Kaka

Ukázková gradace, skličující atmosféra beznaděje a nepřekvapivě famózní herecké výkony. Cate Blanchett hraje opět parádně, ve stylu Blue Jasmine a Judy Dench a její stará, zatrpklá psychopatická baba také stojí za to. Misery ze střední školy.

Ačkoliv si série 2 drží primárně v první polovině stále velmi slibné tempo a rytmus, konec se vyhrotit a vytěžit do maxima nepovede. A místo těžkotonážního závěru slibně se jevící evropské heistovky finále působí zpomaleně, s přehnanou dávkou emocí a absencí dynamiky a alespoň trochou realismu. Že je La Casa de Papel spíše než syrová krimi výhradně scénáristická hříčka a zábavná hra na kočku a myš už víme dávno. Bohužel postupem času to došlo tak daleko, že už jsem byl jen v očekávání, kdy si dají hlavní hrdinové siestu o páte s ochutnávkou sangrie a zatancují si spolu vášnivě flamengo, načež řádně od srdce rozeberou své vztahy od A do Z. Má to povětšinou fajn vibe, ohromně sympatický mix hlavních (anti)hrdinů, ale postupem času se Casa přelévá z akční kriminálky do rozkodrcané romanťárny za zvuku browning kulometu a to jí bohužel příliš nesluší. Pořád za čtyři, ale už jen tak tak.

A pak že takovéhle příběhy umí točit jen Hollywood. La Casa je zcela zaslouženě prime dílo Netflixu. Má neotřelé herce, skvěle napsané postavy a strhující zápletku. Dají se mu vytknout některé pochybné překlepy v logice a slabší technická stránka, přece jen se ta akce svým nábojem a celkovým setingem kouká na americké kamarády z velké dálky, avšak tahle španělská paráda překvapivě akci jako hnací motor vlastně vůbec nepotřebuje. S tak skvěle zahranými a spontánními postavami, důvtipem a napětím si bez problémů vystačí. Jediná obava směřuje k možnému budoucímu překombinování příběhu, ale zatím si La Casa de Papel drží vysoký standart a svěží evropský feeling. Špičkový přírůstek do heist žánru.

Svěží a neotřelá existencionální lovestory primárně určená pro nerdy a intelektuály. I přes svoji relativně normální stopáž film ale působí příliš dlouze a rozvláčně. Scenárista si sice docela obstojně hraje s divákem, ale mnoho scén je zbytečně natahovaných. Nekompromisní závěr se rovněž nekonal.

Dají se pochopít všechny ty námitky skalních fandů Yellowstonu a 1883. Ano, s 1923 je to trochu složitější, protože je náladově roztříštěný, emocionálně rozevlátý a několik příběhových linek se rozvijí do přílišné šířky a konec jedničky vlastně zdaleka není takový, jak se po prvních dvou až třech dílech očekává. Ovšem jestli 1883 byl syrový solitaire a pocta westernu, tak 1923 je pocta všem slavným dobrodružným filmům. Občas jsem měl pocit, že vidím to nejlepší z Afriky a některé momenty dávají vzpomenout na legendární Lovce Lvů, jindy to romantické tokání ústřední dvojice (mimochodem fantasticky castingově trefený Brandon Sklenar) připomíná Out of Africa. Sheridan tady rozehrává zkrátka větší a košatější příběh než u jeho dějově staršího bratříčka a nebojí se ho změkčit v podobě docela svěží romance, která náramně připomíná tu z Titanicu. I tak však duchovní otec této série nevynechá momenty ryzího násilí a ultra-záporáky. Především pak Timothy Dalton je vynikající. Dobře našlápnuto ke druhé sérii.

Obsahově nejambicióznější, výpravou nejvelkolepější a postavami nejsilnější z celé dolarové trilogie. Bohužel ale také úmorně dlouhé a jakkoliv je hudba Morriconeho ikonická, jedná se především o její ústřední melodii. Elli Wallach je nejzajímavější a nejlépe zahraná postava. Troufnu si ale odvážného tvrzení, že Once Upon a Time je kvalitativně výrazně výše.

Fallout balancuje mezi 3 a 4. Dalo by se předpokládat, že pro skalní fandy hry to bude spíše 4 a pro neznalce opak. Z pohledu člověka, který slavnou gamesu nikdy neviděl a nehrál forma jasně válcuje obsah. Pominu fantastický kukuč a trikovou stránku, která je u projektu vysokých ambicí samozřejmostí. Víc potěší ohromné množství hlášek, cynického humoru, různých gadgetů a vychytávek, nápaditých kreatur i skvělé kulisy. Příběh rámuje poměrně intenzivní socio/politický podtext, který je v současné době aktuální. A ty nenápadné narážky na současné světové dění jsou všechny povedené. Z herců stojí za to Goggins a Ella Purnell má příjemně přiblblou postavu. Avšak Aaron Moten, který vypadá jako Denzel Washington z roku 1998 moc nebaví a jeho postava také ne. Za ten originální futu-retro přestylizovaný vizuál přece jen za 4, ale těsně.

Melancholičtější a ubrečenější verze Me Before You nižší střední třídy. Bardem znamenitý, pár skvělých myšlenek a zajímavých dialogů, ale primárně jde o sílu tématu a jeho existencionální přesah, než to jak je zpracované. Milostný trojúhelník byl místy jak vystřižený z telenovely.

Přemýšlivější, tenznější a celkově minimalističtější verze Civil War s postupně se stupňující a gradující atmosférou ve stylu Take Shelter. Technicky nebývale promakané. Skvělá kamera a střih. Herecky suverénní, škoda některých prvků, které zůstaly nevysvětleny a možná příliš uspěchaného závěru vzhledem k pečlivě budované cestě k finále.

Pocta těžkému řemeslu, u kterého je ostuda, že nemá svoji vlastní kategorii na Oscarech. Fall Guy určitě není popcorn pro všechny, proto to bude mít s vysokými tržbami a všeobecným přijetím složité. Pro obyčejného diváka je až příliš nabitý odkazy, narážkami a rekvizitami, které ne každý zaregistruje. Pro filmové fandy je to ale skvělý fan-service. Gosling potvrzuje, že umí skvěle role sympatických nasvalených cool dobráků a svědčí mu mnohem více, než role drsných agentů v blbinách jako je třeba Gray Man. Jediné, co vyloženě otravuje je ten prapodivný příběhový komplot, který je ve stylu "jen aby se něco dělo" a dost výrazně kazí celkové vzezření a dynamiku filmu. Duše ale pulzuje co jí síly stačí a ústřední dvojice je cute.