Poslední recenze (1 902)
Prázdniny s Broučkem (2024)
Sympaticky rozběhnutá rodinná volovinka, které ovšem dojde v polovině dech a nikam se moc nevyvine. Matoušek se celkem zdařile vyhýbá násilné lobotomizaci v podobě pitvořících se kejklířů (jak to české komedie rády dělají), langmajerizaci vypatlaných pipin (jak to české komedie rády dělají) i lacinému moralizování navzdory příšerným stereotypům (jak to české komedie rády dělají), ale ta druhá půlka je fakt spíše už jen otravná / předvídatelná / nudně rutinní. Isteník s Jeřábkem cajk. Pro děcka za tři.
Mluv se mnou (2023)
Urban legend meets stupid horror. Námět je vlastně fajn a sociální problematika taky, jen z toho nakonec celkem nic nevyplyne. Nadpřirozeno i jeho případné prokázání je tentokrát extrémně jednoduché, přesto se o obhajobu nikdo nepokouší. Když si klíčový artefakt jedna z postav přivlastní a nechá ho povalovat se doma, nikoho to nezajímá. Postavy se chovají střídavě jako idioti nebo zmrdi a jedinou nevinnou postavu - dítě - skoro nechají nezodpovědně chcípnout. Když se člověk oprostí od těchhle nesympatických "detailů", pak si ovšem vychutná největší plus filmu - SPOILER - nevyzpytatelným scénářem podpořený způsob, jakým duchové/film zametou s hlavní hrdinkou.
Velryba (2022)
4:0, tři góly Brendan Fraser, čtvrtý s lehkou tečí Sadie Sink. Třímetráková Fraserova prezentace je velice působivá, ale z hlediska obsahu je zábavnější dedukovat, zda jeho dceruška je nebo není pouhou vychcanou sviní. Ostatní postavy jsou (snad s výjimkou minirole exmanželky) naprosto nezajímavé a zbytečné, protože rády polopaticky odhalují okolnosti osudu ústředního charakteru - film se pak chvílemi stává příliš zřetelnou a předvídatelnou sentimentální ždímačkou. Docela to funguje, ale mlhavější pozadí, více dráždící zvědavost i představivost diváka, by tomuhle depresivnímu kytovci slušelo víc.
Poslední deníček (9)
-
Menší hudební intermezzo. Kdysi jsem miloval Muse. Hodně. Desky jako Origin of Symmetry a Absolution byly boží, živáky typu Hullabaloo či HAARP jakbysmet. Pak se ale něco podělalo. Zaryté fanynky se drbou rozpačitě na kebuli a opatrně brblají něco o vývoji, faktem ovšem je, že jde o vývoj volným pádem přímo do žumpy. Resistance měla být varováním. Nebyla. Aktuálně Muse vydali desku The 2nd Law, jejíž existenci může omluvit snad jen fakt, že Bellamymu už ty jeho vesmírný žalozpěvy definitivně vlezly na mozek. Co to sakra je? Po druhém poslechu jsem na jakoukoliv snahu o obhajobu rezignoval a připustil, že jde v kontextu s očekáváním patrně o nejhorší desku všech dob. Když došlo na skladbu s výmluvným názvem "Save Me", říkal jsem si, že by mě někdo mohl zachránit před realitou a namluvit mi, že skuteční Muse někdy v roce 2008 zhebli při autonehodě. Tak či onak, pokud si tuhle bezradnou trendy příšernost pořídíte, netvrďte mi, že jsem vás nevaroval.
