Psychor

Jakožto hororový expert jsem byl zvědav, jestli si Korejci po nepříliš povedeném snímku Gokseong napraví reputaci a přijdou konečně s hororem, který snese ta nejpřísnější hororová měřítka. Bohužel se jednalo pouze o zbožné přání. Busanhaeng nepřichází v rámci zombie subžánru s ničím novým. Námět je opravdu velmi jednoduchý a v různých obměnách již tisíckrát viděný, což by snímku mohl náročný hororový divák odpustit za předpokladu, že by Busanhaeng místo akce vsadil například na budování tísnivé atmosféry, případně je vhodným způsobem propojil. To se však nezdařilo. Četné nedostatky lze spatřovat i v logice chování jednotlivých postav. Nechtěl bych však příliš spoilerovat, tak zmíním alespoň zombies, které jsou nám v úvodu představeny jako velmi hloupé bytosti, které nedokážou otevřít dveře. V pořádku, jenže ke konci snímku se jejich inteligence zázračně zvýší a při dobíhání ujíždějícího vlaku je dokonce napadne vytvořit ze svých těl řetěz. Dále musím pokárat úroveň digitálních efektů, jejichž přítomnost je v některých scénách až do očí bijící. A v neposlední řadě i dvouhodinovou stopáž snímku, která Busanhaeng v závěru posouvá téměř ke hranici nudy. Uděluji slabší dvě hvězdy a ke zhlédnutí rozhodně nedoporučuji.

Jakožto zdejší hororový expert jsem se na snímek Neighbor poměrně těšil. Vzhledem k tomu, že mě Marcus Dunstan již nemá čím překvapit, věděl jsem také naprosto přesně, co od něho dostanu. Všechny jeho snímky totiž operují s podobnou šablonou, čímž tak trochu připomíná mistra recyklace Jamese Wana. Bylo tedy předem zřejmé, že Neighbor nebude disponovat parametry hororové komety, ale na druhé straně ani nepůjde o žádný propadák. Podle předpokladů jsme se tak dočkali řemeslně velmi dobře zvládnutého hororu, na kterém bych ocenil zejména casting, hudební stránku snímku a solidní atmosféru. I když je třeba nutno podotknout, že v závěrečné čtvrtině bohužel Neighbor mírně zdivočí a atmosféra až příliš vyklízí své místo akci. Přesto rozhodně doporučuji ke zhlédnutí a uděluji silnější tři hvězdy.

Vždycky mě zajímalo, jestli je to s tím rasismem v popkultuře opravdu tak vážné a jestli je Casey Tebo fanouškem Donalda Trumpa či nikoliv. No řekl bych, že je mu trochu sympatický alespoň Quentin Tarantino. A nebo je mi to všechno úplně jedno? Možná se jen tak vykecávám, abych natáhnul délku komentáře, jelikož ve skutečnosti nemám z hlediska hororové tematiky co říci. Tedy stejně jako snímek Happy Birthday!, který diváka na 60 minut přiváže k posteli, kde může podobně jako hlavní postava nerušeně (až na pár občasných dunivých beatů) střízlivět z kocoviny, kterou mu Casey Tebo svým neatmosferickým ultrasoftgore hororem přichystal.

Škoda, že již nejsem pětileté dítě. Určitě by se mi ta jednoduchá animace o nezbedné kočičce líbila stejně jako zdejším uživatelům.

Jakožto hororový expert si právě sypu hlavu popelem, jelikož jsem se nechal zmást zdejším zcela nepřesným žánrovým zařazením. Kdybych od počátku věděl, že Stranger Things není hororem, nýbrž obyčejnou romantickou mysteriozní sci-fi taškařicí, která je ke všemu obohacena o komediální prvky, tak bych se danému seriálu vyhnul obloukem. Přecenil jsem kvality bratrů Dufferů, kteří po výborném komorním hororu Hidden vytvořili multižánrový paskvil, který nemá s hororem pranic společného. Stranger Things však neobstojí ani jako nehororový seriál. Čím vlastně by chtěl běžného diváka oslovit? Neskutečným hereckým přehráváním Winony Ryder, kterou by u talentových zkoušek za podobný výkon vyrazili ze dveří? Nesympatickými dětmi, které bez přestání otravně žvatlají o superhrdinech? Nebo snad středoškolskou romancí, která se jako nudle táhne přes půlku stopáže epizody? Stranger Things bych s klidným svědomím pustil leda tak dvanáctiletým holkám, pro které byl také seriál zřejmě určen. Nedovedu si představit, že by tvůrci cílili i na dospělého diváka, či snad dokonce fanouška hororu. Jedna hvězda za Jefferson Airplane z úvodního dílu, díky čemuž mě tahle neatmosferická slátanina alespoň chvíli bavila.

Druhou sérii bychom mohli rozdělit do dvou částí. Ta první, která vrcholí působivou likvidací colonela Carrilly, svou kvalitou jednoznačně překonává celou úvodní sérii. Sledujeme, jak Robin Hood z Medellínu zcela neviděn a neslyšen vystřeluje do vzduchu své kokainové šípy, před kterými se nemohou ukrýt zrádci ani ozbrojené síly kolumbijského státu. Divák pohlcen kombinací akce a napětí ani nedutá. Poté jakoby Narcos o jeden stupeň podřadil. Z šestky na pětku. Pablovo kokainové impérium se velmi rychle začíná drolit a divák je svědkem toho, jak postupně přijde o všechny své spojence i loajální pracovníky. Tato část však prakticky neustále operovala s použítím špionážní techniky a nenabízela žádné inovativní postupy. Z hlediska praxe účelné, ale z pozice diváka již mírně iritující. Výtku mám rovněž k lehkomyslnému chování některých postav, zvláště pak agentů DEA, kteří místy působili jako turisté na dovolené, kterým se nemůže nic stát. Co se týká seriálového osudu Dona Pabla, tak se určitě nabízelo alternativní rozuzlení. Stačilo trochu citu. Scénárista místo toho bohužel pouze otrocky zkopíroval historii a nechal tak nejsympatičtější postavu seriálu zemřít.

Jakožto největší hororový expert na csfd.cz mám pochopitelně k Pablovi Escobarovi velmi blízko a přečetl jsem tedy snad všechny knižní publikace, které se jeho životem zabývají. Vím, jak dlouhá a trnitá může být cesta ze dna až na samotný vrchol a vím také, jak obtížně se následně na kýženém vrcholu balancuje. Fouká tam ze všech stran a každý se zespodu tlačí na vaše místo. Don Pablo patřil v tomto ohledu mezi ty nejúspěšnější, jelikož svou kokainovou říši povznesl na mnoho let téměř k oblakům. Byl jsem proto více než nadšen, když jsem se dozvěděl o existenci seriálu Narcos, který rozkvět Pablova bílého království podrobně mapuje. Trochu jsem se obával, že vzhledem k americké produkci bude Pablo Escobar zcela účelově vykreslen jako nějaký strašný zločinec, který vraždí malé děti na potkání a naopak agenti z DEA jako ti nejsprávnější chlapi, kteří přišli zachránit Kolumbii před kokainovou tyranií. Naštěstí jsem se mýlil a Narcos tak lze považovat za vcelku nestranné dokudrama, které zároveň velmi názorně ukazuje patologický charakter války proti drogám. Války, v které se státní mašinérie rozhodla zničit kokainového krále Pabla Escobara a to i za cenu desetitisíců nevinných životů. Na poli seriálové tvorby bychom našli opravdu jen pár výjimek, které se svou kvalitou mohou Narcos vyrovnat. Režie, hudba, kamera, herecké výkony, střih, akce. Všechno je téměř dokonalé. Ale jestli něco obzvláště vypíchnout, tak bezpochyby casting hlavní postavy. Wagner Moura v roli Pabla Escobara herecky doslova explodoval a s trochou nadsázky tím snad předčil i svou předlohu. Přesto by se na Narcos nějaké chyby našly. Slabinu představují zejména charaktery agentů DEA, které do prostředí světa Narcos tak nějak nepasují. "Zdobí" je americké buranství a po válečné zoně se mnohdy pohybují zcela lehkomyslně, jakoby naprosto zapomněli, že v Kolumbii si z nich nikdo na zadek nesedne. V praxi by zde s podobným přístupem k životu nepřežili více jak týden, natož pak několik let. Největší výtku pak musím směřovat k historické autenticitě seriálu. Chápu, že je Narcos určen pro neinformované publikum, které dosud o Pablovi vědělo jen to, že to byl jakýsi obchodník s kokainem. Avšak odborník jako já, který se světem kokainového krále podrobněji zabýval, musel nad některými zdánlivými skutečnostmi pořádně zakroutit hlavou. Mnoho postav má totiž v seriálu úplně jiné jméno než v reálu, některé postavy jsou dokonce zcela vymyšlené. Mnoho událostí se stalo naprosto jinak, než jsou v Narcos vylíčeny, jiné se naopak nestaly vůbec. Tyto četné historické nepřesnosti představují asi jedinou vážnější chybu na tomto vynikajícím seriálu.

Říše kokainového krále se nachází v těžké agonii a divák je tak svědkem likvidace Pablových posledních loajálních pracovníků a spojenců. Atmosféra zoufalství je zde výborně zachycena. A jelikož zoufalá situace přináší zoufalé činy, vysvětluji si tím také jednání některých zbývajících sicarios, které zdánlivě postrádá hlavu i patu. Děj má však spád, což je určitě dobře. Irituje mě snad jen to neustálé používání špionážní techniky. V praxi se možná jedná o nástroj vysoce efektivní, ale z pohledu diváka zároveň i o pekelně nudný.

Tajně jsem doufal, že by si všechny epizody druhé série mohly odnést 5 hvězd, avšak tady již nezbývá nic jiného, než hodnocení o jednu hvězdu snížit. Po zhroucení kokainového impéria si Pablo na pár týdnů vyzkouší, co obnáší život prostého farmáře. Tato zajímavá proměna se však negativně podepíše na tempu dané epizody a diváka zřejmě příliš neosloví ani její melodramatický nádech. Z hlediska zpracování se tak bezpochyby jedná o nejslabší část celého seriálu.

Druhá série bohužel vyvrcholila přesně podle očekávání. Věčná škoda, že scénárista pouze otrocky zkopíroval historii a neprojevil trochu více citu, jelikož tady se alternativní rozuzlení vysloveně nabízelo. Za vraždu Dona Pabla, který se postupně vypracoval v nejsympatičtější postavu celého seriálu, tak dávám dvě hvězdy dolů.