Hodný, zlý a ošklivý

Milovat westerny, tak miluji i tento film. Po Tenkrát na západě jednoznačně nejlepší western, Clint Eastwood je bezkonkurenčně ten nejstylovější a nejdrsnější i nejvychytralejší pistolník divokého západu... Samozřejmě zčásti i za předpokladu, že bude mít za zády tak zručného režiséra jako je Sergio Leone, který dokáže vykonstruovat jak lehce humorné, tak těžce napínavé scény, kterým by záviděl, leckterý novodobý áčkový thriller. Ačkoliv mě nenapadá jediný zápor, jež bych mohl filmu objektivně vytknout, plné hodnocení bohužel nemohu udělit, westerny mě tolik nebaví a místy jsem se nudil. 8/10 (24.06.2008)

V tomhle světě jsou dva druhy lidí příteli. Ti s nabitejma bouchačkama, a ti co kopou. Tak kopej. Tři pistolníci, jeden poklad a možná nejlepší western co jsem zatím viděl. Tentokrát je to ošklivý Eli Wallach, který drží příběh, který nám zabrousí i do války severu proti jihu, pohromadě. Lee Van Cleefův krásnoočko je sice trochu stavěný mimo hlavní dějovou linku, ale vynahrazuje nám to téměř ukázkovým záporáctvím. No a pak je tu Blonďák Clint, který si s Leonem vymyslel dokonalé završení téhle dolarové trilogie. Včetně nenápadného propašování odrbaného ponča zpět do hry a dechberoucího finálového trojboje. (09.09.2009)

V jeden den jsem si střihnul dva westerny, které jsou všeobecně považovány za nejlepší. Po Tenkrát na Západě, u kterého jsem se místy nudil a nakonec mu dal tři hvězdičky, přišel na řadu tento. Při prvním filmu jsem si pomalu zvykal na Leoneho styl a byl tak připraven na další utahané scény. Jenže Hodný, zlý a ošklivý mě naprosto odrovnal svou přímočarostí. Samozřejmě v rámci Leoneho westernů. Ústřední trojice byla přesvědčivá, hudba chytlavější než v Tenkrát na Západě a děj geniálně zamotaný a ve svížném tempu. Nejlepší western všech dob. (09.02.2010)

Typicky bezbřehá Leoneho westernová genialita prodchnutá jedinečnou kompozicí záběrů, fenomenálním soundtrackem a naprosto filigránskou prací s dynamikou a napětí, která vrcholí závěrečným troj-duelem. Hodný zlý a ošklivý má všechny podstatné rysy spaghetti westernu, včetně občasné táhlosti a epické šíře, která hraničí s šílenstvím. Jenže ona tahle zlatokopecká road movie okouzluje i tím, v jak pomalém tempu se nese, s jakou labužnickou pečlivostí lpí na detailu a jemné mozaice. Podle mého jeden z nejlépe zrežírovaných a zhudebněných filmů všech dob. Kouzelná záležitost. (04.06.2007)

Rozhodně jedna z nejpikantnějších pochoutek, co se nám pro čistý filmový požitek nabízejí. S westernem to má společného máloco. S realitou už vůbec nic. Ale o to tady ani omylem nejde, neboť epické obrazy Tonina Delli Colliho a samozřejmě monumentálně-sentimentální hudba Ennia Morriconeho (pouze ta zůstává nezasažena humorem, jenž tak citlivě prokvétá celým filmem) jsou potravou, jež konzumací nabývá na chuti. A znovu - ten neuvěřitelný, a přitom tak harmonický humor. Já osobně jsem si málem natrhl rty - především při oprašování seveřanské uniformy. (05.06.2005)