darkrobyk

Báječné podmořské dobrodružství plné comicsových barev, úžasných obrazů a s příběhem, co skončí dobře. Samozřejmě snímek je určen především čtenářům comicsů a všem, co se rádi nechají unášet do světa fantazie, kde je možné naprosto vše. A popravdě, pro běžného českého diváka tenhle film, stejně jako řada jiných od DC a Marvelu, točena zkrátka není. Kdo v sobě nemá hravost a zbytky dětské duše, může být zklamán. Když ale někdo řekne, že se nudil, nu, pak vážně nevím, co na to říci. Snad - comicsové adaptace prostě vynechat. Zaplaťbůh žádně polidšťování klasických postav-hrdinů se nekoná, a tak šou může začít. Film vypráví obrazem, čehož je Aquaman důkazem.

Poetický dokument dýchá zimou, kdy sníh vše obalí do bílého krajkoví. Boj o šišku a její drobná semínka zuří střídavě mezi datlem a brhlíkem, veverka má svoji, takže jen pozoruje okolí. Nebo je to naopak? Vydra vydrží až osm minut pod vodou, a tak má-li k dispozici tekoucí vodu, zima ji nijak netrápí. Podobně je na tom i skorec, jediný evropský pták, co se dokáže potápět a plavat. Díky mastnému peří vyleze z ledové lázně vždy suchý. Liška má jednoduchou taktiku, jak ulovit myši skrývající se pod sněhem. Nesmí ovšem sluneční paprsky rozehřát horní sněhovou vrstvu, kterou následně noční mráz promění v ledovou krustu, pak se liška ke kořisti nedostane. Lysky vypadají komicky, když se snaží startovat ze zamrzlé hladiny, jinak si ale potápění užívají. To vážná volavka si raději najde klidnější místo k lovu. Půvabné vyprávění o životě a smrti uprostřed zimy. Srnčí se lišky nebojí, ale rys, to je jiná!

Psychadelická jízda je poctou jak klasické animaci, tedy původním příběhům, tak nejnovějším kouzlům počítačových grafiků. Miles musí urazit dlouhou pouť v krátkém čase, aby dokázal plně využít získané schopnosti. Kingpin je protivník, kterého není radno podceňovat! Možným problémem zejména v našich končinách je nejasné vyhranění, komu je snímek určen. Pro malé diváky určitě není, dospělé, pokud nejsou zrovna fanoušky Spiedyho a comicsů, nemusí bavit. Snad i proto nebyla návštěvnost v kině nijak velká, ba byla přímo mizerná. Škoda, že mnozí milovníci hraných filmů nedorazili, třeba by byli příjemně překvapeni.

Snové, lehce zadumané drama není, jak se zdá, pro každého. Já si naopak v uspěchaném čase adventním tenhle příběh, tekoucí jak lenivá a ospalá Léthé, užil. Úžasná hudba P. Gregsona mi připomněla Michaela Nymana (třeba v Umělcově smlouvě). Volně plynoucí obrazy zahrad a vznikajícího lasturového háje v součinnosti s hudbou působily až magicky. Ano, mnozí předvedli ve svých filmech jinačí vizuální žranice, mně ale tentokrát mírná střídmost, která se vystříhala mlžných oparů a paprsků slunce pronikajících svými prsty skrze ně či laškovně pableskujících na hladinách jezírek, nevadila. Ostatně třeba moment, kdy André rozžíná svíce a lucerny v zahradním koutě Sabine, je kouzelný.Herci nejsou prvoplánově krásní (no a? lepší než kýčovitě líbivé hvězdičky ze seriálů), Rickman není Greenaway (jelikož ten je jen jeden), příběh je předvídatelný (tak už to u historických filmů bývá), a přesto vznikl hezký film. Možná více sentimentální, než romantický, ale bolest a smrt v něm jsou. A dobrý konec? Proč ne, mezi tou spoustou utrpení a zla se občas dobrý konec hodí.

Obrazově i hudebně působivé, temně lyrické, experimentální. Expresionistická kamera využívá světel a stínů, detailu i celku, rozostřování, zoomování i nájezdů. Hudba místy připomněla Z. Lišku (což je plus), kterého si zde také umím představit. Les, tiché stromy, mlčenlivé jezero, magický symbol, krev a smrt. Snově halucinogenní a básnické. Příjemné překvapení z českých luhů, hájů a tajuplných vod.

Neuvěřitelně špatný film vhodný tak pro starší děti, které by se ale stejně mohly po většinu času nudit. Slibné spojení neúspěšného exorcismu, respektive posedlosti démonem, a márnice předvedla ukázkově Neznámá slečna, jejíž tajemství nebylo nakonec zcela odhaleno (The Autopsy of Jane Doe), ale divák si snímek mohl patřičně užít. Herecké výkony ochotníků z Horní Dolní, digitální oheň, nedostatek krve a nulové napětí. Dvě, možná tři scénky atmosféru rozhodně nenavodily tak, jak by si děsuchtivý divák přál. A strašit vysoušečem rukou a třískáním do plechových barelů je nejen neúčinné, ba přímo trapné. Jen mi unikalo, proč se démon snažil vyspravit tělo Hannah, když jeho úmysly byl stejně jiné. A otevřená vrátka na konci? No, pokračování snad nebude.....a nápověda skrze mouchu měla asi znamenat: Hej, ty hloupý diváku, takhle se věci mají! Mizerné 2*, ale pokud se tu ještě chvíli zdržím, dám odpad.

Poněkud nevyvážený crossover o soužití lidí, upírů a zombií v malém americkém městečku. Všechny tři rasy spolu jakž takž vycházejí do chvíle, než se objeví mimozemšťané. Nejprve se navzájem obviňují, kdo mimozemšťany přivolal, následně se pustí do krvavé bitky neznajíce slitování ani s nejbližšími příbuznými a pak je všechny mimozemšťané uvězní. V městečku je totiž továrna, která tak trochu připomene film Křidýlko nebo stehýnko (1976). Produkuje žebírka, do nichž se přidává látka, o niž mají přivandrovalci zájem. Invaze se jistě inspirovala ve Válce světů a Mars útočí!, odhalení pravé podoby emzáků si ale nezadá s Muži v černém. Na položenou otázku, zda Spielberg nebo Giger, je odpověď jasná. Aby toho nebylo málo, do konfliktu se vloží i vlkodlak. A jak se stát před vetřelci neviditelným? Stačí se zcela svléknout! Místy upovídané, občas přisprostlé, nechybí cynický humor - ,Nejradši bych většinu dětí pevně přivázal k jejich skříňkám a pak k nim hodil dynamit. Starý dobrý dynamit. A celou tuhle zasranou školu bych vyhodil do povětří!´, tak pravil učitel. Zábavné je požírání trenéra zombíky, úsměvné jsou rudé exploze nabodnutých upírů. Proč ale Petra, proměněná v upírku, nejprve na světle doutná, následně se však bez problémů pohybuje na slunci, mi zůstalo záhadou. Oddechovka na jedno podívání, během níž si lze několikrát odskočit do ledničky, spíže nebo na toaletu.

Ano, Star Wars ve steampunkovém kabátě! A já byl skutečně spokojen. Bohužel, kniha mi zatím leží na stole, jsem tedy zvědav na brzké srovnání s knižní předlohou. Dobro - zlo, padouch a zachránci, mír a válka, touha po moci. Všechno zde je, možná až únavné, možná pro cyniky úsměvné, zejména když Hugo Weaving prohlásí, že historie je mrtvá, poučit se z ní nelze a zajímá ho jen budoucnost. Ze všech fantastických žánrů má tenhle příběh nejblíže k pohádce, vždyť je také pro mládež. Lze tedy odpustit absenci brutálního násilí i krve, byť se umírá ve velkém. V prvním plánu je přímočarý příběh o touze ovládnout svět a o tom, jak se jí postavit. No a? Opravdu jsem nečekal artovou ani intelektuální záležitost a pokud někdo jasný příběh neviděl, pak jeho smůla. Jen pod povrchem, což je rovněž dobře, ale díky za ně, probleskují všechny ty závažné otázky lidstva o válkách, sebedestrukci, otroctví. Vizuálně bezchybné a rozhodně točené pro kina. Moc se nedumá, nerozmýšlí, akce je téměř permanentní, a tak rozličné flashbacky jsou příjemnou kratičkou zastávkou v napínavém dobrodružství. Jen si někdy říkám, co by dnes mainstreamový divák chtěl vlastně vidět?

Sever proti Jihu s příchutí voodoo? Tedy možná nešlo o voodoo, i když černošská snad kněžka s sebou vláčela i typickou hadrovou panenku (jejíž využití nakonec ukázáno nebylo), o nějaký druh magie z nitra Afriky ale prý šlo. S otrokáři a otroky přišlo na území Spojených států temné zlo, které by mohlo stát u armády nemrtvých. Svět by se pak už navždy změnil. Vcelku slibný námět v televizním provedení. Mizerná kamera, nulové masky a chybějící gore nevyvážily ani herecké výkony, ani bitevní scény. Komorní příběh s očividně nízkým rozpočtem postrádá atmosféru i napětí, díky kratší stopáži naštěstí rychle uteče. Ray Wise si střihnul sympatického záporáka, cameo Martina Sheena je příjemné, leč snadno zapomenutelné. Trestuhodně nevyužité byly snové scény, které mohly snímek alespoň nějak ozvláštnit. Objektivně mizerné 2,5*.

Haiti - Amazonie - Haiti. Doktor Dennis Alan (Bill Pullman) připomíná tak trochu Indiana Jonese, který se také odmítá vzdát vytčeného cíle za každou cenu, i kdyby ho to mělo stát život. Zázračný smrtící prostředek, který může léčit, je spojen s magickými rituály voodoo. S jeho pomocí lze vytvořit zombie - poslušnou živou mrtvolu, jejíž duši vlastní a ovládá šaman. Pokud však uvězněné duše uniknou, pak šamana roztrhají - to, co sdělil Murder Legendre Beamontovi v Bílé zombie, to lze na vlastní oči vidět v Hadovi a duze. Působivá kamera předkládá běžné výjevy ze života na Haiti i revoluční nepokoje, ukáže ale i fascinující obraz hřbitova plného svící a ležících lidí či fantastické sny, které prožívá doktor Alan. Kultovní scénou je i moment, kdy z úst mrtvoly vystřelí had a zakousne se Alanovi do obličeje. Film není prvoplánově strašidelný, ale má neklidnou, místy tísnivou atmosféru a napětí, jež se směrem k závěru stupňuje. Kupodivu tentokrát nevadí šťastný konec. Po opětovném zhlédnutí musím jednu hvězdu přihodit.