nonick1

Opět Hajao Mijazaki, opět Dante Alighieri a tentokrát dokonce i Abd-Ru-Shin s dozrávajícími dušemi z Poselství Grálu. Jenomže film jako celek příliš nefunguje: namísto strhujícího příběhu a prokreslených charakterů postav se zdá, že autor chtěl sdělit / předat příliš mouder najednou a své filmové světy (tento i „onen“) jimi doslova „zahltil“. Přes veškerou jeho snahu jsou postavy víceméně ploché a jejich osudy, ne nepřipomínající spleť časoprostorového kontinua z Atlasu mraků, jsou divákovi prakticky lhostejné. Precizní animace pak působí spíše jako samoúčelná součást jakéhosi encyklopedického putování skrze paralelní jsoucna, než poutavého filmového vyprávění. Mimochodem, u dvouhodinového animáku je jeho konec až překvapivě ukvapený.

Doslova perlička na dně současné domácí kinematografie. Možná je to onou koprodukcí, možná neobvyklou animací… civilním hlasovým projevem postav... možná příběhem, plným symbolů… a jistě i obdivuhodnou imaginací. Každopádně ideální volba pro zhlédnutí v rodinném kruhu o některém z adventních večerů.

Z namátkou vybraného animáku na podvečerní sledování s dětmi se vyklubalo příjemné a zábavné překvapení se slušným vizuálem, povedenou animací a zajímavým příběhem s vtipnými momenty. Objektivně asi za čtyři, ale s ohledem na místní podhodnocení, jakož i upoutání dětské pozornosti, zvedám na pět hvězd.