F.W.Colqhoun

Vaše manželka je mrtvá? / Jistě... Proč ne? Rozvod po francouzsku. J-PB chce dělat byznys, vystoupit z manželství ve Francii a oženit se v USA. Jenže - VFR.Francouzi učí jiné dělat si legraci z osvícenství, království, rovnosti, svornosti, království, bratrství. Ze sebe. Stačí najít to, na čem se shodnou všichni, royalisté i republikáni - totiž že možnost odchodu z manželství je dobrá věc. Odpočinkový film pro víkendového diváka - a taková lehkost! Jako dítě jsem tuhle jízdu po horské dráze revolucí pro rozvodové razítko zbožňoval. Nadšení z filmu navíc pečetil tajemný, mně tehdy nepochopitelný letopočet v titulu, pro které jsem měl různé hypotézy, všechny samozřejmě mylné. A dodnes nechápu, proč nedal J-PB před manželkou přednost markýzově sestře (Laura Antonelli), která je nejen díky korzetu naprosto úžasná. PS Dodatečně zjišťuji, že J-PB Lauře Antonelli přednost dal - viz trivia.

CIRCUS ZEFFIRELLI Dřív mě štvala sociální kinematografie s předsudkem. Bídníci předsudeční nejsou. Tvůrci zprávu vyvážili úzkostlivě pečlivě - nikdo v příběhu z Hugova předměstí není úplně cajk. Nezáleží na barvě pleti, sociální a etnické příslušnosti, fandit lze všem a nikomu. Problémy, na něž je poukazováno, jsou četné, nesourodé, většinou systémové, ale řešením nejsou ani paralelní instituce.  A film mě štval i tak :-) Možná prostě už nemám rád sociální kinematografii. Oceňuji realistické vykreslení poměrů a reálií a pozoruhodný výkon Alexise Manentiho.

People would notice I'm gone.I když máte skvělý nápad vytěžit něco z hostility, kterou různě vědomě pociťují všichni vůči budižkničemům, selfíčkujícím se s mizernými produkty po exotických destinacích, opentlíte to záběry jako z videoklipů od Slowdive, nemusí to dopadnout skvěle.Kurtis David Harder udělal rozhodně chybu, když obsadil postavy influencerů typově přesně. Na ty charaktery se prostě nedá koukat.

Informatique? / Cybernétique. Frankofonní Mars se najednou nezdá jako úplně scestný nápad. Rudé pláně křižované autobahny, pokryté elegantními a la La Defense strukturami, provrtané podzemními bordely, kam posílají chudé studentky šlapáním svých syntetických kopií vydělávat na předražené komerční školné. Základem je dobrý noirový příběh, plnící požadavky na přiměřenou originalitu v rámci žánrových pravidel, smířlivě kombinovaný s povinnými kyberpunkovými tropy - androidy, roboty, zlými korporacemi, Asimovem. Morálně, fyzicky a osobnostně pošramocenými detektivy. Blade Runnerem, Terminátorem, Total Recallem a však víte jakými dalšími animáky. Dojde též na obligátní možnost meditovat o lidském cynismu v kontrastu se zranitelnou nevinností stroje, konzumerismu kosmických rozměrů a ochotu obětovat profitu ty, kteří se díky / kvůli legislativě robotiky nemohou účinně bránit. Nadstavbou je působivě organický svět budoucnosti. Perin & spol jeho produkci zjevně věnovali velkou část příprav, promýšlení a kreativity. Objeví se skutečně vysoký počet marginálnějších, ale strašně zajímavých futuristických nápadů, odkay na linux (jedna z hlavních postav v průběhu příběhu aktualizuje kernel), tuny spotřebitelských vychytávek. Z dystopického Marsu se vám zpět na Zemi, ten slum plný nezaměstnaných, opravdu nechce. Fasádou Expressu pak je úžasné audiovizuální zpracování, zastiňující většinu přepálenější, méně elegantní asijské produkce. Body navíc jsou za alternaci odpudivě sladkého japonského popu prohřátým francouzským elektrem od [Freda], (opravdu-nikoliv-Lavigne) Avrila. Po delší době film, který jsem měl ihned chuť vidět podruhé. Nejlepší žánrový film roku 2023.

Nebudete mi to věřit, ale když jsem vás viděl poprvé, věděl jsem, že spolu budeme hrát karty. Ve Španělsku na začátku 60. musel být film bomba nejen ve smyslu pozitivního diváckého ohlasu. Svobodní od moci katolické církve si ale můžeme my sekulární diváci vychutnat kvality Viridiany střízlivěji a filmu to vůbec neškodí, naopak. Zvlášť proto, že se do Buñuelova nemilosrdného hledáčku patologií dostaly tentokrát nejen staří chlípní pošetilci, ale i cudné ženy a též velmi netradičně chudina. Popasujte se s tím. Film vlastně vyniká tím, že dokázal zlo identifikovat v každém. Že by styčný bod mezi Buñuelem a křesťanstvím?

Zatýkám vás ZA podezření z vraždy... Jak vidno, k natočení dobrého sci-fi nejenže nepotřebujete strašně moc peněz, ale nemusíte ani umět perfektně česky. Nebudu ale rýpavý. Tvůrce, který má tak rád Blade Runnera [2049] jistě nebude špatný člověk a taky bude mít i ambice a vkus.To představuje v prostředí současného českého filmu tak vzácný úkaz, že i z ne úplně originálního výsledku je možno mít hodně velkou radost. Navíc toho prvotřídního je ve filmu hodně: Výprava, těžící nejen z trikových technologií, ale skvěle zvolených lokací; obsazení stavějící nejen na provařených jménech (Hádek, Dobrý, Vlasák), ale i méně známých tvářích a dalších kvalitách (netuctově krásná, prsatá a chladná 'replikantka' Mohylová); hudba, kterou Šléškovi nezkazili ani Vladimir 518, ani emo-pro-staré Debussy. Z motivu zálohování šlo vytěžit o hodně víc (jako pojistku proti smrtelnosti to ve funkční rovině kupodivu nikdo nezpochybňuje), ale nechtějme modré z cloudu. Aha, statečná jízda na červené vlně smrtelnosti...

FINISH LINE Největší evropský filmový milovník Ameriky Wim Wenders vidí, že se po 11. září děje něco nehezkého. Strýčka Paula, pochroumaného oranžovým agentem ještě v době, kdy byl růžový, teroristický útok Al-Kaidy dorazil: Se svou otlučenou dodávkou, napěchovanou 'hitech' vybavením (kamera zaznamenávající na VHS, vysílačka s dosahem 20 mil a teleskopický obušek), brázdí jako kříženec Travise Bicklea a Bruno Ganze ulice a očumuje podezřelé existence v turbanech. Stižený zvláštním druhem slepoty registruje všude místo úpadku, bídy, podfinancovaných služeb pro bezdomovce příznaky spiknutí proti Spojeným státům. Wenders jako obvykle drží opratě režie volně, navozuje pocit a atmosféru. Obrazová poezie volného verše zůstává, ale mezi řádky ale místo pohodového celuloidového zevláctví (Alice ve městech, V běhu času), čteme digitálně chladné následky národního traumatu. Beznadějné vyznění vyvažuje Leonard Cohen, Travis a trocha naděje v různými agenty nezasažené mládí.

I never strangled a chicken in my life! Sledovat výkon tvůrce, který klade sám sobě překážky, protože už v běžných podmínkách nemá co překonávat, skýtá zvláštní potěšení. A to i v případě jde-li o překážky, kterými si tvůrce už v minulosti práci spíše ulehčoval. Režie 'bez střihu' (ve skutečnosti 9) a studiové hrátky jako artificiální západ slunce na horizontu města, poeovskou historku o mrtvole v truhle pod občerstvením spíše jen decentně koření. Počet chlapců, kteří dostali provaz: x

Who has to go to the bathroom? Chcete vyloupit banku a ocitnete se v pečovatelském domě - tahle potřebuje čůrat, ten zase inzulín, další má astma, všichni chtějí teplou pizzu a chladivou klimošku. V trezoru jen zatuchlý korporátní vzduch a policie je zlá, hloupá a zároveň zákeřná. Na zápletce a postavách je dobře znát, že původním záměrem bylo mít komedii. Bezva finta se nicméně pod taktovkou Sidneye Lumeta, který si nemůže pomoci nic neříct k aktuálnímu stavu Unie, nekoná, nejen proto, že Cazale žertuje o rakovině. Koná se absurdní a i tematicky stále aktuální verze amerického snu - hraje vás Al Pacino, váš příběh vypráví jeden z nejlepších amerických režisérů, a to jen a právě proto, že jste to celé úplně podělali.

Whatever Works je další z příběhů Woodyho Allena na téma mezigenerační sexuální obohacování, který existuje jen jako záminka na šíření málo laskavých vtipů o tom, že mladí mají kromě těla máloco nabídnout, a zároveň že to tělo je často, zcela v souladu s titulem filmu, víc než dost: You were talking about how America has one ofthe worst education systems (...) and how most colleges just turn out mindless zombie morons. / You could benefit from classes. Nepočítáme-li angažmá Scarlett Johansson, jde zároveň jde o nejúspěšnější pokus identifikovat důstojného náhradního Woodyho. Larrymu Davidovi divák navíc na rozdíl od Allena to balení dvacítek, navzdory nerdovství, misantropii, mrzoutství a pleši věří.