Martrix

Házení perel sviním. To bylo první, co mě napadlo, když jsem se dnes dočetl, že je Andor propadák kvůli nízké sledovanosti. Místo pěti řad budou jen dvě, protože dětičky se nebaví. Žádné světelné meče, srandovní roboti a loztomiloucký emzáček. Bobba i Obi-Wan byly ubohé fanservice, mizerné kvality. A přesto jsou velebeny. Svět se posral. Tím, že je ohlášena jen druhá řada, přestává Andor jako větvení dávat smysl a teď už je to opravdu jen sonda do dospělácké verze SWW. Bolestně odkrývá skutečnost, že o kvalitní počiny není zájem. Tím, čím byl Joker pro náročnější fandy komiksu, se bohužel Andor pro SWW nestane. Přestože je to TOP sci-fi thriller. Pasáže z vězení, jsou luxusní.

No, tak to jsme se nikam neposunuli. Opět námět na pětadvacet minut, roztahaný do hodiny. Mám raději antologie ve stylu Love, Death & Robots, kde vládne pointa a tvůrci na malém prostoru vyčarují maximum. Tohle jednoduše není můj šálek kávy. A nebyl ani před třiceti lety, když Historky z podsvětí a různé další brakové horůrky vládly TV vysílání těsně před půlnocí. V této povídce dobrých dvacet minut sledujeme chlapa, který se pinoží v tunelech, kde ho prohání... . To mi moc zábavné nepřipadá a neocením ani staré dobré loutkotriky, protože to jednoduše nestačí. Pozitivum oproti předchozí části, je snad jen David Hewlett. Jinak je to spousta prostředků a energie, vynaložených na ne moc zábavný horůrek pro pamětníky. Končím se sledováním.

Měl to být uzavřený krátký příběh, přesto tvůrci plýtvali časem, jakoby točili celovečerák. Kdyby byla položka 36 pořádně vypointovaná, nebo měla aspoň opravdu řízný konec, tak by mi ta nedynamičnost nevadila, ale takto... . Přitom úvod působil slibně. Něco mezi Věřte nevěřte a Příběhy ze záhrobí. No, uvidíme. Potenciál, tam podle upoutávek na další epizody je. Rozjezd slabý.

Přestože není žánr fantasy s tímto filmem spojován, pravdou je, že v době vzniku tohoto filmu, bylo pro Brity vítěztví domácího hráče, pouze asi sedmdesát let trvající sen. Ten jim nakonec splnil až Andy Murray, v roce 2013. O tom ale Wimbledon až tak úplně není. Je to lovestory naroubované na pozadí nejslavnějšího tenisového turnaje. Vcelku mizerné lovestory. Ale nijak to nevadí, protože film zachraňuje hlavně ta sportovní stránka a kvalitní obsazení. Takže je to takový neškodný mix sportovní romantiky s fantasy závěrem...a abych nezapoměl, taky s Johnem McEnroem. Nenudil jsem se, i když to bylo klišoidní ve všech ohledech. Škoda, že nešlo o čistě britský film. Protože i když se děj odehrává v Anglii, ze scénáře trčí, že je to američárna...resp. v případě Adama Brookse kanaďárna v hollywoodském stylu.

I když se tvůrci trefují do černého a sdílím názor, že způsob života mnoha lidí je souhrn absurdních zlozvyků, které přispívají k rabování planety a že jen málo lidí si uvědomuje, že dali přednost pohodlí a řádu, před svobodnou vůlí...působí i na mě tento film velmi naivně. Ano, dobrý moment byl na koncertě, kde se odpojení hudebníci krásně spustili. Ale jinak mi to vtipné nepřipadalo, protože i přes tu naivitu...ono je to vlastně moc smutné, že se považujeme za civilizované a přitom jsme taková zdegenerovaná hovada, lpící na systému.

Kdo by to byl řekl, že místo tance draků, tvůrci uklohní spíš labutí jezero. Neustále se jen hrozí, žádná postava nemá koule, dokonce i Daemon byl domestifikován. Nikdo nekompromisní, žádná sviňa, která se toho nebojí. I ta závěrečná smrt, byla podaná jako chovatelské selhání. Takže to působí jako scénáristická berlička, aby Rhaenyra ztratila zábrany. Pasáži s porodem nerozumím, mělo to být něco jako...koukejte, jak je princezna drsná?  Nemůžu si pomoct, ale nepůsobí to na mě jako sofistikovaný příběh. Charakteristika jednotlivých postav je mizerně načrtnutá. Sledujeme je jen skrze to, co říkají, ale zkuste si vzpomenout na GoT. Každá postava měla povahové rysy, pro ni typické. To tady není. A to jsme na konci první řady. Nebýt draků, na které se dobře dívá a jednookého Legolase, který je jediná cool postava, klidně bych dal o hvězdu míň.

Jako komedie je to slabší, ale plně to vynahrazuje ta nekomediální část. Kdybych v kostce shrnul o čem Pěkně blbě je, tak vás hned napadne, že je to klišoid jako prase. Ale díky vysoké míře autentičnosti, absenci patosu, jakési příjemné upřímnosti a výborném obsazení, nakonec tvůrci vyčarovali překvapivě dojemný příběh o Pákistánci, který si navzdory kulturním odlišnostem i dalším útrapám, vybojoval manželství z lásky. Ještě pořád to jako klišé zní, protože tohle už jsme tady měli mockrát. Generace mladých progresivníků proti starým přistěhovalcům, kteří se snaží udržet ostrůvky tradic, v oceánu kulturního barbarství. Na konci filmu je nám připomenuto, že si tím vším Kumail skutečně prošel. I kdyby byla spousta věcí trochu jinak, dá se Pěkně blbě považovat za vyjádření vděku své rodině i jako poděkování své ženě a jejím rodičům. Možná i jako návod pro miliony mladých přistěhovalců, kteří se chtějí vymanit z kulturně náboženských pastí, které jim jejich rodiče nastražili. Tvůrci ale netlačí na pilu, nemoralizují a neodsuzují. Ten návod obsahuje spíš ingredience, jako je upřímnost, láska a trpělivost. Pokud nebudete čekat komedii jako já, bude váš přechod od poněkud otráveného....to není vůbec vtipný, po ale je to zajímavý a dojemný, o dost plynulejší.

Nedávno jsem ofrňoval nad vidláckým, pubertálním, macfarlanovským humorem. S tím, že mám rád spíš humor chytřejší, černější, bizarnější... . Nu, karma je zdarma. Přestože má Zkažená úča vcelku nehloupý scénář a většina "fórků" nespadá do výše haněné kategorie, jde o překvapivě nezábavný film. A to mám se školním prostředím, resp. s učitelkami vcelku slušnou zkušenost. Jen díky tomu, jsem se chvíli bavil tím, jak absurdně mrchoidní učitelka, Elizabeth je. Ale to se bavíme o prvních třeba dvaceti minutách. Zbytek filmu jsem sledoval osobu, která mi nebyla vůbec ničím sympatická, její amorální a vyjebávačsky sobecký přístup k výběru partnera, nebo získání prostředků na nová prsa, její hodnotový žebříček...nic z toho mi nepřipadalo vtipné. Její finální "obrat" byl velmi uspěchaný a nepravděpodobný, studený a vykalkulovaný. A protože Diaz není bůhvíjaká herečka, nedokázala na mě zapůsobit ničím. Popravdě, ona není ani typ ženy, kterou bych považoval za krásnou, nebo oduševnělou, takže jediné sympatie, které jsem s její postavou měl, jsou spíš z kategorie...hajzlík Bárt Simpson. Jak jsem zmínil, nebavil jsem se. Žádné emoce, nikdo, komu bych trochu fandil... .

Takový typ filmů umí snad jen amíci. Klišé zachumlané v takovém optimismu, že vám nevadí ani infantilní a hloupé vtípky, nebo stupidní repliky se zpěvem. Hranici mezi buranstvím a bezprostředností, stírá Sandler a jeho Štístko Gilmore. Těžko mu nefandit i přesto, že je to prchlivý surovec. Stačí, aby se snažil pomoct babičce, stál proti němu bohatý lotr a najednou je diváky milován. Ale jo, je to komedie a plebs prostě loosery na cestě ke štěstí zbožňuje. Mám sice raději chytřejší, černější, bizarnější humor, ale i tento vidlácký, pubertální, macfarlanovský, mi občas bránice poškadlí.

Jednou z emocí, která se mi uhnízdila v hlavě, je mírné znechucení. Druhou pak údiv, jak velkého obdivu se dostalo této prvoplánovité alegorii o boji mezi hrubou silou nacismu a slušnými lidmi, oběťmi. Hraju šachy víc než 35 let, několikrát týdně. Takže mohu prohlásit, že o filozofii této hry, se tady nic nedozvíte. Tvůrci buď neporozuměli tomu, jak se odráží povaha hráče do stylu hry, nebo se tím zabývat nechtěli. Každopádně nebyli to schopní promítnout do samotné partie. Čentovič je hrubě narýsovaná postava...arogantní, nevzdělaný, bezcitný...dělá věci z pozice síly - nacismus. A proti němu bývalý vězeň, mučený nacisty, který se snaží aspoň zpětně svým utlačovatelům postavit a přemoct je - dobrý člověk. Herecké výkony samozřejmě oceňuji ...ale jinak je pro mě tento film další z mnoha, ve kterých se autoři vymezují proti nacismu a válce, dost humpoláckým způsobem. Zatím nejlepším počinem o šachu, je pro mě Dámský gambit. A nejlepší o střetu mozků, stojících na opačných stranách barikád ...ani nevím, ale tento film jistě ne.