Recenze (143)
Velryba (2022)
Film o umírání, za mně defakto asistované sebevraždě. Myslím, že v ČR bychom volali sanitku už v pondělí, diky něčemu, čemu se říká bezodkladná péče dostanou ošetřen i lidé bez pojištění, ale jasně, nebylo by pak o čem hrát. Ale tak i tato linie, že se respektuje jeho přání nedostat pomoc, mi přijde velmi zajímavá a velmi americká. Film o tom, jak najít aspoň malou naději, že jediný potomek není zrůda, a předat jí trochu sebevědomí a lásky, co se nestihlo dřív. Film o smíření. O konci. Fraser byl úžasný, ale ty emoce ke mně nedotekly. Mile mě překvapilo, že na Aronofskeho poměry to bylo velmi komorní, velmi divadelní a s minimem ezo mumbo jumbo. Bohužel mám s Aronofskym problém, že se mně to nedokáže dotknout, možná proto, že se to příliš snaží. Racionálně to funguje, herci skvělý, ale někde se něco ztratilo a nebo to tam nikdy nebylo.
Victoria (2015)
Nevěděla jsem, co mě čeká, a tak bych se spokojila i s romarťárnou. Nové město, noví lidé... však to známe, jaké to bylo, když nám bylo dvacet. Ale ono je to nakonec všechno jinak. Díky skvostné ruční kameře jsem mohla s Viktorií prožít celé její dobrodružství, jako bych tam byla taky. A že bych se ve svém životě rozhodovala jinak a s pochybnými týpky skákajícími po cizím autě se ani nezastavila? Tak jasně. Ale proto se lidí koukají na filmy, aby zažili něco, co je třeba pro ně v konfliktu. A že do všeho jde Viktoria po hlavě? To tady ti hnidopiši v komentářích nikdy neudělali něco ujetého jen proto, aby si našli kamarády?
Krotitelé duchů (1984)
Možná škoda pro mě, že jsem film viděla až v dospělosti, ale nijak závratně vtipné jsem to neshledala, a část filmu ošklivě zestárla, jednak co se týče nekorektnosti a filmových triků.
Hodně štěstí, pane Veliký (2022)
Překvapivě terapeutické. Skvostná Emma Thompson, která se nebojí kontroverze.
Hora mezi námi (2017)
Část o přežití v mrazivé divočině nepřinesla nic nového, ale to drama odehrávající se poté pro mě vystřelilo film ke čtyřem hvězdám. Kate Winslet miluju a mohla bych se na ni dívat v čemkoliv.
Rambo: První krev (1982)
Zdařilý film podávající zprávu o tom, jak v Americe nedobře fungovala péče o válečné veterány. Aneb jak to vypadá, když se jeden topí ve své PTSD a ani ho nenechají jít do restaurace.
Atlas mraků (2012)
Viděla jsem tento film znovu po deseti letech od jeho vzniku a fakt, že jsem jsi nepamatovala, že jsem ho viděla mě utvrzuje v tom, že se nejedná o nadčasové dílo, které zanechá v časoprostoru hlubokou stopu (jak ostatně naznačují postavy). Jednotlivé příběhy a postavy byly díky solidnímu herectví často zajímavé. Ale pokud jsou jednotlivosti zajímavější než celek, kterému chybí katarze a smysl, vyzní to poněkud naprázdno. Bohužel to prázdno trvá tři hodiny. Aspoň bylo zábavné hádat, kdo je pod kterou tu méně a tu více zdařilejší maskou.
Monstrum (2022) (seriál)
Neříkám, že to je špatně natočené, že má Netflix prachy víme, ale ten bulvární nádech mě u těchto tvůrců daleko více sedl u jejich American Horror Stories. U te fikce se ta fascinace brutalitou a krví nějak snese. Evan Peters je rozhodně dobrá volba, vyšinuté jedince má ze zmíněného seriálu natrénované. Nemohu se ubránit srovnání s britským Des - podobné téma masového vraha, který zabíjel kluky, ale britští tvůrčí to zvládli ve třech nášlapných dílech a bez glorifikace násilí. Za mně mnohem zajímavější než celý Dahmer a takřka bez kapky krve. Kde je na můj vkus toho násilí až až. Ale tak asi o to jde, a někteří diváci se rádi podívají.
BANGER. (2022)
Kobry a užovky z pražské rapové scény. Progresivní kamera a střih, dynamická ústřední dvojice a pro mě naprosto odpudivá hudba, ale to k tomu asi patří. Podařené.
Opuštěný (2022) (seriál)
Takové trochu vykradené... Kousek rakoviny pro kámoše hlavního hrdiny, jako v Sexu ve městě, bohatá panička, která je trochu mimo a trochu zábavná, ale na Karren z Willa a Grace stejně nemá... Barney,kterej je najednou gay a chce mít partnera, ale herecky je to pořád stejné... A pak všechna ta klišé o gayích... Nevadilo by mi, kdyby to bylo trochu odvážnější.