Poslední recenze (1 800)
Yek tasadef sadeh (2025)
Jafar Panahi podobně jako ve svých předchozích filmech divákům předkládá kritiku íránského režimu, ku mému štěstí tentokrát však v poměrně povedené žánrové podívané, která oplývá rozmanitými charaktery, zajímavou premisou a solidním napětím. Tvůrce se tentokrát vůbec nedrží zpátky a tne do záležitostí své vlasti plnou silou. Využívá k tomu zápletku, v níž se různorodá skupina postav ujímá role soudce, poroty i kata vůči osobě, u níž se domnívají, že je ve jménu režimu mučila ve vězení, kam byli z politických důvodů vrženi. Vzhledem k jejich zbrklosti, horkokrevnosti, morálním dilematům a nejistotám i vlivem vnějších faktorů se však jejich plán komplikuje a komplikuje, až je skoro nemožné najít ideální východisko. Jsem rád, že Panahi konečně natočil divácky vděčný počin, i když mou volbou pro Palme d'or by rozhodně nebyl. [Cannes Film Festival 2025]
Affeksjonsverdi (2025)
Příběh dvou dospělých sester a jejich otce, filmového režiséra, a jejich společného komplikovaného vztahu, v jehož jádru je hluboce zakořeněná emocionální fraktura. Joachim Trier přichází s filmem-terapií, který se z velké části odehrává v prostředí starého rodinného domu, jehož stěny a nábytek se staly kronikou rodinných traumat a křivd. A v jeho světě dokáže umění tyhle věci léčit. Sentimental Value funguje v několika paralelních kontrastech, ať už jde o ten mezi současností a minulostí, mezi životem a uměním, filmem a divadlem, mezi starou generací a generacemi novými či mezi sentimentem a schopností nechat nějaké věci zkrátka odejít. Snímek, který možná není v ničem zvlášť objevný, ale svým srdcem na dlani a hluboce procítěnými hereckými výkony všech hlavních herců dokáže okouzlit a dotknout se srdcí jiných. [Cannes Film Festival 2025]
Testa o croce? (2025)
Nesourodý italský mišmaš příběhu o milencích na útěku a balady o zániku Divokého západu a jeho dozvucích v Evropě, kam přijíždí nabubřelý Buffalo Bill Cody se svou divadelní družinou, aby se značnou dávkou výmyslů a zkrášlování místním obyvatelům zprostředkoval, jaké to v Americe ještě o několik let dříve bylo. Z dějově plochého a do kapitol řazeným vyprávěním překombinovaného neo-westernu se s přibývajícími minutami stává prakticky halucinační trip, v jehož finále skoro nebudete vědět, kde vám hlava stojí. John C. Reilly si hostující roli Buffalo Billa velmi užívá a je zábavný (skoro jako by si sám jako jediný uvědomoval, v jakém filmu vlastně je), ústřední herecké duo je už výrazně slabší. Gianni Garko v cameo roli potěšil. [Cannes Film Festival 2025]
Poslední deníček (37)
KVIFF 2024: Závěrem
58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary je u konce. Závěrečný ceremoniál proběhl, ceny byly rozdány (jako jeden z mála jsem dokonce vítězný snímek viděl), agentská sekce se uzavírá a já si pomalu balím kufry na cestu zpět z Karlových Varů. Každopádně ve finálním deníčkovém příspěvku je asi ideální čas na pár statistik a shrnutí.
Absolvovaných projekcí a recenzovaných filmů: 27 (v průměru 3 na 1 festivalový den). Napsaných deníčkových příspěvků: 10 (k tomu 8 novinkových textů ať už o festivalu, či nikoliv). Absolvovaných KVIFF Talků: 1. Nachozených kilometrů: hodně. Naspaných hodin: málo. Kinosály, ve kterých jsem letos nebyl: Kinosál A a C, Kino Drahomíra, Kino Čas (ne, že bych nechtěl, ale zkrátka to tak vyšlo).
A jaká je trojice mých nejlepších filmových zážitků z letošního KVIFFu? Vzestupně od třetího místa k prvnímu:
3) Mord (r. Adam Martinec)
2) Jiný člověk (r. Aaron Schimberg)
1) Substance (r. Coralie Fargeat)
Děkuju všem kolegům, přátelům a letošním ČSFD agentům za vynikající společnost a řadu konverzací o filmu, nebo o čemkoliv jiném. Stálo to za to a už teď se těším na ročník s číslovkou 59. Tak na viděnou!
