Kaka

Verhoeven hraje stále stejnou písničku a ani poněkolikáté nezní falešně, nicméně základní melodie začíná být trochu oposlouchaná až nudná. Recall je fajn odvazáná jízda se spoustou krve, geniálně toporným hlavním hrdinou (v některých kamerových makrodetailech mimiky je přímo k zulíbání) a dvouciferným číslem co se počtu mrtvol týče. Nicméně stejně stylizovaná hudba a výrazný vizuální (což ne vždy znamená kvalitní) rukopis se mi nijak zvlášť do srdce nezarily. Výprava Marsu je až příliš okatě "exhibicionistická", stejně jako vůdce rebelů, žena se třemi prsy, mutanti, výbuchy obličejů a podobné věci. Režisér zkrátka volí na můj vkus někdy až příliš extrémní měřítko a ne vždy je to to pravé ořechové. Potěší však akční scény, které jsou zvládnuty bravurně.

Hlavně ať už není žádný další díl, nebo to bude u televizní obrazovky bez legrace o zdravý rozum. Třetí díl je tak špatný jak jen může být. Špatní herci, nulová zápeltka, přehnané samoúčelné násilí, odpornost, hnus, zvrhlost - vše ještě více odporné, hnusné a zvrhlé než v předešlých dvou dílech dohromady. To je samozřejmě pochopitelné, protože jinak v této trapné skládačce není čím zaujmout. Atraktivní obsah byl okamžitě vyčerpán v (i tak ne příliš kvalitní) jedničce a další díly jsou čistě shrabovače dolarů. A smutná věc na tom je, že se jich dokáže nahrabat relativně dost, přičemž kvalita je naprosto nulová.

Jestli má být Black Dahlia novodobá pocta filmům noir, tak děkuji pěkně, ale to se tedy moc nevyvedlo. Tahle nudná zamotaná patlanina by neobstála ani jako samostatná detektivka, natožpak jako výtvor, který má představovat jakési umění. Herecky hvězdně obsazené, nicméně značně nevyužité. Hartnett je solidní vypravěč, jako herec je ovšem mnohem horší a postava kterou hraje se k němu jaksi nehodí. Několik kvalitních přestřelek ano (vynikající zvuk), typicky extravagantní De Palmovy vychytávky s kamerou a nasvícením, ovšem ani to nestačí. Impotence scénáristů je značná a divák se již po několika shotech utápí v tuně jmen, které nemá šanci pobrat ani kdyby mu šlo o život. Neustále mě hryzal takový zvláštní pocit, že film tohoto typu se do současného světa už jaksi nehodí. Ač výtečně vypiplaná výprava a kulisy, pořád jsem měl pocit, že kolem postav na chodníku projede negr v mustangu s muzikou puštěnou na plný koule.

Vlna "Se7en" byla opravdu mohutná a ještě několik let po ní se tvůrci pokoušeli (povětšinou marně) svést se na její popularitě. Nejinak je tomu i v případě průměrného Garyho Fledera a jeho ještě průměrněji zpracovaného příběhu o brutálním vrahovi a vězniteli žen Casanovovi. Psychologie nic moc, herci předvádějí svůj detektivní standart a za povšimnutí stojí snad jen Ashley Judd ve své první velkoprodukci a scéna kdy nabourá do akvárka. Zbytek je nechutně klišoidní, rádoby šokující podívaná, která nám jasně říká kdo je vrah a kdo jen figurka. Skutečně nepovedená sonda do praktik masového killera, která diváka odradí svou průměrností, stejně jako neschopností strhnout.

Hlavní terno v tomto dokonale nalinkovaném romantickém bijáku dělá psychologicky výtečně načrtnutá a bravurně zahraná postava Roberta Redforda. Moore je panenka a Harrelson nepřesvědčí. Několik scén je nesmírně silných a osobních, ale zbytek je klasická hollywoodsky konzistentní pohádka přesně naaranžovaná tak aby dokonale sedla co možná největšímu počtu diváků všech věkových kategorií. Jakkoli je však Neslušný návrh klišovitý a předvídatelný, má zároveň relativně silnou psychologickou základnu a velké množství okamžiků upoutá svojí přirozenou silou a emocionálním nábojem. V tom byl Lyne vždy nadprůměrný - chybí však lepší scénáře.

Od rutinních vyvražďovaček, kterých jsou poslední dobou doslova plné kýble, se tento výtvor liší pouze zobrazovanou dávkou syrovosti a brutality, která výtečně osciluje mezi snesitelností a přemrštěnou nechutností. Samozřejmě některé scény jsou přehnaně vyhypované (nakonci je hlavní hrdina prakticky nesmrtelný a co vydrží je až za hranicí akceptovatelného a to i vzhledem k žánru). Bohužel si ovšem divák jen těžko hledá citovou vazbu k hlavním charakterům. Dead list je nepředvídatelný, ale emoce žádné a strach rovněž ne. Velké množství krve potěší, úvodní silně nevhodné titulky se satirickým podtextem a neuvěřitelně nevkusně zvolenou hudbou přímo urazí.

Kus výborně odvedené práce. Minimální rozpočet, pouze několik herců, neokoukané prostředí a silně inovativním způsobem zpracované téma, které je samo o sobě sice na první pohled klišoidní a mohlo by se zdát, že nemůže přinést nic nového. Jenomže je tomu jinak a není to práce jen režiséra. Minimálně stejný podíl na tom má strhující Kurt Russell, který zde předvádí jeden z vrcholů své kariéry. Zápletka je jednoduchá, ovšem o to ani zdaleka nekráčí. Maximálně fascinující je na filmu dávka reality a tzv. "řešení nouzových situací". To znamená co má hlavní charakter dělat, když absolutně netuší která bije. Nesmí se řídit přesně nalinkovanými úkoly, postupy a směrnicemi, protože prostě žádné nejsou. Russell je pouze obyčejný týpek, kterému se ztratila žena a on je ochoten udělat cokoliv aby ji dostal zpět. Jen neví kde hledat a netuší co se vlastně stalo. Samozřejmě nějaká vodítka býti musí a tak se dočkáme několika málo zaškobrtnutí. Rovněž akční scény nejsou nijak dechberoucí. Ovšem závěr ve stodole je doslova fantastická a dech vyrážející podívaná. Relativně minimalistický a na nic si nehrající thriller, který je naprosto neprávem opomíjen.

Rutinní a ničím neohromující Seagalovka s tentokráte trochu extravagantními zkouřenými Jamajčany. Hlavní záporák k smíchu, Seagal tradičně rozdává kopance a láme ruce (někdy jsou jeho protivníci ovšem až ubouzí) a celý snímek má typicky béčkovitý nádech a tendenci dělat z diváka totálního idiota. Nicméně na aikido se kouká krásně - opravdu surové bojové umění - a Steven je zde ještě ten drsný týpek s obrovskou dávkou osobního charizmatu a zásadovosti, takže proč ne...

Vykrádačka Bodu Zlomu, který je ve všech aspektech o několik tříd lepší. Cohen je béčkař, který neví kudy kam a topí se v tunách klišé a drsných keců. Pokud si myslí, že dokáže zaujmout filmem s nulovým dějem, kde hrají prim rychlá auta, krasné ženy a drsné kecy, krutě se plete. Jednou a dost. Rychle a zběsile je použitelné, avšak ani na poli akčních filmů díru do světa neudělá. Světlé okamžiky tu nicméně jsou. Diesel má charisma, Jordana Brewster je božská a všechny scény s ní rovněž. Akce nic moc - ani ta automobilová a jediná opravdu památná je férovka s Ferrari na dálnici při pobřeží.

Nejstupidnější komiks za posledních několik let s nehorázně tlemícím se Nicolasem Cagem, jehož příčesek je zajímavější než on sám. Ghost Rider je absolutně nulový a Johnson je lůzr první kategorie. Dalo se vymačkat aspoň něco, přece jen tématicky to není tak úplně zabité. Ovšem to by si Johnson nesměl hrát na rádoby borce, který dokáže efektně pospojovat romantiku (nic moc), akci (málo) a mysterióznost (k smíchu). Rádoby mýtický děj opředený legendami je asi stejně záživný, jako řádění samotného Ghost Ridera. A to nemluvě o faktu, že režisér vykrádá kde se dá (kdo v závěru nevídí Bladea, nechť si koupí brýle). Nějak extrémně to nevytrhne ani nehorázně rajcovní Eva Mendes. A ta tuna trapných klišovitých keců všude kolem ? To tu dlouho nebylo.