Jeoffrey

Absolutně jsem nečekal, že mě tahle (asi poslední) sezóna Date a Live bude bavit. Po pravdě jsem už nepočítal, že se vůbec dožiju doby, kdy mě bude bavit Date a Live obecně – zkrátka jsem velmi mile překvapený. Pořád se tu něco dělo, příběh sympaticky gradoval a na samotném konci byl dokonce i povedený „Avengers Assemble“ moment. Překvapila mě i linka kolem „prvotního ducha“ (Spirit of Origin), měla několik hodně zajímavých a nečekaných zvratů a samotnou dívčinu v centru dění mi vykreslila natolik, že jsem si jí hodně oblíbil, možná až tak, že bych jí dal na své pomyslné druhé místo hned za Kurumi, protože mám slabost pro postavy, co jsou ochotné udělat neskutečné (a někdy i šílené) věci pro lásku. Ubylo i takových těch otravných momentů, kdy byl na obrazovce celý Šidův harém a každá holka prostě musela něco říct. Líbila se mi zde také hudba, bylo vidět, že Kóši Tačibana do toho dal hodně, aby všechny důležité scény náležitě podtrhl. Co se animace týká, některé efekty byly slušné, jindy ale bylo v soubojích vidět, že se animátoři až příliš spoléhají na svůj počítač (hlavně když dívčiny létají). Každopádně slušné finále, uspokojivé a povedené vysvětlení všeho – za mě tentokrát 7/10.

Budu asi kontroverzní, takže pak klidně hurá do mě! Viral (S)Hit je za mě nesympatická urážka logického myšlení s hnusným art stylem a charakter designem. Člověk nemusí být zrovna Youtuber a pohybovat se denně na sociálních sítích, aby věděl, že tak, jak mi seriál streaming popisuje, to nefunguje. Zaprvé neexistuje žádná platforma, která by na svých stránkách podporovala násilný obsah, jako jsou rvačky studentů. Proč? Protože hlavní příjem všech streamovacích platforem je od firem, které si platí prostor pro reklamu, ovšem jen málo z nich by nevadilo mít svoji reklamu u videa s takovýmto obsahem. Takže i kdyby náhodou něco takového prošlo, je velmi pravděpodobné, že by video nedostalo jakékoli zpeněžení. Dál jde o rvačku, což není obecně něco společensky přípustného a pravděpodobně neexistuje scénář u kterého by se o takové chování po odvysílání nezačala zajímat policie, případně další úřady. Další bullshit je to, že když si založíte účet, natočíte video, které se přes noc stane virálním, tak hned za den, za dva už máte prachy na účtu… Co se týká logiky a správnosti různých rad ohledně samotných rvaček, tak ano, čelní kost je jedna z nejpevnějších kostí v těle, chrání mozek, ale vsázet svojí strategii na to, že vaše čelní kost vydrží víc než ruka a kosti vašeho soupeře, zní blbě a s tím, jak se snažíte, aby vás soupeř pokaždé trefil tam, kam vy chcete, to i blbě vypadá. Plus by musel být váš oponent asi totální retard, aby po dvou ranách na stejné místo nezměnil strategii, jak vás bude mlátit. Další rady, které jsem viděl, byly víceméně podobně obecné a působily na mě stejně užitečně asi jako ty, které mi kdysi dával Chuck Norris ve Walker Texas Rangerovi. Co říct k samotným charakterům? Byly mi krajně nesympatické, včetně hlavního hrdiny, u kterého mě občas doslova štvalo se na něj dívat. Vadilo mi to, jak byly postavy nakreslené, jak moc mi seriál pravidelně ukazoval nejrůznější odpudivé ksichtění, které je v mých očích degradovalo ještě víc. Jasně, Hobin se bude postupně určitě zlepšovat, aby nebyl takový tragický a trapný loser a jeho „kamarád“ možná postupně přestane být otravná přísavka a na konci budou mít prachy a holky, stejně jako Kevin a Perry z Klubu Sráčů, ale pochybuju, že by mě dokázali tvůrci přesvědčit, že si to zaslouží. Animačně to kolísá, rozpočet padl spíš na to nejrůznější pitvoření všemožných postav než na akční scény. Zkrátka podtrženo a sečteno, tohle vůbec nebylo pro mě, ten seriál mě v určitých aspektech skoro až urážel, jindy odpuzoval a většinou mi přišel trapný. Vydržel jsem 4 díly, věřil, že by se třeba něco mohlo zlepšit, že si možná najdu k hrdinovi cestu – nastalo se. A jelikož jsem dokázal pokaždé přesně odhadnout i to co bude dál, tak mě vše začalo navíc ještě nudit. Drop po 4. díle a 2,4/10.

Co pro mě táhne Unnamed Memory celou dobu hodně nahoru je ústřední pár, jeho vzájemná chemie a jak se jejich vztah během celého seriálu rozvíjí. Mají zábavnou dynamiku, občas se sympaticky špičkují (není to sice Holo a Lawrence level, ale i tak je to fajn). Už od prvního dílu jsem si Oskara a Tinašu velmi oblíbil a vlastně se mi i líbil celý seriál, považoval jsem ho za černého koně sezóny a jediné, co mi na něm po úvodní epizodě vadilo, byl otravný Oskarův sluha. Bohužel odcházím poměrně zklamaný, protože co se samotného příběhu a tempa vyprávění týká, byl to docela fail. Nebo spíš jsem měl dojem, že se tu v určitých částech zbytečně pospíchá, že se hodně osekává předloha, málo se vysvětluje, nebo se děje něco podobně špatného, protože mi to celé přišlo místy takové nepřehledné a nesourodé. Byl to jak slepenec několika událostí, které mě sice nakonec dovedli z bodu A do bodu B, ale jak jsem se tam dostal, si moc nepamatuju… A samotné finále a hrátky s časem, časové paradoxy – no řekněme, že jestli mě chtěli tvůrci nalákat na druhou řadu, tak se jim to úplně nepovedlo, spíš naopak, bojím se, co ještě za brikule budou s tím časem a měněním minulosti dělat, protože je obecně jen málo děl, nejen v rámci anime, ale i kinematografie obecně, které tohle téma zvládly, těch pastí, do kterých se tu dá spadnout… A už ten poslední díl mi příliš funkční nepřišel. Ale tak nebudu malovat čerta na zeď, počkám si na druhou řadu v lednu. Co ale udělám s touhle? Hlavní postavy byly víc než fajn, pár vedlejších postav taky ušlo, některé ale byly buď otřesné, nebo úplně nevýrazné. Příběh mě zatím příliš nenadchl, po pravdě už teď si na některé pasáže horko těžko vzpomínám, tempo mi taky přišlo špatně zvolené. Animačně to byly docela povedené, hudba byla taky OK. Pořád tam vidím určitý potenciál, ale zároveň mám i spoustu obav... No, tohle celé je tak na 5,5/10.

Líbil se mi začátek, kdy mi byli představeni zbylí hrdinové a já tak konečně mohl naplno poznat i zbytek z trojice "Hodná, zlý a ošklivý" (kdo nepoznal referenci, ať si prosím doplní filmové vzdělání). Bylo to i zajímavě odvyprávěno, vtipně proloženo tím, co zrovna v té době dělal Makoto. Líbil se mi i konec, prakticky od chvíle, kdy došlo k první mutaci a rozjel se kolotoč soubojů a Makoto se pustil do realizace svých plánů a někdy musel i improvizovat. Na rozdíl od ostatních jsem si však moc neužil prostředek. Část o tom, jak se náš hrdina stal profesorem, mi přišla zdlouhavá, příliš rozvláčná, zkrátka nebudu lhát – nudil jsem se. Chápu, že to byla důležitá pasáž, která měla víc rozkreslit Makotův charakter, představit ho v jiném světle a celkově připravit půdu na všech frontách pro to velké finále, ale já během toho všeho jel na volnoběh a jak dopadne zdejší pobočka Kuzunoha Company mi bylo putna, jestli se na demipláních dočkáme sněhu mi taky bylo buřt a ani jsem si nenašel cestu k Makotovým novým studentům. Překvapivě nejvíc jsem si během téhle části užíval výkon a práci Šikiho (a je mi jasné, že kdyby tohle četly Mio a Tomoe, tak je po mě…). Další zdejší aspekt, z kterého jsem občas trochu rozpačitý, je humor. Někdy je to vtipné, ale jindy umí být seriál tak nějak na můj vkus až moc pitomý… Jak to vše ovlivní mé hodnocení? Hodně dlouho jsem vše zvažoval, jsou zde nadprůměrné pasáže, chvíle, které by si ty 4* rozhodně zasloužily, ale je to proložené i slušnou dávkou balastu a někdy ne moc povedeného humoru. Dostal jsem spoustu worldbuildingu, ale užil jsem si jenom část z něj (rozkreslení světa a představení frakcí). Zkrátka za mě to vše co jsem viděl na ty 4* zatím pořád těsně nemá, stále to není seriál u kterého bych se vysloveně těšil na další díly, ale blížíme se k tomu, snad už u další řady... 6,4/10

Jaro 2024 je sezónou vlčích holčin, pojďte si vybrat tu svou! No aspoň že hned z openingu víme, koho nám bude chtít seriál prodat a překvapivě se mu to vlastně i docela daří. Nebo spíš Fenrys není ani nudná, ani vysloveně otravná (jak jsem původně čekal z trailerů), občas umí být i cute, takže i docela chápu, proč by s ní chtěl někdo, jako náš hrdina, být. Stejně tak mi tvůrci prodali i samotného Flia, hlavně tím, že si uprostřed všech těch konfliktů jede „full pacifist run“ a i když to může působit tak, že si prostě jen dělá, co chce, jeho motivace jsou snadno pochopitelné a především sympatické. A povedlo se i pár vedlejších postav, nebo spíš mužů s klidem říct, že mě některé docela bavily. Na druhou stranu si plně uvědomuji, že jsou zdejší postavy nehorázně černo-bílé a jediné, co možná někoho překvapí, je fakt, že u některých ta "barva" absolutně nesedí s rolí, kterou by mě hrát (jakože zlý hrdina, hodný pán démonů atp.). Příběh není nijak extra originální, mnohé se v jeho rámci dá očekávat, překvapit dokáže akorát pár drobností (třeba to, že hrdina byl přesunutý do zdejšího fantasy světa z jiného fantasy světa). Na druhou stranu si drží po většinu času takovou pohodovou atmosféru, takže plně vystihuje to slovíčko „Chillin“ ve svém anglickém názvu. Zkrátka máme tu za mě asi lehce nadprůměrný isekai, který ví, co chce ukázat, ví co chce říct, ale nedělá nic moc navíc, aby si ode mě zasloužil lepší známku, jak 5,9/10.

Tenhle Vlak na konec světa má spoustu nápadů, ale nějak mu chybí osobnost. Není tu kromě obsáhlé fantazie autorů asi nic, co by pro mě nějak vynikalo nad průměr, chybí cokoli, kvůli čemu bych si dokázal seriál nějak víc oblíbit a mít jistotu, že si na něj vzpomenu i v momentě, až spustí ty 7G sítě. A ono i co se té fantazie týká, nějak se nemůžu rozhodnout, jestli dali tvůrci do seriálu něco svého, nebo si jenom půjčily nápady všude kolem, včetně strýčka Gullivera. A když také zmíním již uvedený fakt, že kvalita jednotlivých nápadů a dějových linek kolísá díl od dílu, nebo spíš podle toho kde zrovna vlak zastaví, tak úplně stejně kolísá i váš celkový dojem. A něco podobného se dá napsat i o postavách, i když kolem nich, jejich designů a minulosti bylo pár zajímavých nápadů, výsledné charaktery byly prostě jen takové „normální“, nic, co by v rámci anime tvorby nějak vyčnívalo. Šlo to dokonce až tak daleko, že asi jediná z holčin, která mě nějak víc zaujala svou osobností byla Mito „královna zombíků“ a to byla vedlejší postava. Z těch hlavních byl totiž zase jednou asi nejlepší pes. A něco hodně podobného se dá napsat i o animaci, bylo zde pár kreativních nápadů, někdy fajn práce s barvami, ale kvalitativně to byl akorát tak průměr, občas si tvůrci pomohli CG a ke konci už nestíhali, tak si pomohli týdenní pauzou. Ovšem aby to nevyznělo nějak špatně, tak znova zopakuji, že seriál má nejeden zajímavý nápad, přijde mi že se většinou i sympaticky snaží a dívat se na to celé rozhodně byl docela příjemný zážitek, problém ale je, že tu není nic, o čem bych chtěl napsat něco víc, než jen „bylo to fajn…“. Vlastně kecám, hudba byla pěkná, opening i ending se mi líbily. A teď mě omluvte, jdu si nasadit aluminiovou čapku a v klidu čekat na konec světa… 6/10

Božské hry, co hrajeme! Ale proč? Protože No Game, No Life! Ale já říkám už dost, tohle hrát nechci! Připadám si, jako kdyby mi někdo místo požadovaného středně propečeného steaku zase zkoušel nacpat tofu! Opravdu je to tak špatné? Pro mě určitě, a to hned z několika důvodů. Zaprvé – postavy mě vůbec nezaujaly. Hlavní hrdina je nudný, mdlý, nejen povahou, ale i vizuálem a já mu nedokážu věřit, že je to ten nejchytřejší člověk nebo aspoň cool hráč. Červenovlasá bohyně pro mě taky není žádná bohyně, ani nikdo nějak extra hodný obdivu, přijde mi totálně tuctová… Jdeme radši dál.  Zadruhé – samotné hry jsou pitomé, ty „božské“ mají v pravidlech skrytou jednu podmínku pro vítězství a jedno tajné pravidlo, což na papíře možná zní zajímavě, ale já se nedokázal zbavit dojmu, že si rozřešení těchto skrytých věcí tahá hrdina z klobouku, jak se mu hodí, neviděl jsem v tom žádnou logiku, autoři mi to prostě asi dost dobře neprodali (nebo jsem jen nedával pozor, což je tu hodně snadné…). Pojďme dál a odhalme mojí skrytou výherní kondici, co mám pro anime – zatřetí – kvalita animace. Kouká se na seriál dobře? Ani moc ne a obzvlášť ta barevná paleta, co je použitá během „božské“ hry, byla taková divně vyblitá… Zkrátka za mě stačily dva díly, abych si řekl „Piky, piky na hlavu, tohle s vámi nehraju!“. Na základě mých vlastních tajných pravidel jsem však nesplnil „pravidlo tří epizod“, takže nemůžu hodnotit – nu což, nechám to hráčům, co se dostali dál. „Winners Win, Losers Lose...“

Jaké jsou vaše silné stránky a co je vaší slabinou? Hned první plusové body, které seriál získává, jsou za fakt, že hlavní hrdina je tu v podstatě průměrný (dobře možná lehce nadprůměrný) mladý chlapec a tvůrci si to moc dobře uvědomují, dokáží s tím pracovat (třeba když Ars „ještě nebyl připravený“). Jeho schopnost je však to, že vidí statistiky všech ostatních, jejich sílu, ale i slabost. Další pozitivní body dávám i za to, že je hrdinova schopnost zajímavě omezená, vidí sice čísla, ale nezná motivace postav, zkrátka co přesně se za některými statistikami skrývá. A zase tvůrci s těmito aspekty každého charakteru v rámci příběhu pracují a ono je to zajímavé... Hlavní hrdina tu nemusí každého porazit, jde spíš o to přesvědčit ty schopné, aby se k němu přidali a z toho jak se příběh profiluje doufám, že to bude i o tom najít slabiny nepřítele a využít je, přeci jen už jsme řešily slabiny spojenců a co s nimi, tohle mi přijde v rámci narativu se vším tím zaměřením na lidské silné a slabé stránky jako další logický tah! Možná se pletu a budu během další série (která je již potvrzená) zklamaný, ale zatím převládá jistý optimismus. Jsem také zvědavý, jak moc tu bude hrát roli válečná strategie, kolik dostane prostoru, protože třeba všechny ty lsti použité během cvičné bitvy v posledních dvou dílech mě docela bavily. Mám rád i některé postavy a rád se o nich dozvím něco víc. I animačně to bylo slušné, a i hudba se někdy (třeba v posledním díle) sympaticky snažila. Co se nějakých výrazných slabin týká, tak mě příliš neoslovil zdejší worldbuilding, vystavění celého konfliktu a popis zdejší mocenské situace mě zatím také úplně nechytnul.  Přesto však jde celkově o fajn překvapení, kde určitě kouknu na druhou sérii. 6,9/10

Třetí a poslední sezóna přináší velmi uspokojivý a veskrze perfektní konec celého tohoto pohádkového příběhu. Poslední díl byl opravdu krásný, vše se uzavřelo přesně tak, jak si musel každý fanoušek tiše přát, za mě super, tleskám, moc jsem si to užil! Co ale celý seriál, a hlavně tahle třetí řada, dosáhly pro mě na mety nejvyšší? Určitě byla lepší než sezóna předchozí, kterou pro mě z velké části zabíjel cirkus a magická akademie, ale srovnání s první sérií už je o něco těžší. Přeci jen zde bylo tentokrát méně takových těch sympatických romantických momentů mezi Alicí a Viktorem (konečně už vím, jak mám hrdinovi říkat!), pro veškerý příběh, odhalování tajemství a souboj se „zlou“ čarodějnicí na to nebyl moc prostor. Ale na druhou stranu přesně na ta tajemství a finální konfrontaci jsem byl celou dobu zvědavý! Jestli vše proběhlo přesně tak, jak jsem si přál, to je další otázka, ale v rámci celkového pohádkové ladění a atmosféry seriálu vůbec, to přeci jen bylo přesně tak, jak asi muselo. A na nedostatek romantiky jsem taky netrpěl, byl tu přeci Walter a Daleth. A i když se tenhle druhý syn celou dobu sám vede jen jako případná náhrada za prvorozeného, tak co se té romantiky týká, tak v mnoha ohledech strčí staršího bráchu do kapsy. Upřímně, tahle romantická linka Mezi Walterem a Daleth mi přišla stejně povedená jako hlavní romantická linka, užil jsem si jí, moc jsem oběma fandil. Takže ano, tahle sezóna pro mě byla lepší než sezóna první, ale je to na těch 5*? Jak moc intenzivně to se mnou celé zacloumalo? No měl jsem velmi často příjemný pocit, byl jsem během sledování poměrně často spokojený s tím, co vidím, zažil jsem i trošku napětí a finále mi přivodilo spokojený úsměv. Ale vzpomenu si na tenhle seriál třeba i za rok, za dva, jako tomu je u předchozího díla téhle CG divize studia J.C. Staff s názvem High Score Girl? nebudu to prodlužovat, za sebe si nakonec myslím, že třetí sezóna si ode mě 5* zaslouží, ale výsledné celkové bodové skóre není natolik vysoké, aby změnilo známku u seriálu. 8,7/10

Rising Impact je průměrný sportovní šónen od autora Nanacu no Taizai. Že jde o dílo Nakaby Suzukiho se dá poznat nejen ze stylu kresby a charakter designů, ale i podle jeho obliby v Artušovké legendě (takže tu zase máme Kamelot, Lancelota, Gawaina, Merlina – což se mi zrovna ke golfu moc nehodí, ale budiž...), dále i ve stylu humoru a slabosti pro košilaté vtipy a poznámky a vůbec hodně zvláštní párování postav. Co se samotného sportu týká, máme tu golf, ale ne ledajaký, tím že jde o dílo určené pro mladé chlapce ho musíme podat tak, aby působil zábavně. Jak na to? Klasicky ve stylu třeba takového Kurokova basketballu – takže přidáme nějaké ty unikátní (nadlidské) schopnosti, které musí vypadat náležitě cool. Také hrát na obyčejných golfových hřištích s pár rybníčky, bunkery a stromy je strašná nuda, tohle by mladé nebavilo! Takže dostáváme ta nejkrkolomnější a nejpodivnější golfová hřiště, jaké si dovedete vymyslet (spirála, útesy, kaskády atp.). K pokroku na božský level je kromě nepřirozeného talentu třeba i neskutečná píle, takže denně tisíckrát máchnout holí, uběhnout deset kiláků a za pár let je z vás Tiger Woods. Co se postav týká, tak to také není nic moc. Hlavní hrdina je jak kombinace Meliodase a Hawka, takže umí být fajn, ale i totálně otravný. Většina ostatních postav má většinou maximálně jeden rozměr a jednu unikátní golfovou schopnost. Na druhou stranu, když vypnete mozek, tak se dá seriálem zabavit, příběh docela odsýpá a ano, občas je ten zdejší „golf“ i zábava, i když já osobě dám vždycky radši přednost klasičtějšímu podání, v téhle sezóně třeba Hey! Tonbo. Ale se svým pokročilým věkem už nejsem primární cílovka pro Rising Impact. Takže po posledním Gawainově odpalu v téhle první sezóně končím na nějakých 4,9/10 a na oznámenou druhou sezónu se podívám, jen pokud mi v létě zbude čas…