M-arta

Podivně krotký seriál, jehož největším kladem je nápaditě vyřešená znělka. Docela by mě zajímala cílová divácká skupina - pro děti to určitě není, jenže... budou se dospělí smát takovýmhle rádoby vtipným situacím? Randal & Hopkirk by se v hrobě obraceli...

Fakt pěkný nápad... A jeho smutně rozporuplná realizace.

Zajímavé pokoukání, které celkem smysluplně rozehrává etické otázky klonování. Film má docela švih, což oceňuju hlavně po výtvarné stránce (moc se mi líbila barevná promyšlenost i určitý minimalismus jednotlivých obrazů)...Scénáristům, pravda, unikly nějaké ty legrační nelogičnosti, ale v celkovém kontextu mi to připadalo snad i odpustitelné ( I když... ...asi nejvíc mě pobavilo, když po zuby ozbrojené komando v drsné honičce už asi půl hodiny střílelo na obě hlavní postavy ze všech sil, možných úhlů i dopravních prostředků, načež jejich šéf pravil: "Když uprchlíky nelze v tichosti zadržet, musíme je zabít!") :-)))

Nostalgie a šarm jako z časů pohádky Pyšná princezna. Vlastně... proč jako? ;-) Oba filmy vznikly ve stejném roce a opravdu mají jakýsi podobný pel a vůni...

Bohužel žijeme v době, která se nám snaží podsouvat stud za každou vrásku... a to si kvůli tomu všichni budeme chrurgicky šponovat fasády až do smrti...?

Za tu krasobruslařskou scénu ze severokorejské přehlídky snad přidám i tu čtvrtou (hvězdičku)! :-))))

S potěšením se pokaždé prousmívám tou božskou úvodní scénou, (která je skoro tak dobrá, jako celá Salma Hayek - pravil můj muž) :-)) No a muzika k tomuhle filmu... přesně ten typ, co se kvůli ní spousta lidí začne učit na kytaru...

Nemám vůbec nic proti tomu, když jsou pohádky pro nejmenší pořádně ulítlé či psychedelicky odvázané - když se víc než uvolněně zachází s barvami nebo když všechny pohyby vypadají spíš zjednodušeně až primitivně legračně... (někdy to bývá dokonce plus - součást výrazu a nadsázky). Jenomže tady mě veškerý humor opravdu přešel. Pominu diskutabilní výchovnou hodnotu - ale něco po výtvarné stránce tak strašlivě nezvládnutého, rozpačitého a kýčovitého jsem už dlouho neviděla a doufám, že ani neuvidím. Absolutně nejednotné kresebné stylizace se tváří, že je to tak zřejmě v pohodě ("vždyť je to přece pro děti a ty kreslit "neumí", takže nepoznají, že to neumíme ani my"), rozporuplné pojetí pohybů veškeré havěti vypadá, jako by se tvůrčí tým nikdy na ničem nedomluvil nebo dokonce snad ani nesešel... (animačně trochu zajímavé jsou zásadně jenom vedlejší postavy a to ještě ne pořád)... Zkrátka a dobře, tohle je věc, která mě fakt URÁŽÍ. Kdybyste viděli, jak u nás na škole animují desetileté děti, jistě by jste pochopili proč.

Pořídila jsem dceři prvních pár dílů spíš ze zvědavosti, jestli mi jako něco neuniklo... No - asi ne... Ta "nesmírně populární" předloha mě minula a jak sleduju, o co jde, zas tolik mě to nemrzí: Angelina Ballerina je jak dělaná pro holčičky, které utvrzujeme v tom, že jsou hodny lásky, pozornosti a místa na slunci, jenom když jsou krásné, "in"oháknuté a ladně tančí za všeobecného potlesku :-( ... Dvouleté dceři se to ještě líbí, protože z principu zbožňuje myšky - já se u toho zatím bavím kouzlem nechtěného, ale i tak přemýšlím, jakou rozumnou protiváhu, proboha, dítěti nabídnout... Neznáte někdo nějaký punkový večerníček???

Film pro mě získal nečekaně zábavný rozměr, když se ukázalo, že moje extrémně hovorná starší spolužačka v něm zamlada hrála tiché zakřiknuté děvče... :-))