TroiMae

Divné, že dokument končí rokem 1980, přestože je natočen v roce 2024. Jakoby by ABBA rokem 1980 skončila. Přestože jejich odkaz nikdy nezmizel, jejich projekty se stála objevovaly nakonec i s vydáním společného alba.

Perfect on so many levels... a to je jen začátek. Proto dávám pět, i když jinak by zřejmě stačily 4*. Od první chvíle Gillian Anderson, ve své snad nejlepší roli. Především její postavou seriál nastavuje feministické zrcadlo patriarchátu. Stella Gibson ví, co chce a co ne a jde si za tím (viz to, jak „sbalí“ seržanta, kterého zahlédne, když projíždí kolem místa činu), nebo se vymezí „Jdi do prdele“, kterým Stella odpálkuje dotěrného novináře… a to je jen začátek. Jiná místa nejsou tak výslovná, přestože tematizovat tzv. docházkové manželství v Číně, nebo přístup policistů a policistek k ohrožené ženě („Byla opilá.“ „To omlouvá ji, ale co omlouvá tebe.“). A epizoda obsahuje i kočku :)

Zakončení je sice smutné, ale realistické a odpovídající duchu seriálu. I když bychom si příliš, aby seriál končil svatbou Daenerys s Jonem ve svitu zapadajícího slunce a jejich vládnutím moudře až do smrti, seriál je kultovní díky tomu, že se takovým klišé vyhýbal a nikdo nevěděl dne i hodiny, kdy nějaká postava je odstraněna. A vyvrcholení tím, že zákeřné zlo konečně přestane existovat a tím pádem přestane dávat smysl nutná autorita a někdy tyranie Targaryenů a tudíž se společnost posune k demokracii, je uspokojivé.

Tak mě neuchvátila ani Trierova Melancholie, ale tohle je solidní česká verze. Uchvátil mě Dům bytové kultury (OC DBK), kde se film z velké části odehrává a osudy se prolínají, porod kočky, ruská, britská, nevím, nerozeznám je, ale hotový National Geographic, lesbický pár a Tatjana Medvecká a barvy…

Herecké výkony jsou skvělé, ale hra mě tak moc neuchvátila ani napoprvé, natož sledovat po čase záznam. Navíc je přítomná jistá pachuť po heterosexistickém prohlášení Michala Novotného v médiích, že neví, jak by dětem vysvětlil dva líbající se muže v televizi. Přitom zřejmě nemá problém jim vysvětlit, že za peníze hraje gay v ulici, nebo děla drag. A samotný vtípek ve hře také dobře nezestárl. Nick se ptá Caitlin, co osudového mu chce říct, zda má přítele… nebo přítelkyni (potud dobré), nebo je ve skutečnosti mužem. To není vtipné. Nehledě na ironii, že známá transfobní trans žena se jmenuje Caitlyn. Caitlyn Jenner. Což je kouzlo nechtěného, ale hra je z první poloviny 90. let. Strefování se do psychoterapie je dalším vtípkem, co dobře nezestárl. Samotný příběh je srozumitelný a monolog Franka Ilji Racka si očekávaně zaslouží potlesk na scéně. Mně osobně ale italská rodina přišla otravná, jako hlavnímu hrdinovi, ironicky se snažící, aby její děti měly lepší život, ale když ho mají, chce jim vnutit takový život, jaký měli oni, jako osvědčený recept na štěstí. Povzbuzení Nickova dědy (Petr Kostka jako Nunzio Cristano) je v tom všem zmatku projevem opravdového pochopení i obětování osobních potřeb pra/rodičů, aby jejich potomci mohli jít vlastní cestou. Moudro hry, že Nick s vděčností za to, co mu jeho rodina dala, potřebuje vylétnout z rodného hnízda, aby tomuto svému zážitku a bohatství dal smysl (k čemu výchova, když děti zůstanou doma a nemají „svůj“ život, stejně jako k čemu psychoterapie, když nemá konec), se nakonec tříští o fakt, že Nick zřejmě žádné štěstí nenašel a opakuje hektický život předků. Závěrečný smích Nicka a babičky Aidy před stmívačkou je pak příliš krátký, aby působil jako uvolňující a spojující, ale ne jako zoufalé povzbuzení dvou „přeživších“. V popisku záznamu je jen režie záznamu, představení samotné režíroval Martin Stropnický. Souhlasím s tím, že to, že ve hře jsou dva seniorské páry, je skvělé. Ale jeho vysvětlení, proč hru uvedl, a že jsou jediným divadlem, které takové osobnosti má, zní trochu zjednodušeně. A jak píšu, konzervativní hra nezestárla moc dobře.

Velké Malé ženy...

Kultovní seriál, který se podle mě u nás nedovysílal, nevím, v každém případě jsem ho neviděl celý a o to větší bylo mé rozčarování, že není o co stát. Ironie je, že ani původně nebyl seriál odvysílán správně, některé epizody byly prohozeny a čtyři opomenuty úplně a odvysílány dodatečně dva roky po finále (proto ten rok 1998 v anotaci). Takto seriál vycházel i na DVD až na poslední vydání, které správně končí epizodou Requiem. Tudíž nedochází k logickým relapsům, kdy je nějaká postava ze seriálu odstraněna a na konci se jako by nic účastní děje. Nicméně ono je to v zásadě jedno, protože děj je repetitivní, epizody spíš do sebe uzavřené, postavy a děj se prakticky nevyvíjí a po čase omnipotentní šerif a městečko, které trpí Stockholmským syndromem, začne nudit. Premisa boje dobra a zla a ambivalencí záhy bere za své, je jedno, koho šerif zabije, znásilní, zmanipuluje, zmrzačí, jeho syn s ním druhý den bez starosti půjde na ryby, ženy s ním postele a zástupce na něj nedá dopustit. Žádná postava, snad na samého Caleba v závěru, nemá „charakter“, potenciál, nebo se po dvou epizodách ztratí (viz Calebova sestřenice, která do města přijede svádět o Calebovu duši boj, ale slibný rozjed jde do kytek a i tato postava ztrácí aktérství a soudnost). Lidé ho možná ze strachu kryjí a přehlíží jeho vraždy nevinných obětí, nicméně když jde o gaunery, pak je jim šerif dobrý (jak sám ironicky poznamenává). Zločince pak ale odstraní stejně brutální cestou, kdy hranice mezi spravedlivým trestem a dalším zločinem se ztrácí. Seriál nás jako by nutí k tomu vnímat šerifa snad až jako hrdinu, ale pokud je někdo soudný, na tenhle brainwashing. Seriál tak skoro působí jako Na Hromnice o den více. Jak občas poznamená zástupce šerifa: „Prostě jen další den Trinity.“ Dny jsou všechny stejné, seriálu došel dech a dalšího pokračování se nedočkal. Doporučuji nepodléhat nostalgii. Já dávám s oběma odřenýma ušima tři*.

Nesedí mi pojetí transgender lidí. Vnitřní genderová identita je podobná jako sexuální orientace, vrozené spektrum, které není vidět a není závislé na anatomii. Ale zde to je popsáno tak, že to v podstatě vypadá jako porucha vnímání, něco jako bulimii, nebo tělesná dysmorfie. Genderová dysforie je ale něco jiného a trans lidé ji mohou zažívat v různé intenzitě. Pojetí dané neuroložky působí cisnormativně, jako by daní lidé byly cis, ale nesprávně vnímali svá těla, a proto měli pocit, že jsou trans. Příčina a následek byly zaměněny. Protože jiný přístup je, že daní lidé jsou trans, a proto vnímají jinak svá těla. https://www.youtube.com/watch?v=HXuLA-njqWI

Robotický kocour byl super zábavnej.

Pěkné, ale celkově film dopadá jako Samovy pokusy o stand-up. Jednotlivé vtipy jsou celkem fajn, ale na zábavu to není. Postelová scéna nicméně byla skvělá.