lamps

Nejlepší romance kinematografie. Každý, kdo si citově něco prožil a má špetku řekněme intelektuálního či duševně založeného smýšlení, musí během téhle „antonionovské“ noci se spoustou univerzálně vstřebatelných emocí pustit bradu až do sklepa. Linklater napsal neuvěřitelný scénář, nadčasový a přitom originální každým coulem, kdy prostě hltáte každý dialog, nořený čím dál hlouběji do sdílené empatie. Nejvíc pak paradoxně udeří tiché pasáže (přehrání desky v obchodě) či neskutečně emotivní závěr, hodný pláče hořkého stejně jako radostného. Když zahoří láska a povede se ji navzdory všem racionálním propastem rozproudit, žádná propast zkrátka není dost rozměrná – ale pořád tam je. Jde jen o to, jak se do ní odrazíte a co krásného si odnesete. Pro mě (bohužel) jeden z argumentů, že filmy jsou mnohdy podstatně magičtější a procítěnější než realita, o které zvládají tak duchaplně pojednávat. 100 %

Jasně že z toho oduševnělý Miller neudělal ošklivý dětinský pastiš, samozřejmě že prasátko dekorované pastýřskými zásluhami protáhl bezmála dystopií a postavil jej do situace, kde zvířata všech článků potravního řetězce dávají všanc svou, ehm, lidskost. Úvod je nádherně kýčovitý, jak to svedou jen přední vizuální fachmani, a po příjezdu do velkoměsta, symbolicky vykresleného jako symbióza známých odosobněných metropolí, se rozjíždí velmi potemnělé vyprávění s navenek srandovními opičkami a psíkem na kolečkách (který v magické sekvenci na okamžik navštíví onen svět, schopný zase chodit po všech čtyřech). Je to obdivuhodně organizovaný chaos, jímž Miller zase dokázal, že jako vizuální vypravěč nemá po světě moc konkurenci a lze ho vhodit do jednoho pytle skoro i se Spielbergem. Jen v Maxově Pustině se jeho divergentní životní filosofie vyjímá jaksi přirozeněji než tady – na druhou stranu se fakt nedivím, že tehdy dva nejslavnější žijící kritici (Roger Ebert a Siskel) tomu napálili maximální hodnocení a mluvili o filmu roku. Tady je to zas předpojatě podhodnocené až hanba. 80 %

„Cože, ty jsi byl ve vesmíru?!“ – „Ovšemže, ty ne?“ Springfield je důkladně rozvržený absurdistán, jehož obyvatelé jsou navzdory velmi humánním poselstvím a komediálnímu vztahu k realistickým kulisám nanejvýš sympatickými věšáky na parodie a karikatury. Koncem osmé řady ale legenda John Swartzwelder do tohoto prostředí přivedl postavu tak skutečnou, až jí po setkání s lenivým, nezodpovědným a pohodlným Homerem nezbylo nic jiného, než se vyhlásit za jeho nepřítele.Swartzwelder tím trochu škodolibě reagoval na časté sentimentální polidšťování stále hloupějšího neotesance Homera, mistra nahodilosti, spontaneity a (ne)šťastných rozhodnutí. Homerův nepřítel totiž na scénu jednorázově přivádí Franka Grimese. Svědomitého muže, s nímž se život od malička nemazlil a naučil jej heslu „co si neuděláš sám, to nemáš.“ Pan Burns si jej na základě televizní reportáže, která líčí Grimesův těžký život, mnohočetná poranění i vítězství nad orlem, jenž se mu pokusil sebrat vysokoškolský diplom, vybere do svých řad. Než jej však poskok Smithers stačí přivést, manýristický šéf už chce do zamýšlené funkce raději hrdinského psa z televize. Grimes tak skončí v kanceláři vedle Homera a bezstarostného flákače začne už z principu brzy nenávidět. I když dle Marge se pouze cítí nejistý, protože pro něj je život velmi složitý, zatímco Homer jím prochází tak hladce, rozdíl mezi oběma aktéry, potažmo mezi pracovníky Springfieldu a skutečnými dříči, nejde překlenout. Epizoda je to na jednu stranu sugestivní, neboť Grimesův osud při závěrečném napodobování Homerovy nedbalosti cynicky podtrhne jeho nekonečné strádání ve společnosti plné blbců. Neschází jí ale bystrý simpsonovský vtip a Grimes jako abnormalita shazující vše, co jsme na Ameriku shazujícím seriálu milovali, je ruku v ruce s reakcemi dalších aktérů včetně Lennyho a Carla („Ale to je soutěž pro děti!“ – „Jo, a Homer je roznes na kopytech.“) nezapomenutelná. Simpsonovi společně s Grimesem pomyslně, zpočátku velmi nenápadně, pohřbili svou zlatou éru, které tolik následných, stále sprostších a drzejších animovaných pořadů, vděčí za mnohé.