Kaka

Těžkopádně vyprávěné vězeňské drama se solidní atmosférou, uhrančivým kukučem Paula Newmana a specifickým feel-good vibem. Jako předskokan Shawshanku dobré, ale ruku na srdce. Darabont ve svém opusu vypráví o get busy livin or get busy dying komplexněji a na úplně jiném levelu.

Poctivá, pečlivá a důkladná biografie mistra, která na můj vkus až příliš dlouhou dobu mapuje jeho útlé mládí a příliš málo se věnuje jeho nejznámější tvorbě, kterou si podmanil většinu hudebního světa. Fakt, že tvůrci zde úplně vynechali jakoukoliv zmínku o některých jeho nejslavnějších ostech a naopak zde sáhodlouze a do nejmenších detailů jmenují a analyzují rannou tvorbu, kterou většina diváků nezná, je jen těžko pochopitelný.

Další z povedených netflixovských flicků, který je řemeslným zpracováním, dobovým feelingem a zaměřením se na detailní studii silné hlavní hrdinky ve světě mužů náramně podobný The Crown. Jen méně rozsáhlý a namísto politiky se řeší téměř výhradně šachy. A podobně jako Koruna je primárně o životě státníka, je i Gambit natočený tak, že skalní fandové nosného tématu - šachu - si přijdou na své, ale nudit se nebudou ani mainstreamovější diváci, kteří potřebují i klasickou, emocionální rovinu zápletky, aby je to bavilo. Tenhle seriál má téměř vše. Občas zamrzí okatě odfláklá výprava a triky, ale udělat retro s omezeným rozpočtem není žádná sranda, takže se to dá přehlédnout. Parádní "záporák" Borgov a Anya Taylor-Joy exceluje jako ještě nikdy předtím.

Poetický, křehký, intimní Mendes. Empire of Light je pomalu plynoucí film, který skrze strhující obrazy Rogera Deakinse a minimalistickou výpravu jedné pobřežní ulice s opulentním kinem, pojednává o strastech osobního života. Deprese, samota, nemoc, rasová problematika. Načrtává se tu několik silných témat v pomalu plynoucím příběhu hrstky lidí, sdílející své trable v britském maloměstě. Celek mi přijde ale možná až příliš artový, příliš statický a bez energie. Olivia Colman herecky vládne, ale cestu si k většině postav nenajdete.

Urputná snaha Frantíků natočit strhující biografii, která selhává ve vedení příběhu, který je zbytečně komplikovaně sestříhaný a divák je zahlcován neustálými flashbacky, které se nesourodě přelévají sem a tam vlastně celý flm. Občas mi to svým stylem vypravování připomíná Once Upon a Time in America - jen mnohem hůře provedené a mnohdy nic neříkající. Dramaturgicky horko těžko průměr, herecky božské, Marion předvádí famózní one-woman-show. Za zmínku stojí ještě fantastický make-up hlavní protagonistky. Celkově je ale Edith Piaf docela útrpných 140 minut. Z povinnosti k legendě, nebo jako přehlídka mistrovského hereckého výkonu beze všeho. Jako zábavný a inspirující film spíše ne.

Intergalaktická alternativa Indiana Jonese. Samá dobrodružství, místo lasa blaster a jako neprůstřelnou vestu používá beskar !

Trojka opouští klasickou epizodovost, která je známá z prvních dvou sérií a buduje obsáhlejší příběh, který se prolíná všemi díly zatím poslední série. Z prvu se rozehrávají karty trochu neobratně a pomalu a divák moc neví co má čekat v dalších dílech, ale zhruba od polovina nabere třetí Mandalorian dobré tempo a sveřepě směřuje k nabušenému finále. Nechybí SW gadgety a dost zábavných momentů, především kolem Groga. Jako epická Star Wars alternace je to jen občas, ale feel good seriál je Mando skoro neustále.

Mraky tvůrčích nápadů a společenských narážek, které jsou po půl hodině ale jak vystřílené z kulometu a zbytek stopáže se už pouze recykluje. Navíc je Barbie až příliš upištěná a dramaticky nekonzistentní. Po hodině jsem si přál konec. Herecky nepřekvapivě dobré, místy úsměvně trefně reflektující problémy soudobé společnosti, ale komerční úspěch a celosvětový humbuk kolem Barbie příliš nechápu.

Universum Johna Wicka, kde se v temné vizuální stylizaci ala John Wick prohání cool pistolnící střílející headshoty a předvádějící gun-fu, stejně jako John Wick. Výprava je správně neo-noir a hudební podkres plný prďáckých songů. Jediný problém je ten, že samotný John Wick tam není ani na minutu a postavy které tam jsou "místo něj" jsou buď naprosto generické bez jakéhokoliv appealu a nebo mají příliš malý prostor. Jediným spolehlivě fungujícím článkem je Mel Gibson jako alfa záporák. Další podobný spin-off a snaha o tvorbu wickovského světa není nutný.

Očekával jsem další dobrodružství z nového světa a místo toho dostal divoce sestříhanou, útrpnou tříhodinovou procedurálku s prvky inside jobu na závěr. To celé za zvuku monstrózně dunivé muziky a artových černobílých flashbacků. Nezpochybňuji hutný námět, ani slušný herecký performance, ale ten film má pouze dvě jiskry za 180 minut. Jednu když vybuchuje bomba a druhou když je kamera natočena na Florence Pugh. S oblečením, nebo bez, není podstatné. Funguje oboje.