Hashirama

Ano ano. Musím uznale pokývat hlavou, že se od minule ubralo na roztřeseném pobíhání, kde bylo hovno vidět a přidalo se na seriózním přístupu. Z pokračování se tak stal vcelku atmosférický klaustrofobní thriller s trefným obsazením. Název sice jaksi oslabuje zápletku a ta nejistotka už není tak působivá, ale příběh vždy přišel s něčím jiným, co působilo tím správným směrem, tak proč ne. K plnému počtu mi chybělo jen něco, co by mělo větší dopad jako intenzivní finále. Ale i tak je to po celou dobu profesionální řemeslo, které není ani na vteřinu vyloženě slabé, ale ani úplně geniální.

Pod Džej Džejovým patronátem jsem si teda představoval jiný kakao. Už bezmála dvacetiminutový úvod seznamující nás s postavami mi dal opravdu zabrat. Někdy je to opravdu práce vůbec udržet svoji pozornost. Je to zmatené, nudné a vlastně i celkem zbytečné, protože postavy vám jsou i potom stejně jedno. Ale to teprve předchází hodině roztřeseného bordelu a pobíhání po městě. Postavy, které vám jsou jedno, umírají jedna po druhé a týpek samozřejmě nemá nic lepšího na práci, než to točit. Nechci filmu křivdit, jsou tam náznaky luxusní atmosféry, ovšem jakmile se odporoučelo to jediné, co mě na filmu zajímalo, a sice Lizzy Caplan, všechno šlo do hajzlu, nad kterým se tento film povážlivě houpal již od první minuty. Příběh bych popsal jako - "Co to bylo?"..."Co to je?!"..."Utíkejte!"..."Miluju tě..." a to je, přiznejme si, málo. A jakýsi pokémon v pozadí a záběr na jeho držku to rozhodně nevykompenzují.

Dovolte mi převyprávět scénu z úvodu filmu - Brůs jede ke své firmě a volá nějakému Džekovi: "Džeku, ať všichni vypadnou z budovy!" Během tohoto rozhovoru všichni ve svém mrakodrapu poslušně a mlčky čekají, nehledíc na to, že sto metrů od nich poletuje mimozemský zmetek obracející v prach vše, co mu vleze pod lejzr. Džek na to kouká z okna a říká: "Dobře. Slyšeli jste šéfa, máme vypadnout z budovy, tak jdeme!"...Inu, Američani. Jiný kraj, jiný mrav. Nemám potřebu Zacka Snydera hejtovat za jeho styl, jeho vizuální cítění je obdivuhodné a ví přesně, jak danou scénu nasnímat, aby to vypadalo dobře. Po výtvarné a vizuální stránce tedy opět špička. Příběh je do jisté míry unikum. Povedlo se do něj napěchovat asi tisíc odkazů a easter eggů, ale v kontrastu s tím je samotné vyprávění děravé jak vietnamské podrážky. V souvislosti s tím je ve filmu tolik WTF momentů, že je třeba si domýšlet ne scény, ale celé spin-offy, aby vám to drželo pohromadě. Ovšem komiksovka je to vydatná, dějově hutná (asi tisíc vyplácaných eventů) a obohacená o stylová camea všech budoucích soudruhů. Nemám tedy důvod být zlý.

Bondovka ucouraná jako když máte v trenkách nasráno a nechcete, aby to vypadlo nohavicí. Tak se tak nenápadně šouráte a pomalu se jmete nalézt nejbližší prostor určený k vykládce. Přesně tak tento film vypadá. Bond, Džemjs Bond courá z místa na místo bez zjevného smyslu, povinně utrousí akční scénu sestávající z dvou aut jedoucích z kopečka silou gravitace a pak už jen se svým blonďatým bondgrlem (na vyvinutou italskou bellu ragazzu rovnou zapomeňte) zavítá do pouštního stavení, kde za doprovodu Wolce, který si chvilku odběhl od svého pověstného pálení Židů, potáhne bolestivé "Áááá" s jehlou v hubě. Právě v poslední skorohodince si račte všimnout, jak zle amatérský Spectre je. Poté už jen Bond, Džejms Bond svojí kuličkovkou z pouti sestřelí vrtulník, který se ještě schválně kvůli němu drží při zemi a letí co možná nejpomaleji, aby to agent jejího nesmrtelného veličenstva vůbec stihl. Největším diapozitivem tohoto filmu je to, že se kvalitativní sinusoida právě nachází dole, čili podle pravidel Craigových bondovek, džejms bondovek by měl být další film kurva odvaz, protože jestli se rozzlobím, budu zlý.

Sherlock je svěžím závanem v Amerikou kontrolovaných seriálových vodách. A kdo by byl býval čekal, že Fiš'n čips to vezmou tak za koule. Každý díl je tedy vyhlížen více než další epizoda Kriminálky Istanbul a o to víc bolí, jak dopadl tento speciál. Dobové zasazení, nevysvětlitelný případ, alfa i beta jsou zde v plném nasazení, tak co tomu chybí? Jedním slovem - vize. Že měli tento díl na starosti stejní tvůrci, kteří natočili rozpačitou třetí sérii, vám dojde ihned, třebaže jste si nevšimli jejich jmen v openingu. Předhazují nám tu nejdříve různé odkazy, poté jakési prolamování stěn, s ubíhající minutami, kdy příběh doslova stojí a není jasné, jestli se řeší případ nebo osobní věci, kráčí tento díl v poslední čtvrtině ad absurdum různými haluškami, z reality do reality, ze snu do sna, aniž by to drželo pohromadě, ale hlavně bez jakéhokoliv cíle či smyslu. Přízračná nevěsta je díl vycucaný z prstu, stejně tak její řešení.

Ty krávo, to je nářez! Soudkyně Barbara úspěšně modeluje každý den jiný patvar, zcela originální a nepředvídatelný, přičemž mnohdy až ochotnické výkony účastníků dělají z procesů nezapomenutelnou zábavu a pochopitelně obří gylty pležr. Člověk se často popadá za valchu, když se ukáže, že spor o opatrovnictví skončí zjištěním, že je dcera v patnácti těhotná. Barrandov má v tomto pořadu velký tahák, jelikož úroveň této pseudotelevize je rovna úrovni sebereflexe Jaromíra Soukupa.

Pomalý postup a vysokorychlostní dialogy v režii osobitých postav ztvárněných osobitými herci dělají z tohoto filmu romanticko-komediální standard. Co ho ale povznáší nad hromadu žánrových příbuzných? Vůbec nic. Jedinou zvláštností je to, že se režie ujala žena, což se jen tak nevidí, a feministky tak můžou na chvíli odložit své mačety a spolu s mnoha Američany ulevit svým sociálním neurózám, které si režisérka postupně odškrtává ze svého seznamu prostřednictvím této dramedie. Nejdůležitější je tu přitom ta část DRAM-, jelikož humor nepřekvapivě sestává z mnohdy až okaté vulgarity a dravých sexuálních kreací, což v dnešním komediálním filmovém průmyslu nijak nepřekvapí a osobně mi to ani nevadí, nicméně je třeba s těmito postupy umět pracovat. Buď se na ně film neustále odkazuje (což je záležitost libovolného filmu s Jonahem Hillem, Sethem Rogenem a dalšími z jejich party) nebo je nenápadně podsouvá, to ovšem mluvíme o cílených komediích. Osobně mi připadá, že je tento film trochu říznutý humorem jenom aby nevypadal příliš romanticky, což se mi nezamlouvá, jelikož jsou romantika, drama a velký důraz na cit devízami tohoto filmu a někdy až zbytečné vsuvky o nějaké sexuální praktice mě nutí přemýšlet nad tím, jestli nechce režisérka dokázat, že žena / režisérka se automaticky nerovná romantický film. Záleží na pohledu každého, osobně jsem v tom komedii neviděl.

Elitářská mrdka. Snažil jsem se k tomuto filmu přistupovat seriózně, bohužel tento film se o to ani v nejmenším nesnaží (natočeno křesťany pro křesťany). Nepřekvapivě téměř dvě hodiny přilévá benzín do ohně dvěma miliardám sveřepých věřících svojí nezastíranou proklamací o víře coby univerzálním všeléku. Opět nepřekvapivě je tento film výhradně jednostranně zaměřený a není to ani tak evidentní při hádkách studenta s profesorem, kdy je jedna domněnka vyvracena jinou, jako spíš při pasážích s ostatními (zbytečnými) postavami. Bez ohledu na cokoliv, i na rádoby obtížnou situaci, jsou zde křesťané vyobrazeni jako ti správní a bezchybní, kteří vždy nastaví druhou tvář, mají rovnější zuby a vždy jsou plní Boží lásky a proto jsou na světě šťastni (zvláštní, že při dvou miliardách takovýchto lidí svět vypadá tak, jak vypadá). Stačí se podívat na hlavního hrdinu...je to fešák atletické postavy s udržovaným chrupem, kterému stačí tři čtyři citáty a zlý profesor je nenávratně verbálně ukončen tak bizarním způsobem, až se vám začnou protáčet kříže na stěnách. Z obsahového hlediska je film pouhou reklamou na křesťanství, nikoliv dokazováním a vyvracením jakýchkoliv názorů, čímž se tvůrci v posledních dvaceti minutách nijak netají. Konečná "náprava" pana profesora, do té doby druhého Hitlera, byla nevyhnutelným výlevem, který zajistil, že zbylé procento ještě neuspokojených křesťanských jedinců došlo definitivně ke spáse. Na realitou nepolíbeného člověka by tento film působil, jako by křesťanská církev byla spolkem výhradně pro mladé a fyzicky ucházející jedince, elitu takříkajíc, kteří prokáží svoji správnost a čistou mysl na věrometru a že při dodržování názorně předhozeného životního stylu nemůže být nikdo nikdy nešťastný. Obvyklému nevěřícímu to spíše připomene náborové video (tím spíš, že film občas skutečně připomíná video), obvyklému věřícímu se dostane povzbuzujícího orgasmu a již zmíněné zásoby benzínu do křesťanského plamene.

Velmi vysoké hodnocení nezpůsobila kungfuistka Melissa McCarthy. Naopak celou první půlku filmu mě opravdu štvala, nicméně těžko se můžu zlobit věčně, natožpak dvě hodiny. Jedná se totiž o téměř dokonalou parodickou poctu vždy vděčnému špiónskému tématu, ze kterého si Špión bere to nejlepší - super hlášky, prostředí krásných evropských metropolí, krásné lidi - a zároveň si ho neskutečně zábavně dobírá - rádoby akční scény, drsňák Statham, bojové scény, okatý prodakt plejsment (možná se pletu, ale tady jde vidět to nahryznutý jabko víc než jinde). Ale co Špióna dělá zdaleka tím nejlepším zážitkem, je eskadra známých herců a hereček v naprosto dokonale sedících rolích. Jason Statham si tady střihnul asi tu nejlepší roli svojí kariéry, alespoň z mého pohledu. Každý jeho výstup je naprostou komediální špičkou, u které se nejde nezasmát. To samé lze říct i o neméně perfektní Rose Byrne a Jude Lawovi. A komu to ještě nestačí, Feigovi se podařilo ukecat i Morenu Baccarin a taková nabídka jde těžko odmítnout. Těžko uvěřit, že se dokáže komediální náboj držet výhradně díky vulgarismům, ale je to tak a funguje to náramně a když to náhodou nezvládá hlavní hrdinka a nedejbože ani ti ostatní, vždycky přijde nějaká oběť, která spadne z balkónu a dopadne na ni hromada blitek a kudla. Po stejně parádním Kingsmanovi se pseudošpionážním komediím opravdu daří a já jen doufám, že to tak bude pokračovat, protože takhle výživná zábava nechodí do kin často.

Velice jsem se těšil a v mysli kul pikle, jak to oodpaduju, ale směle garantuju, že to není zas taková střevní potíž. Jakkoliv je prvních deset minut se špatně nalepenými fousy trapných jak špatně nalepené fousy, v přítomnosti je to daleko zábavnější. Ale není všechen Diesel, co nechává na silnici skvrny. Připraven na méně než skromné množství akce jsem uznale pokyvoval hlavou, protože jsou zde náznaky bohaté mytologie a kriminálky přinejmenším německých kvalit. Je tu ale i ta nepříjemnost, a to těch pět minut "akčních" scén. Většinou akce spočívá v tom, že na Vina někdo něco foukne, on se otočí a pak se něčím ožene, což dotyčného čáryfuka dodělá (například potenciálně nejakčnější scéna spočívá v tom, že se Vin otočí, aby ho nelízl plamen, hodí po Bečvovi kudlu, ta se mu zabodne do krku a pak pochopitelně umře...epické až běda). Zarazí taky finální bosfajt, kdy má Vin bezmála půl minuty na to, aby si s mečem házel do vzduchu, přehazoval si ho z ruky do ruky a pak se divil, že ta křížala ještě není mrtvá. Po vzoru těch nejlevnějších akčňáků je pak jeho úspěch výsledkem patetického flešbeku následujícího po laciném kuřecím plot twisteru. O tom, jak se Vinovi ihned po ztrátě nesmrtelnosti zahojí díra po půlmetrovém hřebu, radši ani nemluvím. Všechno, co by tento film (a v minulosti potenciální série) potřeboval, je mladá neznámá herecká tvář v hlavní roli, která by si tímto filmem udělala jméno a studio s režisérem, kteří by do tvorby vložili srdce a ne jen finanční kalkul, který stejně nebyl žádná sláva. Nic z toho tento film nemá a ač technicky nijak výrazně neklopýtá, jeho zbytečnost už by nemohla být evidentnější. Vinovi tak lze pouze doporučit, aby zůstal u babet, přestože osobně ho nijak nemusím ani tam. Ale znáte to, váš film vydělá díky posmrtnému marketingu miliardu a hned si myslíte, že jste mistr světa.