karnifex

Celkem slušná akce, patosu přespříliš (ale zas v tom čínském originálu působí docela legračně, takže je pro mě snesitelnější, než v indoevropských jazycích) a občas celkem dobrý vtip: "Nikdy jsem se neopil. Začal jsem pít, když mi byly tři roky, v pěti letech jsem opil dva šestileté." Za to hvězda navíc!

Zajímavých informací se vám mnoho nedostane, zato moru současných dokumentů - hraných scének - je zde přespříliš.

Skvělá lehká komedie! Tam kde jsou Američané vulgární, Francouzi příliš intelektuálští a Němci - no, pokud jste někdy viděli německou komedii, doplňte si sami - tam Španělé dokáží být uvolnění, přirození, bavící..

U Scottových filmů se dají očekávat vynikající herecké výkony a skvělá výprava - obojího se mi v tomto případě dostalo vrchovatě. Stejná událost vyprávěná z pohledu tří osob - dnes už nic originálního, ale přesto jsem byl po skončení Carrougesova příběhu překvapený (recenze jsem dopředu nečetl, takže jsem netušil, do čeho jdu), Grisovo vyprávění sledoval s nadšením a už se těšil na třetí variaci (že se bude jednat o úhel Marguerite, bylo nasnadě). Jenže tam nastal problém: místo doplňujícího/vysvětlujícího dílku se mi dostalo agitky, která působila velmi ahistoricky a nevěrohodně, a ze všeho nejvíc připomínala slohové cvičení na téma "Jak by MeToo mohlo vypadat ve 14. století" - vzhledem k některým předchozím snímkům (Thelma a Louise) je Scott ten poslední, koho bychom mohli podezřívat, že se chce svést na aktuální vlně, ale tady snaha o zobrazení obětí násilí vyznívá křečovitě. Jinak skvělá Jodie Corner zde v některých scénách (soud, rozhovory s manželem) spíše deklamuje, než hraje a celkově tato část shodí film natolik, že i závěrečný souboj, ke kterému celý snímek směřuje, divák spíš z povinnosti přetrpí (i když pro mě v něm bez ohledu na předchozí bylo příliš brutality - já takovéto věci příliš nevyhledávám a často jsem u některých záběrů raději odvracel oči) a pak si ztěžka oddychne. Tajně jsem se těšil, že se Ridley na stará kolena vrátí ke svým The Duellists a bude se jednat o podobně skvělý zážitek - ale ani omylem, s tím se Poslední souboj vůbec nedá srovnat..

Zvláštní variace na noir detektivku. Příběh ale nestojí za moc a celé je to navíc na můj vkus příliš dlouhé a taky trochu agitační. Takže nejvíc mě asi nakonec zaujaly dobové kulisy a pěkné záběry - vše v opravdu krásných barvách..

Zatímco první série (i když podle mě hodně přeceňovaná) byla zábavná a plná nápadů, ta druhá už je křečovitá, zdlouhavá, plná balastu a dokonce sentimentální (díl s Adlerovou) - všechno je děláno jen na efekt, značné zklamání.

Určitě nejsem expert přes horory, takže leckdo možná viděl tento film kritičtěji, ale za mě: výborná atmosféra napětí a nejistoty, scény, při kterých mi přeběhl mráz po zádech a až do konce nevyřešená pochybnost, zda se jednalo o setkání s tajemnem nebo jen projevy psychózy spuštěné ztrátou blízké osoby.

Mé první setkání s Argentem - a zklamaný určitě nejsem. Film jsem ovšem vnímal spíše jako komedii, než jako horor. Asia mi přišla v hlavní roli operní hvězdičky skvělá a vtipná (ostatně, i zde často zmiňovaný fakt, že je až příliš vidět, že své party nezpívá ona, považuju za úmysl, ne neumětelství), spousta krásných záběrů, "triky" tak naivní, že to působí roztomile (snímek je z roku 1998, triky jsou na úrovni 50. let) - prostě zábavná hříčka, rád vyzkouším nějaký další Argentův film.

Navzdory kladným recenzím mě tento dokument příliš neoslovil - téma bylo sice zajímavé, ale samotné zpracování nenápadité, zdlouhavé a nudné.

Distributor uvádí, že snímek "vypráví univerzálně platný příběh o dospívání" - snad, ale to lze číst také jako spíše neoriginální nápad, hemžící se banalitami a předvídatelnými scénami, které už jsme mnohokrát viděli jinde, a zde je jen můžeme spatřit v prostředí rave scény. Možná se každá stárnoucí generace chce ohlédnout za "svým mládím" ve "svých kulisách", ale já jsem určitě od filmu očekával víc, než jen nostalgii za tím, co už není..