M-arta

Absolutní zjevení pokud jde o žánr krimi-seriálu. Dlouho předtím jsem si lámala hlavu, jestli je ještě možné natočit v tomhle oboru něco nezaměnitelného a tohle je zřejmě odpověď. (I když je asi paradoxní, že mezi vší tou sériovou výrobou tenhle poklad ční taky tím, že nikoho neutluče nespočtem pokračování - díky za to!). Tradičně se předpokládá, že divák chce vidět akci, tady si přijde na své ten, kdo chce především VIDĚT. Přesto dynamika nechybí, jen všechno je jaksi uměřenější a doplněné překvapivě vytříbeným vizuálnem s prostorem pro emoce, ticho, vítr, krajinu... O co volnější tempo, o to lépe umožňuje uvědomit si konečně pozapomínaný detail, že všechny kriminálky jsou především příběhy o smrti a smrt je SMRT. Definitivní, krutá, důstojná, opředená spoustou strachů i zvláštními reakcemi živých. Téměř každý díl disponuje silou severských ság, ale taky uvěřitelností, lidskostí a pokorou. Dost mě těší i to, že sám Wallander není prvoplánově líbivá ústřední postava - což ještě víc umocňuje skvělý herecký výkon hlavního představitele.

Koukám se na obsazení a dávám tomu šanci - dokonce milosrdně s odstupem i podruhé. Výsledný dojem je jen zmatek, zmatek, zmatek a prázdno. Skoro nic z toho na mě nepůsobí uvěřitelně a životně (od fungování celého týmu včetně šéfa po jednotlivé postavy a situace...). Připadá mi, jako by někdo rozstříhal ingredience všech možných seriálů, co kdy brázdily české obrazovky a pokoušel se z toho slepit něco estetického. U mne to opravdu nezabralo.

Po druhém shlédnutí na mne Legenda o lásce už nepůsobila tak těžce a bezvýchodně, jako kdysi v dětství. Silný, poetický příběh..., ale ten starodávný a mile afektovaný způsob hraní mě přece jen fakt trochu nechtěně rozveseloval. Přitom oceňuju spoustu pěkných momentů, ze kterých čiší poctivý divadelnický základ (třeba na dnešní dobu minimalistické řešení, kterým ztvárnili chvíli, kdy Vládkyně přichází o krásu mi přijde po zásluze pětihvězdičkové a užívám si ho daleko víc než celou tunu digitálních triků).

Pohled do zákulisí jedné pra-reality show. Heslo pořadatele "Lidé chtějí vidět utrpení, aby se sami mohli cítit lépe" ovšem od těch dob nezastaralo ani neopelichalo. Showbyznys zbavený příkras, výborná kamera, mrazení v zádech a skvěle postavený příběh v jednom.

Krtek a bodypainting! :-))

Nechat si zkazit vánoce nějakou šílenou vránou? Ani náhodou - optimismus a happy end každému, jak si zaslouží :-)

Fantazie bez hranic je pěkná věc. Ale smíchám-li dvě chemikálie, bude to barevně pšoukat a smíchám -li tři, vzniknou kostičky na hraní? Postrádám trochu slušnější pointu, ale jinak je to mile nekomplikované, krásně jemně barevné a standartně výborně nakreslené.

Živá vystoupení Bobbyho McFerrina patří k obrovským zážitkům a mne tahle profesionálně zaznamenaná koupel v hravosti, sálající pohodě a téměř neomezených možnostech lidského hlasu ohromně potěšila! (Jistě by si zasloužil o něco méně škrobené výrazy v publiku...) :-)

Velmi nepoetický pořad s verši, který se výborně parodoval.

Moc mě to pobavilo :-) Spojení vážné hudby a kreslené pohádky je mnohem svěžejší než neohrabaně komické výstupy zpěváků narvaných do kostýmů zvířátek. Přesto... hudba byla tak o dvě třídy výš než kresby a animace. Ale průšvih to nebyl a fakt oceňuju ten nápad i odvahu.