dO_od

// Dost možná nejlepší dosavadní řada Trůnů, bez zbytečných vytáček, plná akce, dějství, památných scén a nakonec se dvěma neuvěřitelně vygradovanými epizodami od režiséra M. Sapochnika. No jestli tohle není blaho, tak nevim. 9/10

// "Well, French girls just aren't good for your work habit." Láska není vždycky věčná, zároveň ale také nikdy není bezcenná. A víc psát netřeba. Díky Bérénice, díky Antone.

// Ten, ve kterém si Peter Dinklage došel pro Emmy.

// Doposud nejlepší epizoda celého seriálu a dost možná jedna z nejlepších seriálových epizod VŮBEC. Takhle se to dělá. Takhle se to ku*va dělá! 11/10

// Ale jo, po asi desátém opětovném shlédnutí TÉ bitvy musím říct, vlastně spíš uznat, že ty první pocity byly fakt spíš jen tím, že jsem se špatně vyspal a ráno na to nebyl úplně ready. Teď s odstupem už to tam vidím a cítím mnohem víc a tím myslím úplně všechno. Vítězství, porážku, únavu, vysílení, nával adrenalinu, strach, radost, hrůzu, prostě všechno. Velká paráda a velké díky, kvůli takovým epizodám ten seriál miluju(eme) a Bitvu bastardů tak s klidem řadím jen těsně pod zatím nejlepší epizodu seriálu, devastující Hardhome z páté série. Snad to nebylo naposled, co mi takhle GOT vytřel zrak. 9,5/10

// Máte pocit, že Crazy On You od Heart je smutná písnička? Já ho taky neměl. Až doteď. Film o tom, jak dokáže být taková malá životní dekonstrukce nakažlivá, přitom ale naprosto pochopitelná, vtahující a ještě dokonce i místy zábavná. Jake Gyllenhaal znovu dokazuje, že je naprostý herecký chameleon a k tomu ještě ultimátní sympaťák i v roli, která zprvu rozhodně sympatická není. Oproti tomu Naomi Watts dokazuje, že jí mám v žebříčku nejoblíbenějších hereček právem na prvním místě a její čuch na pořádné filmy pořád funguje. Vlastně nebýt toho, že film možná zkouší žonglovat s o jedním tématem víc, než by měl, klidně bych ho pocitově srovnal s loňským Jobsem, který mě taky tak nějak poznamenal a to tak, že napořád. Demolition sice není až tak napínavou hrou, nebo až tak precizně vystavěným snímkem, pořád je to ale zatraceně živelný chaos, ze kterého postupem času vzniká skoro-dokonalý obraz, na který se milerád v budoucnu opět někdy podívám. A doufejme, že to bude i v kině... 9/10

// "Trust no bitch." aneb jediné tetování, které bych si kdy nechal někam udělat. To nebo iniciály blonďaté bohyně Taylor Schilling, kterou už za ty tři řady tohohle naprosto Dokonalého seriálu nepokrytě Miluju. Velké D. Velké M. Závěr epizody 11/10.

// Když odhlédnu od faktu, že je to celé založené na docela chabých argumentech, lehce vyvratitelných nějakou lékařskou zprávou nebo psychologickým posudkem a zaměřím se spíše na tu lidskou psychiku hlavního hrdiny a lidí kolem něj, tak je to mazec. Pomalý, depresivní, ale především perfektně zahraný mazec, který svou gradací někdy od poloviny v podstatě chytne a už nepustí. A tak to mám rád. 8/10

// Bláznivá, zapomenutá válka? Sure, akorát bez svižných dialogů, sympatických postav a srozumitelného děje. Tina Fey se hodně snaží, leccos i zachraňuje, scénář ale nikdy jasně neřekne, jestli je tohle jen naivní reportáž z války v Afghánistánu, cílená jako komedie ženám po čtyřicítce, nebo zodpovědný pokus o drama z války, jasně se vyhraňující vůči její absurditě. A to balancování mezi obojím bohužel nikdy tak zcela nechytne. Navíc dávám obrovský palec dolů za nevyužitou Margot Robbie. Pff. To se prostě nedělá. 5/10

// Jedna smutná hvězdička pro kouzelnou Lily James, kterou už za ten jeden a půl filmu bezmezně miluju. Víc si ode mě ale tahle uondaná, zbytečně roztažená a ve výsledku strašně otravná kravina nezaslouží.