liborek_

Tak takhle se, chlapci, holit nemá...:-) Raný Scorseseho kraťas měl býti skrytou kritikou války ve Vietnamu. Žeby metafora amerického sebezničení?? Těžko říct....

Hitchcock je mistr ve svém žánru, takže nepřekvapí, když svým hodnocením potvrdím docela vysoký rating tohoto filmu. Mrtvá a živá je mistrně zrežírovaný snímek se skvělou atmosférou, která je bohatě živena působivou hudbou. Zpočátku romantický příběh se pozvolna mění v drama, v němž se živá utkává na ostří nože se stínem mrtvé sokyně. Až do poslední minuty a hitchcockovského finále nás film drží v docela slušném napnelismu, což většinou nebývá samozřejmost. Dobrý Olivier, dobrá Fontain, dobrý filmik...

Tento snímek si zaslouží plné hodnocení už z toho důvodu, že Riefenstahlová svým mistrným režírováním záznamů z Olympijských her v Berlině vlastně udala směr, kterým se sportovní přenosy až dodnes ubírají. Lehce patetický úvod oslavující krásu lidského těla se pozvolna přehoupnul do slavnostního zahájení, které se od současnosti moc neliší, a pak už následovaly záznamy jednotlivých soutěží, jenž Leni nasnímala s obrovskou dávkou invence. Dále je nutno Riefenstahlové připočíst ke cti, že tento snímek nepojala propagandisticky do všech důsledků. Je sice pravda, že neustále vztyčená pravice většiny přítomných bolestivě píchá do oka a záběry na Hitlera jsou samozřejmé, nicméně jakás takás objektivita je zajištěna a my můžeme s radostí vychutnávat velkolepý triumf Jesseho Owense a dalších borců. No řekněte - neusadil Owens toho Hitlera těmi svými čtyřmi zlatými řáďácky? :-)

Vlastně nevím, co se tady dá hodnotit, protože jde spíš o reklamní video než o cokoli jiného. Z filmařského hlediska to je docela průměrné, možná se Leni blýskla nějakým neobvyklým úhlem záběru, ale jinak je to jen šestnáctiminutový pohled na statečné kluky, jak si hrají na vojáčky... Skutečný vrchol tvorby Leni Riefenstahlové (a vrchol nacistické propagandy) byl Triumf vůle připadně miniserie "Olympia..."

Letce Scorsese pojal docela grandiózně a přiložil tím své polénko do módní vlny životopisných filmů, které v poslední době vládnou Hollywoodem (ale to nemyslím ve zlém...) Letec je skutečně velkolepě natočený film, který skvěle vystihuje atmosféru 30.-40. let a vynalézavě představuje nám ne moc známou postavu kontroverzního podnikatele a filmaře Howarda Hughse. Toho našinec zná snad jen jako producenta známého filmu Zjizvená tvář. Scorsese je zručný režisér, takže se moc věcí vytknout nedá... Snad jedna věc... Možná je to jen můj pocit, ale přišlo mi to celé nějaké zkratkovité. Marty se snažil do dvou a půl hodin vměstnat maximum, což není nejlepší způsob. NIcméně film má spád a vůbec jsem se nenudil. A stopáž mi nepřišla nějak přehnaná...

Krásná románová freska s hlubokou propracovaností psychologie všech postav. Z původně cca 9 hodinového filmu, který mělo tu čest vidět jen pár vyvolených na jediném promítání 12. ledna 1924, zbylo dvouhodinové torzo... Stroheim, aby se vyhnul nejhoršímu, podílel se na stříhu, ale nakonec se odmítl pod znásilněné dílo podepsat a vlastně ho v této podobě nikdy nespatřil. Já jsem měl možnost sledovat bezmála čtyřhodinovou rekonstrukci z r. 1999 s využitím velkého množství fotografií jednotlivých ztracených scén a stálo to za to. I když bych pochopitelně byl mnohem radši, kdyby se fotografie rozpohybovaly a viděl bych skutečnou Chamtivost, jak ji spatřilo těch pár lidí na začátku roku 1924 a jak ji Stroheim nosil v hlavě. Poměrně vrstevnatý příběh nabízí pohled na destruktivní účinky touhy po bohatství, na ústřední dvojici zubaře McTeagueho a jeho ženy Triny ukazuje, jak se člověk může změnit, když je vystaven třpytivému pokušení... Původně milá a nevinná dívenka se po svatbě a výhře v loterii mění v nesnesitelnou lakomou ženskou. Vykreslení jejich upadajícího vztahu je přímo ukázkové, stejně jako tragické vyvrcholení mezi McTeaguem a jeho dávným sokem Marcusem. Stroheim, který odmítal využívat ateliéry, natočil tuto adaptaci románu Franka Norrise v autentickém prostředí a vyžíval se v někdy až přehnaném realismu, který však kombinoval s velmi romantickou zápletkou a vyvrcholením (ve smyslu literárního romantismu). Chamtivost je jeden z vrcholů němé éry, není možné nedát plný počet...*****

To bylo tak hezoučké...! Možná se mnou někdo nebude souhlasit, ale ta animace je ve své nedokonalosti paradoxně mnohem silnější než přesné, avšak často velice chladné počítačové výtvory posledních X let... Navíc ten příběh je ohromně kouzelný a hravý, místy dojemný, ale ne nějak přehnaně sentimentální. Vtipná byla i taková jemná ironie, např. při zobrazování nadutých slonic. Dumbo ani nepodlehl nějakému moralizování, jak tomu bylo třeba později ve Lvím králi. No a když k tom přičtu na svou dobu dost překvapivou scénu s růžovými slony.... Dumbo byl vlastně průkopník psychedelie..:-))

Jsem velký fanoušek liverpoolské čtyřky, ale nejsem nekritický... Tenhle film byl průšvih už v roce 1967 a čas tomu na kvalitě nepřidal. Celý tenhle film není vlastně nic jiného než slepenec výborných videoklipů k vynikajícím skladbám (I am the Walrus, The Fool On The Hill....) s nudným až trapným balastem, který vyplňuje mezery mezi nimi... Nejde o psychedelično, ulítlost a já nevím co ještě, ale mnohem víc jde o totální amatérismus... McCartney je sice od boha nadaný skladatel, ale filmař z něj nikdy nebude, což kromě tohoto snímku dokázal i propadákem Pozdravuj na Broad Street. A právě on se v tomto období chtivě chápal vesla (na lodi, jejíž potopení se blížilo). Magical Mystery Tour je vlastně takový symbolický začátek konce Beatles. Končilo jejich nejslavnější období ohraničené známými akordy v písních A Hard Day's Night (1964) a A Day In The Life (1967) a tento film útlum nezabrzdil. Nezbývá než souhlasit s názorem, že kdyby žil Brian Epstein, tahle slátanina by nikdy nevznikla.

Je to trošku něco jiného, než jsem byl u Truffauta zvyklý. Je známé, že Truffaut miloval hitchcockovy filmy, a tento snímek je takový pokus navázat na jeho styl. Bezesporu se mu to daří více než dobře. Z počátku skoro až romantické setkání muže a ženy, kteří se seznámili na inzerát, se pro zámožného muže (Belmondo) postupně mění v noční můru, aby se po krátkém čase opět změnila v okouzlení tajemnou femme fatale... Truffaut je mistr mezi režiséry a dokázal vykouzlit napínavé a hodně propracované drama, nicméně jsem byl trošilililinku zklamaný otevřeným koncem. A abych se přiznal, tak jsem celou dobu nemohl pochopit, proč se Loius tak šíleně zamiloval do Julie / Marion Vergano (po tom všem, co mu provedla)... Ale láska je věc iracionální, takže tohle bych zase tak moc nerozebíral..:-))

Jeden z nejlepších němých filmů vůbec... Geniální zpracování slavného příběhu o Johance z Arcu, které nenašlo a zřejmě ani nenajde přiměřeného následovníka... Luc Besson se se svou Johankou z Arku tomuto opusu ani nepřiblížil a ani Robert Bresson s Procesem Jany z Arcu, která je způsobem vyprávění podobná, nedosahuje kvalit Dreyerova veledíla. Minimalisticky pojaté dekorace jsou doplňovány bohatou škálou výrazových prostředků a zejména neuvěřitelný výkon Marie Falconetti v roli Johanky bere dech... Dreyer zdůrazňoval kde mohl kontrastní rozdíl mezi prostou zbožnou dívkou a ďábleskými kněžími, kteří pro samou nenávist a nepřekonatelnou ortodoxii ženou hlavní hrdinku až na hranici. Film již v době svého vzniku čelil mnohým cenzurním zásahům a brzy dokonce shořel originální negativ filmu. Dlouhou dobu byl film znám jen z poničených kopií. Ještě že byla nalezena poměrně zachovalá kopie, kterou dnes v doprovodu skvělé hudby Richarda Einhorna můžeme sledovat se zatajeným dechem.