Shraddha

Prima pokoukání, pokud divák přistoupí na několik věcí. Za prvé, liší se to od většiny americké i anglické produkce, má to úplně jinou energii, jinou mentalitu. Za druhé, sice to má jako hlavní postavu gaye, ale nepřehání se to, není to "jen aby se splnily kvóty". Za třetí, většinu toho už divák někde viděl, zápletka s inteligentním autistou, co zachraňuje svět tu už párkrát byla. Ale to nevadí. Za čtvrté, občas to je hrozně překombinované, z velkého plánu se postupně stává plán poměrně stupidní a postavy se čas od času chovají zcela iracionálně.   Ale stejně si mě to něčím získalo...Za mě lepší průměr.

Tohle je důvod, proč se chodí do kina.  Všechny zásadní filmy v historii kinematografie mají něco společné - doslova vás přikovají do křesla a vtáhnou do děje, všechny postavy jsou uvěřitelné a mají svůj život. Po skončení filmu pak jen tak sedíte a nemáte co říct, protože vše už bylo řečeno... Já se jen bojím, že kvůli Mesiášovi nedojde na Setkání s Rámou...což je topka v mém odvěkém filmovém wishlistu.

Přišel, viděl, opíchal, onemocněl, umřel. Proč to ale muselo mít dvě a půl hodiny?