Fleinka

O tom, jak se vkus a mínění o filmech a seriálech evolučně mění. Ze začátku byl pro mě tento seriál další kriminálka a hodnoceno třemi hvězdičkami, po čase se propracoval na mého favorita mezi kriminálkami. I přesto,že je stále trošku pro forenzní vědce sci-fi, je reálnější a vychází s opravdových poznatků vědy a zachovává si vtip. Proto si zasloužil o to,že jsem se začala na něj dívat častěji a raději. I přesto,že mi byla Temprence značně nesympatická a zkostnatělá přišla jsem ji na chuť až ve druhé řadě. Zato Bootha a Hodginse s jeho slizem a brouky jsem milovala od prvního dílu :D.

Výborné zpracování, obsazení a dějová linie, která se dobře vyvijí s tím, že ji máte pod kontrolou, ale možná není vše tak, jak se tváří. Ač Richard Gere nepatří mezi mé oblíbené herce, jako arogantní právník se mi velice zamlouval a Edward Norton si bravurně poradil, jak s rolí Aarona tak Roye.

Můj první děsivý horor patřící do TOP10 (v hororových žánrech). Dodnes mě děsí procházky lesem a nocování pod širákem :-))). Přitom tak lehce a levně natočen, že to snad více nešlo. Možná proto si uchoval svou opravdovost, máte pocit, že se potloukáte s nimi lesem prostřednictvím objektivu kamery. Zároveň má spád, není přemrštěn hluchými místy a děsivost něčeho co nevidíte je více, než namaskovaný Jack Rozparovač.

Ptám se sama sebe, zda-li jsem opravdu viděla ten to vychvalovaný snímek nebo se v kině spletli a pustili něco jiného. Často omílaný děj o poltergeist, s bezvadným reklamním tahem: "podle skutečné události" má vyvolat v člověku opravdovost. Možná hodnocení a recenze ve mě vzbudilo veliké očekávání, které po půlce filmu bylo uhašené hororovým klišé. (Americké sirky, které hoří minuty a dokážou svým světlem rozsvítit celou místnost. Panenka s výrazem maniaka. Čarodějnice, která rozcuchanými vlasy vypadala jako já po probdělé noci.)Byla to mozaika několika filmů, slepená dohromady, ale přeci nemohu hodnotit děj, když je to podle skutečnosti. Avšak i Záhada Blair Witch byla tak natočená (jako spoustu jiných hůře hodnocených snímků) a opravdu dodnes mi tento snímek nahání hrůzu. Dávám dvě hvězdy za hudbu a kameru. Možná si ten snímek budu muset pustit znovu a sama, abych zvážila tu přísnost. Zbožňuji ten moment, kdy běží u hororu závěrečné titulky a člověk zděšen dějem má potřebu říci: "Tak tohle už znova vidět nechci"...což se nedostavilo.

Rozřešení na konci vás utvrdí, že jste to až tak pod kontrolou neměli aneb jak člověk může dát na první dojem. Jediné co se mi příčilo už od samého začátku, byly prázdné dialogy a hluchá místa, která málem způsobilo zmáčknutí čudlíku OFF. I přesto jsem ráda,že jsem vydržela. Tři hvězdičky za závěrečné minuty filmu si zaslouží.

Dlouho jsem přemýšlela, co bych o tomto snímku mohla napsat, když už tady bylo všechno napsáno v předešlých komentářích. ¨ Nechce se mi věřit, že film byl natočen na motivy skutečné události. Role ženy, která je milující matkou a zároveň tyrankou dívky, která v jejích očích může za všechny problémy v jejich rodině. Nepochopila jsem, jak mohli rodiče zanechat své dcery ženě, kterou viděli poprvé v životě, že dívenky se stále vracely a nepokusily se utéct a nad čím jsem nejvíce žasla byla lhostejnost mladší sestry. I přesto, že herecké výkony byly výborné, tak vím, že se na tento snímek asi už jen tak nepodívám, jelikož mi utkvěl v paměti na dost dlouho...

Zkroušení lidé aby dokázali zapomenout musí užívat drogy, pít alkohol nebo se snaží vytěsnit minulost i řádku let. Někomu stačí, že se stane nehoda, zranění, nemoc…a trpí krátkodobou pamětí. Pro život žádná sláva, ještě k tomu, když chcete najít a zabít vraha své ženy. Během svého pátrání po mizerovi potkáte několik lidí, kteří se snaží vašeho hendikepu zneužít. Několika minutové sekvence Leonardovi paměti, které jsou promítnuty hezky pozpátku, člověka nechává napjatého až do konce. Než zjistí, že….o čem, že to píšu?

Mary - malá, veselá holčička, která miluje kondenzované mléko a Noblíky, s maminkou alkoholičkou a tatínkem vycpavačem zvířat. Max - aspik, což nemá s rosolem nic společného (jedná se o autistický typ chování), kterého změna rutin přivádí ke stavům úzkosti. Mary a Max, dva naprosto odlišní lidé, z odlišného koutu planety, kteří na první pohled nemají nic společného. Možná snad jednu věc společnou mají a to, že jsou v tomhle prazvláštním světě osamocení či nepochopeni, ve světě, kde se děti rodí z půllitrů piva. Díky dopisům si vytvoří přátelství, které jen tak neskončí.

Moje první VHS a moje první cesta do říše Fantazie (bohužel další odnož Nekonečného příběhu nemá s tímto, co společného) byla nejlepším pohádkovým příběhem, který jsem v dětství zažila. Zpracování s použitím realných "maňásků" neubrala na reálnosti Falka, kamenožrouta, Gmorka, závodního hlémýždě a dalších pohádkových postav. Věřila jsem v jejich reálnost natolik, že jsem pozorovala oblohu, zda se nějaký ten rychlodrak neobjeví. Příběh o tom, jak čtení knih a vytváření vlastní představivosti je natolik důležité, aby Nicota nezvítězila nad barvitým světem Fantazie.

Snímek, který mě dostal svým nápaditým dějem. O partě doktůrcích co si zahrávají se smrtí, jak český název filmu přesně vystihuje. Ponurá atmosféra temných barev, se strachem toho co jsme se v minulosti dopustili na druhých. Přijdou si to s námi vyřídit i po letech zapomnění, po-té co zaklepeme na nebeskou bránu. K tomu varhany, chorál a správná volba herců je dílo, které stojí za zhlédnutí a myšlenku o reálnosti světla na konci tunelu.