry natočené first-person kamerou, děj odehrávající se v temných tunelech, ve kterých číhá... těžko říct co. Tenhle druh thrillerů je už poněkud ohraný, ale každý tvůrce přináší přece jen něco nového. Australané vsadili na přísně dokumentární styl, který dodává filmu na autentičnosti. Vložené rozhovory s hlavními postavami, které se vyjadřují k tomu, co se stalo a stane, mně osobně vůbec nevadily, protože v tom je právě tenhle snímek dokumentární – přece když někdo točí skutečný dokument, taky nesestříhá jen dobové nahrávky, ale doplní je komentářem a nechá se k danému tématu vyjádřit ty, kteří to zažili. Otázkou je, jestli je to nejvhodnější forma pro horor – no asi není, ale nikdo taky netvrdí, že to horor je. Mě to teda docela zaujalo, i když uznávám, že jsem viděl i lepší obdobné filmy. Blair Witch byl prostě první a jedinečný, tomu se už nic nevyrovná.

Zajímavé, depresivní a velmi temné futuristické sci-fi, které svým obsahem spadá do kategorie „neradostná budoucnost“. Animace sice není bombastická, ale svou málobarevnou strohostí trefně dokresluje depresivní atmosféru, která je alfou a omegou tohoto severského dílka. Samotný námět není nikterak objevný, filmů o nadnárodních korporacích, které si vyhrazují právo kontrolovat životy a dokonce i myšlení lidí jsme již viděli několik. V tomto případě si ale dovoluji tvrdit, že samotný příběh není až tak podstatný. To zajímavé na filmu je forma. Po umělecké stránce je tenhle film hodnotný, i když to pravda mnoho diváku asi nedocení. Způsob vyprávění, který se mnohdy omezuje na zdlouhavé obrazy, poslouchání vlastních myšlenek a rozhovorů se sebou samým, není právě nejzáživnější. V jednom momentě jsem sebou přesto trhl – to když jsem poznal hlas, který V ORIGINÁLE (v dabingu to musí být přímo přeukrutná nuda) namluvil Stefana (operátora Trexxu, který má na starosti Rogera). On totiž Alexander Skarsgård je borec už jen po hlase. :-)

No konečně, po dlouhé době opravdu podařený animák, který má koule a pobaví i dospělé obecenstvo. Rango je pestrá žánrová mozaika, která má značný umělecký potenciál a přitom hraje na odlehčenou notu, takže ta občasná „artovost“ nenudí. Gore Verbinski má jasně definovaný styl, který je zárukou dobré zábavy a tato ctnost se v Rangu třpytí snad ještě víc než kdekoli jinde. Odkazy na různá klasická díla jsou do filmu vetkány tak nějak implicitně, takže to nejsou žádné laciné parodie, ale spíše takové pomrkávání po divákovi, který to baští i s navijákem (třeba ten Clint Eastwoodovský part je úplně boží). Mně osobně se to opravdu velmi líbilo a myslím, že takhle vyšperkované dílko animovaného filmu jsem neviděl od dob výborného Čísla 9. Bravo, pane Verbinski, tohle je na plný počet.

No, dejme tomu. Zpočátku výborně budovaná kostra příběhu, který nechává diváka v absolutní nejistotě, jak se děj následně vyvine, postupem času ztrácí půdu pod nohama a pomalu se boří do značně nevěrohodného a svým způsobem uvaleného bahniště sentimentálního kýče. Liam Neeson je tradičně výborný a touto rolí dává vzpomenout na svůj zatím nejlepší akční kus Taken, jenomže další plusy tohoto díla aby člověk pohledal. Po akční stránce se tam sice několik povedených scén najde, ale nic objevného to taky není. A tak se musíme chytit maličkostí. Mě osobně potěšila malá, ale tradičně velmi důstojná role Franka Langelly i velmi povedená volba představitelek obou hlavních ženských rolí. Na konci filmu jsem osobně čekal ještě nějaký dovětek, jako že Sekce 15 si to jen tak nenechá líbit, ale Američani prostě happyendy milují a musí je mít se vším všudy. Takže ano, tenhle film určitě nenudí, ale na druhou stranu to vůbec ničím nevybočuje z průměru.

Možná nejvýpravnější Hitchcock vůbec s parádně gradujícím příběhem a přímo famózním Cary Grantem v hlavním roli. Tohle je přesně Grantova parketa – role sebejistého frajírka, který se z čista jasna ocitne uprostřed špionážní řežby tajných služeb. Grant to ale bere s nadhledem, hláškuje ostošest, rozdává spiklenecké pohledy a vůbec hýří vtipem. Některé dialogy jsou skutečně bravurní, především uštěpačné poznámky Thornhillovy matky vůči jejímu synovi a jeho pohotové odpovědi stojí za několik opakování. Ve filmu najdeme několik velkolepých scén (nálet letadla, aukční síň, Mt. Rushmore), které prostě nemají chybu a ve kterých divák naplno ocení výbornou práci kamery, která ostatně zdobí celý film. Tohle je na svou dobu vpravdě geniální dílo, které dokáže pobavit i po padesáti letech, a další z filmů, ve kterých Alfred Hitchcock dokázal, že ON byl prostě jedinečný.

Vesmírná sci-fi patří k tomu nejlepšímu, co může fanoušek tohoto žánru na plátně spatřit a pokud se to okoření hutnou atmosférou, originálním příběhem a temným zpracováním, je o důvod ke spokojenosti více. V případě Pandorum funguje (takřka) všechno. Už jen přítomnost Dennise Quaida je dobrým znamením, ale nejzářivější hvězdou filmu je Ben Foster, který svým charisma trhá plátno na kusy. Samotný příběh nepostrádá faktor napětí a děsivé nejistoty, takže divák s otevřenou hubou sleduje, kam to všechno dospěje. Atmosféra je přímo znamenitá, temná zákoutí vesmírné lodi vzbuzují respekt a dávají vzpomenout na ta nejklasičtější díla odehrávající se v obdobných interiérech (Vetřelec či Horizont událostí). Malou výtku bych měl snad jen k těm skřetoidním potvorám, které loď obývají, ty působí poněkud uměle a nějak mi tam prostě nepasují. Rovněž úplný závěr nese pachuť kýče, ale budiž. Přesto mě tenhle film dokáže opakovaně pobavit a to je myslím to hlavní.

Z výtvarného hlediska mimořádně poutavé sci-fi, které není ani tak zajímavé obsahem jako formou. Film kombinuje hrané a animované prvky, které kupodivu vedle sebe dokáží koexistovat bez větších problémů, třebaže filmaři tu a tam zbytečně tlačí na pilu a děj posouvají kupředu skokovitě a z logického hlediska poněkud zjednodušeně (k čemuž ale animace obecně svádí). Přesto má film jako celek hlavu a patu, i když některé otázky zůstanou nezodpovězené a účel či smysl některých postav si musí divák domyslet sám. Ten futuristický cyber svět mi trošičku připomněl Pátý element, byť obsahově se tady pohybujeme úplně někde jinde. Z postav bych vyzdvihl odsouzeného boha Horuse, který svou božskou nadřazeností a přitom ryze pozemními choutkami působil dojmem sympatického mocipána, jehož vlastní arogance je mu vlastně ctí. Celkově se mi tohle prazvláštní sci-fi líbilo a řadím ho mezi zapamatováníhodné kusy tohoto žánru.

Nestává se zase tak často, abych souhlasil s komentářem LIVINGDEADa, ale v tomto případě uhodil hřebíček na hlavičku. Tenhle film je prostě děsná hovadina. Působí strašně uměle, takřka televizně, čemuž ostatně odpovídají i mnohdy až trapné herecké výkony. Samotný scénář postrádá alespoň náznak elementární důvěry filmařů v divákovu inteligenci, a tak nám je předhozen příběh, jehož obsahová hodnota je rovna náplni těch prázdných zkumavek, ze kterých se ve filmu šňupe. Postupem času film zabředává do stále většího marasmu a když se z těch tří šašků lačných po dalších ampulích vyklubali – pozor SPOILER – nesmrtelní pohrobci dávného experimentu, přestal jsem tenhle film brát vážně. O absolutní bezradnosti tohoto díla svědčí i scéna hromadného vraždění, při které se filmaři nezmohli na nic lepšího, než na pár ušmudlaných zpomalených záběrů, nad čímž jsem kroutil hlavou. To mohla být parádní gore podívaná, kdyby za kamerou nestál úplný trotl a neposlouchal druhého trotla, který si režisérskou stolici plete... no s tou druhou. Stylově pitomá pointa jen podtrhuje tristní úroveň celého filmu. Děs, běs!

Na japonský historický film až nezvykle akční remake slavného, stejnojmenného díla z 63. roku, který sice v sobě nese ten šógunský patos a z našeho pohledu občas otravnou a nepochopitelnou samurajskou hrdost, nicméně právě tenhle film svou dynamickou režií a mimořádně obsažnou bojovou choreografií myslím dokáže zaujmout i naše obecenstvo. Struktura příběhu je celkem jednoduchá – Šógunův mladší bratr je pěkný zmetek, před čímž ale všichni zavírají oči. Jenomže čeho je moc, toho je příliš, a tak když se navíc Šógun rozhodne bratříčkovi přihrát významnou funkci ve státní správě, dojde jeho vrchními správci trpělivost a rozhodne se toho zmetka zbavit jednou pro vždy – a tady přichází ke slovu těch třináct samurajů. Na tomhle příběhu se mi líbí hlavně to, že nejde o nějaký tajně plánovaný atentát, ale očekávaný akt, o kterém ochranka „šógunobratra“ ví, a divák tak sleduje přípravy k přepadení na straně jedné a snahu se mu vyhnout na straně druhé. Závěrečný konflikt ve vesnici je úžasná (a překvapivě dlouhá) samurajská bitva se vším všudy, které opravdu nic nechybí. Mně osobně se to líbilo a pro srovnání se určitě podívám i na originál.