Martrix

Divácky je to podstatně přístupnější, než předchozí teologické rozpravy v Půlnoční mši. Vlastně je to velmi jednoduchý koncept, ve kterém se nejspíš každou epizodu seznámíme blíž s postavami, skrze jejich příběhy. Aby se v té poslední objevilo něco, co je prolne. Náznaky jsou v orámování, které tvoří hospic a jeho temní obyvatelé. Zní to jako spoiler? Ne, je to odhad, ale i kdyby, tak jsem si jistý tím, že mě tvůrci budou překvapovat a bavit, až do poslední chvíle.

Včera jsem dokoukal Půlnoční mši a kromě toho, že je Flanagan neskutečně plodný tvůrce (napsat a natočit každý rok osmihodinový seriál je mazec), tak nelze neocenit, že sám sebe nevykrádá. Půlnoční klub jede v jiném rytmu, prostředí...pokud by jste nehledali, nepoznali by jste jeho dosavadní rukopis. Navíc se nebál přijít s něčím, co může senzitivní divák, nebo někdo, kdo má s předčasným umíráním mladých zkušenost, považovat za cynické a morbidní. Ale dobrý tvůrce hororu, se smrti nevyhýbá. Smrt je děvka, která nakonec ojede nás všechny. Měli bychom nacvičovat, mluvit o ní a dozvědět se co nejvíc...jako při svatbě. Protože ne manželství, ale smrt je to, co bude opravdu napořád. Zatím spokojenost, byť mě principiálně trochu štve, ten nesmyslně matematický mix rasové vyváženosti. Ale žádná z postav mi nevadí. Baví mě to, protože to má flanagovsky chytré dialogy i zajímavý nápad.

Pro lidi, kteří práci v pohostinství nezažili může být ta míra chaosu, stresu a toxicity zarážející. Já se pohyboval v potravinářství mnoho let takže vím, že pokud vše nešlape jako hodinky, tak to může až k bodu varu opravdu dojít. Stačí, když je málo personálu, když zaměstnáte někoho nového a když někteří lidé kolem vás, svou práci nedělají dobře. A vy jste šéf, který musí to rozpadající se a skřípající soukolí udržet v chodu, aspoň do další půlnoci. Všichni kolem jsou frustrovaní, protože je drtíte, aby ze sebe vymáčkli co je potřeba. Tlak je enormní. A do toho příjde chlápek z hygieny, kritička známá negativními hodnoceními, někdo, kdo po vás chce splatit dluh a taky se vám rozpadla rodina... . Bod varu v tomto boršči ze sraček, nastane v 92 minutě.  Pro mnohé je to vtahující, ale pokud jste viděli nějaký pořad ve stylu Ano, Šéfe tak víte, že v pohostinství je spousta mizerně placených lemplů a že snad vlivem těch výparů, měknou mozky i kuchařům. A to kdekoliv ve světě. To prostředí vybízí k tomu, aby tam šéfkuchař vyhořel, protože je na těch kolem závislý. Spíš než zajímavé, to pro mě bylo nepříjemně povědomé. Andy mi byl od začátku nesympatický. To on byl ten prvek, který celý stroj brzdil a on nedělal svou práci dobře. Vím zcela jistě, že bych se do takové situace nedostal, protože v jeho případě bylo tragédství syndrom. Lidé, kteří se pořád omlouvají, protože problémy odsouvají a nechávají je vyhnít, slibují a lžou...ve mě lítost neprobouzí.  Ale uznávám, že to skoro dokumentární pojetí a tu gradaci, servíroval Philip Barantini na Pána.

Jak vidno, většinu diváků předchozí epizody tak zavzdušnily, že ani vcelku odvážně odlehčený závěr nepřijali. Nasranost může mít velkou setrvačnost. Navíc pravdou je, že to nejlepší z celého seriálu byl sen, který se Jen hned na začátku epizody zdál. Minuta, možná o chlup víc vs spousta odpadu, který na nás Gao poslední týdny sypala. Mezi být cool a být zralá na kůl, občas stojí jen pár hloupých nápadů. Bylo jasný, že tohle neprojde...na to bylo těch špatných celovečeráků a mizerných seriálů, ještě málo, Kevine. Takže na otázku, Čí je tenhle seroš, mám snadnou odpověď. Je konglomerátu, který na diváky zvrací jednu hrůzu za druhou, protože jim už dávno přestal rozumět.

Paradoxně je tento seriál důkazem dosavadní neschopnosti Disney hlavounů, vybírat vhodné tvůrce pro své projekty. Tím že nechali Gilroye napsat a zrealizovat Andora, působí teď seriály jako Obi-Wan i Boba Fett, jako trapné šaškárny. Doteď to byly jen průměrné šaškarny, v duchu...lepší, než nic. Snad bude Andor začátkem nové éry, nebo aspoň odnože SW pro náročnějšího diváka. A to píšu už teď,  v polovině seriálu.

Těžko se divit autorovi, který se šest epizod zabýval psychologií postav a kul vztahy mezi nimi, že se závěr neobešel bez jisté míry patosu. Pro většinu Evropanů a ateistů obvzlášť, bude závěrečný "funeral song of flaming heads" trochu navíc, ale nakonec se dá jistě konstatovat, že výsledný dojem z celého seriálu závěr nepokazil. Konec byl nevyhnutelný, každý dostal, co si zasloužil a protože to není pohádka...tak i ti, kteří si to nezasloužili. Ano, The Haunting se mi líbilo víc, ale i tak velká spokojenost. Flanagan je pro mě jeden z mála tvůrců, jejichž tvorbu budu sledovat. Rozpačité recenze ale chápu, protože ne každý má "náboženské plky" rád a tady jich nebylo vůbec málo. A pokud to někdo sledoval s titulky...tak se nedivím už vůbec. Těch dialogů je tam tolik, že polovinu času neuvidíte, co se děje. Takže pro ty, kteří nemají fakt dobrou angličtinu, výjimečně doporučuji zvolit dabing...je opravdu povedený.

Tak tato epizoda konečně překlápí Půlnoční mši v regulérní horor, byť si "andílka" neužijeme na dlouho. Bev je skvěle obsazená...je mi sympatická stejně, jako byla fanatická náboženská mrcha v Mlze. Ale oni jsou parádně obsazeni všichni. Až se bude dělat film o Nick Caveovi, bude Hamish Linklater skvělá volba. Díky této epizodě jsem si potvrdil, že vedle náboženských pomatenců a fanatiků, je Satan pouhý amaterský filatelista.

Flanagan by mohl být z fleku kazatelem. Jeho znalost teologie a schopnost přesvědčivě argumentovat, mu umožňuje okecat všechno, co pro svůj příběh potřebuje. Za tento seriál ho ale budou křesťané proklínat, protože jeho interpretace biblických výroků a výjevů...to budou puritánští pámbíčkáři kousat jen těžko. Vedle tohoto, se bude pohoršeným matkám, zdát seriál Lucifer naprosto neškodný. I když se s Kingem předhání ve vzájemných komplimentech, jejich přístup k tvorbě není stejný. Flanagan ani nepotřebuje nápad, dokáže vytvořit svět s mnoha zajímavými figurami a ty pak nechá projít ...něčím. King své nápady rozvíjí a jeho knihy na nich stojí. Obrovská výhoda Flanagana je, že je špičkový filmař a svou vizi přesune z papíru přímo divákovi. Je skvělé, jak plodný tvůrce to je.

Flanagan jde v této epizodě do hloubky. Otázky víry a náboženství obecně, přednáší skrze své postavy srozumitelně a vytváří silné momenty založené jen na špičkových dialozích a hereckých výkonech. A kolem toho všeho, se jako ostnatý drát obepíná nezřetelná hororová linka. S každou epizodou udělá Flanagan další smyčku, takže očekávám luxusní vyvrcholení.

Půlnoční mše je jako řada American Horror Story, ale pro intelektuály. Je méně přímočará, občas nudná, to když jí nevěnujete absolutní pozornost. Ale obsahově pořád dostatečně zajímavá, aby jste pokračovali ve sledování. Až do poslední minuty bych dal 3*, ale stačí aby se objevilo TO a vše je jinak. Flanagan vás bude 70% času skoro nudit, aby vám pak dal herdu do zad.  Snad nezklame a nezhollywoodovatí, jako se to stalo Ryan Murphymu.  PS: Pro herce jsou ty dlouhatánské dialogy na jeden záběr, těžké klády. Respekt