Martrix

Je velká škoda, že je kvalita komedií s Louis de Funèsem tak kolísavá. Důvod je asi prostý. Není tajemství, že se díky hvězdnému skřítkovi velmi často přepisovaly scénáře... to jen málokdy dělá dobrotu. Mnohé zdroje uvádí, že ani několikátá verze scénáře nebyla mistrovi po chuti, takže se stejně improvizovalo při natáčení(na obranu Funèse se ovšem sluší dodat, že i sám režisér později přiznal, že to filmu většinou prospělo). Hibernatus je divadelní hra z roku 1957. Zkoušel jsem zapátrat jak moc se lišila od své filmové adaptace, protože je mi jasné, že i ona mu musela být šita na míru.  Nicméně nic moc jsem nevypátral. Snad jen pár drobností, jako že v ní měl Hubert i dceru, že nebyl továrník, ale filmový režisér...nic zásadního. Je tedy dost dobře možné, že celá kostra příběhu zůstala zachovaná a ladily se jen gagy a dodávaly vtipné repliky. Výsledek je přesto trochu zvláštní. Ta jemná sci-fi složka je použita nenásilně a funkčně; hezky navazuje na tu komediální část. Bernard Alane působil jako Hibernatus velmi charismaticky a popravdě si kradl scény pro sebe, resp. vedle jeho projevu působila Funèsova exprese jako lehké přehrávání. Díky tomu působil především závěr rozpačitě. V tom procitnutí Paula, kdy se dozví pravdu, je nádech romantiky a rýsuje se tam silný moment. Jenže je to celé přehlušené Hubertem. Hlavní postava dostala poslední slovo...být to tak asi muselo, ale dramaturgicky to skříplo. Mám Funèse...vlastně spíš několik filmů s Funèsem rád, ale tady občas působil rušivě a v druhé půli dokonce tak nějak navíc. Na druhou stranu bez jeho energie, by to asi nebylo ono. Pokud bych chválil, bude to tentokrát především Bernard Alane a Jean Bernard-Luc, na jehož tvorbu si ještě posvítím.

Pro nás, kteří se filmy nejen baví, ale zajímají je také filmové dějiny a kontext doby, je Červená ještěrka víc, než jen poslední slušná komedie Jindřicha Plachty, poslední ze tří filmových rolí Oldřicha Lipského, nebo jedna z prvních Miloše Kopeckého, Karla Effy a Josefa Hlinomaze. Jejich role byly epizodní a poznáte je jen když budete pozorní. Kromě závoje času, jsou totiž obklopeni mnoha dělníky filmu, jejichž tváře a jména jen málokomu něco říkají. Dle jejich výkonů bych hádal, že to snad ani herci nebyli. Ten filmový dějepis ukazuje nástup druhé vlny hereckých hvězd, které měly tu smůlu, že je doba, režim, nenechal zazářit tak, jako prvorepublikové celebrity. Vlasta Fabiánová měla obrovskou starpower. Co se týče obsahu...autor předlohy J. Mařánek vedl oddělení státní filmové dramaturgie ministerstva informací. Toto oddělení dohlíželo nad ideovým (ideologicky žádoucím) zaměřením filmů a provádělo konečné schvalování filmů. Je tedy zřejmé že dohlédl i na to, aby se ve filmové Červené ještěrce nic podvratného nebo živelného neobjevilo(a že v jeho knize by se našlo). Navíc je to film z roku 1948, takže nějakou velkou komedii nečekejte. V lepším případě je to místy úsměvná "záležitost", která lehce kritizuje měšťanské pokrytectví. Optikou událostí které následovaly je vlastně úsměvné, že se autor posmívá něčemu, co nakonec sám praktikoval v celorepublikovém měřítku. Tím se vás ale nesnažím odradit. Pokud se od dobového kontextu umíte oprostit, je to průměrný film pro pamětníky. Nečekejte ani převratné výkony J. Plachty. Byť je uveden jako první, prostoru tam moc nemá. V té době už se dobrovolně zabíjel v dolech, což je na něm vidět. Jen málokdo by v tom rachitickém starci viděl 49 let starého/mladého chlapa.

Další z mnoha starých filmů, které v červené udržuje především nostalgie mé generace. Samozřejmě nevylučuji ani možnost, že se tahle blbinka líbí i dnešním mladým, ale moc se mi to nezdá. Opravdu vtipné momenty by se vešly do půlhodinového sestřihu a to v něm budou i ty zrychlené groteskoscénky, které pobaví jen fajnšmekry. Zbytek filmu tvoří omšelý příběh o vzdoru utlačovaných; bezskrupulózní dacan ohýbá zákon a bere si co potřebuje. Co ale funguje skvěle, je výběr herců. Ať už je to sympatický kukuč F. Nera a postava hustého hošíka, nebo tlupa záporáků, není co vyčíst. Díky nim se dají přečkat i hluchá místa, aniž by byl divák vysloveně otrávený. Ovšem občasné nudě se asi nevyhnete.