Jeoffrey

Tak trochu přes kopírák druhá série. Zase to začíná flashbackem a zase máme v druhé polovině nějaký ten "větší konflikt". Navíc ta první půlka mě tentokrát až tak nechytla, ale naštěstí ta druhá byla mnohem zábavnější, napínavější a nápaditější, takže dojem z třetí série hodně zachraňuje (nepsal jsem něco podobného i u filmu?) a samotný závěr (poslední díl) by u mě byl dost možná i na 5*. Takže se dá říct, že Bungo Stray Dogs ani tentokrát nezklamali a když si to dávám v hlavě dohromady, tak je to nějakých 7/10

Tak co tu máme? Uťáplého kluka s brýlemi s problémy se sebevědomím, který má být kapitánem klubu. Drsného delikventa se zlatým srdcem s tragickou a komplikovanou minulostí. Sympatické a kouzelné děvče opět s komplikovanou minulostí. Další děvče s problémy s důvěrou a sebevědomím. Profesora (co dělá našemu klubu dozor) s komplikovaným vztahem k hudbě. Kamarády našeho delikventa, z nichž minimálně jeden (blonďák) má opět problémy se sebevědomím. Zkrátka to co vypadá jako sbírka případů pro školního psychologa a je nacpané hromadou (opravdu velkou) žánrových a příběhových klišé je překvapivě poměrně dobře fungujícím a sympatickým anime. Většina klišé totiž dobře funguje, dramatické chvilky jsou dramatické, postavy umí být cool i chápavé v těch správných momentech a tak jim Jeoffrey jako divák většinu času věří, že se vlastně v těch důležitých chvílích perfektně doplňují. Takže jsem si dokázal velkou část postav oblíbit, věřil jim jejich obavy a fandil jim při jejich boji dostat se se hrou na Koto co nejdál. Bohužel čím dál se v příběhu posouvám, tím víc je pro mě míra klišé stále víc viditelná a i zpracování těch klíčových momentů samotné hry (kdy má všechno vypadat jakože maximálně epicky) na Koto u mě trošku drhne a třeba to velké představení na konci 13. dílu, které mělo být v určité části jakože tím nejlepším z toho co zatím naše parta zahrála, ve mě na rozdíl od zdejšího obecenstva nic velkolepého vlastně ani nezanechalo a ani drama kolem Kudoa a jeho ruky (což je další velké příběhové klišé) už pro mě také nebylo tak dramatické, jak jsem byl zvyklý. Zkrátka v jednu chvíli pro mě bylo Kono Oto Tomare! TOP této sezóny, ale dojem a zájem u mě bohužel negraduje, spíš lehce upadá, což může být velký problém pro druhou sezónu v říjnu 2019. Ta první si u mě nakonec těsně udržela nějakých 8/10

Obrovská škoda, protože záblesky pár zajímavých nápadů by se tu i našli, jenže skoro každý je totálně nedotažený a skoro se vším se tu hodně špatně pracuje. Četl jsem i názor, že tohle jsou takový animovaní fantasy Avengers. Sice i trošičku chápu, jak na tohle pisatel přišel, ale je to jako srovnávat diamant a grafit, kde jsou sice oba modifikací uhlíku, ale... No na VŠCHT jsem kdysi neuspěl, takže zpátky k tomuto anime - chceme tu mít cool podívanou, ale spousta momentů, které by měly být cool působí směšně. Komické vložky, které by měly to cool napětí uvolňovat působí zase často až trapně a co si mám myslet o týmu, který ani nevěří svému vlastnímu jménu?!? Z postav pro mě byl nejzajímavější hlavní záporák a jeho přítelkyně (která mi zachránila dojem z posledního dílu) a vůbec celá vznikající rasa Démonoidů je asi jedinou věcí co mě nějak víc zaujala. Hlavní hrdina je totálně přehnaný, v každém díle to musí někdo minimálně 2x zmínit a to že "nezná míru" má být zábavné, ale není. Romantická linka bude hlavním důvodem, proč s tím skončí fanoušci harému a tím, jak přitroublá je, s tím skončí i mnozí další. Ale zase pořád lepší než...... No a co se zbylých kladných postav týká, tak se vsadím, že na velkou většinu z nich do týdne zapomenete, nebo jinak - já na ně do týdne zapomenu... Ach jo a přitom s trochou fantazie, lepšími hrdiny a trochu kvalitním zpracováním to mohl být třeba i slušný průměr (protože některé souboje vypadaly docela dobře), ale takhle je můj dojem na 3,5/10

Senko bude pro spoustu diváků splněným snem o ideální ženě. Kdo by si nepřál být pravidelně rozmazlován roztomilým a chápajícím partnerem, to se pak rádi vracíte domů a přežijete skoro cokoliv. Navíc díky posledním pár minutám každého dílu se můžete sami zkusit vžít do kůže hlavního hrdiny a nechat se (díky pohledu kamery z první osoby) nejen od Senko rozmazlovat dle libosti. No a pokud máte rádi chlupaté a měkké věci, pak nejspíš pochopíte i Nakanovu posedlost po liščích ocáscích. Já se však tentokrát tak úplně opít tím kouzlem a roztomilou atmosférou nenechal. Ač byla Senko neskutečně roztomilá a i její kamarádka Shiro měla své kouzlo a já si říkal, že by bylo fajn nechat se rozmazlovat v tomhle hezky nakresleném barevném světě, nějak se mi na tváři neobjevoval ten spokojený úsměv, který značí, že si něco užívám.Čím to bylo? Možná tím přehnaným zaměřením hlavního hrdiny na chlupaté a měkké věci, protože mě se při slovech liščí ocas vybaví jen něco o tření liščího ohonu o ebonitovou tyč. Nebo že by to bylo tím, že se většinou dělo pořád nějak jen to samé? Nebo se na mě negativně podepsal fakt, že vím, že v reálu někdo jako Senko asi neexistuje? Ať je to cokoli, prostě na víc než na 6,2/10 to u sebe nevidím.

Fairy Gone se sice snaží přinést komplexní podívanou a tak se toho tady hodně děje (vojáci bojují, politici pletichaří, vyšetřovatelé vyšetřují a za oponou je skryto hodně různých tajemství), ale bohužel musím říct, že já se těch prvních 12 dílů většinou dost nudil. Původně jsem chtěl psát o tom, jak průměrná podívaná to je, ale po pravdě posledních pár dílů této první poloviny mě přesvědčilo, že z toho pocitově mám mnohem menší požitek, než jaký by odpovídal slovu průměr. Souboje se mnou totiž nic nedělají a to jak vypadají "víly" mě zrovna moc neimponuje. Na postavách mi prakticky vůbec nezáleží a třeba na té hlavní mužské mě nejvíc zaujalo asi jen její jméno - Free Underbar. No a ať už se snažili autoři o navození nějaké atmosféry sebevíc, tak já většinou jen ležel se znuděným šklebem na tváři a říkal si třeba: "Tenhle song mi sem teď vůbec nesedí" nebo "Ten souboj vypadá nějak divně" Prostě i když se Fairy Gone snaží, tak mě nezaujalo a proto se do druhé poloviny na podzim asi už nepustím... 4/10

"Natsumeho kniha kamarádů" je jednou z mých oblíbených sérií a tak jsem si nemohl tento film vydaný k desátému výročí anime nechat ujít. Ale po pravdě nejsem úplně spokojený, film je to sice velmi dobrý, ale... Začátek postrádá tu klasickou lehkost, která je pro mě u tohoto anime tak příznačná. Z počátku je to i mírně zmatené a jako by filmový Natsume ani nevěděl, o čem to vlastně chce vyprávět a tak skáče z jednoho tématu na druhé a postupně (= velmi pomalu) je proplétá. Nakonec to ale všechno klapne, příběh splní to, co jsem od něj očekával, je tu opět i to příjemné kouzlo, které mi na tváři už tolikrát vykouzlilo úsměv - zkrátka všechny ty na první pohled nesourodé střípky ze začátku zapadnou do velice sympatické skládačky. Ale i tak tomu nejde odpárat to, že první polovinu filmu (tedy skoro hodinu) jsem sledoval tak nějak na půl plynu a s pochybami co z toho vyleze a jak spolu některé věci souvisí a ani trojitá porce mého oblíbeného kresleného kocoura to nezachrání... 7,8/10

Za mě dobře skloubená akce s příběhem, který má místy slušný filozofický přesah. Zkrátka pojďme si nenápadně povídat třeba o cenně vyššího dobra, o tom, kdo má o čem právo rozhodovat a kdy je člověk člověkem a co to vlastně znamená a aby to nenudilo, tak u toho zabijeme pár démonů! A i já za sebe říkám, že to byla fajn cesta, zajímavá i drsná (s reálnými problémy jako je třeba hlad, prostituce, válka i smrt), na které mě prováděli uvěřitelné a sympatické postavy. Zkrátka takhle nějak má vypadat kvalitní a dobře vyvážené anime. 8/10

"Ahoj, asi si mě už nepamatujete, to jsem já, Hitori Bocchi..." Můžu s klidem říct, že jsem si užíval každý díl tohohle sympatického,milého a energického díla se stydlivou, přecitlivělou a ubrečenou Bocchi. Proč? Možná to bude tím, že pán s pseudonymem Kacuo, co mimo jiné stvořil i dle mého obdobně povedené Mitsuboshi Colors, prostě tyhle dívčí série umí a každá má velkou dávku energie a dobře zvolenou kombinaci postav, takže většina vzájemné interakce poměrně dobře funguje a já se tak pokaždé bavil. Ale není to jen pan Kacuo, ale i pan scénárista Džukki Hanada evidentně umí, vždyť jeho jméno je spojené s mnoha mnou oblíbenými sériemi a filmy... Možná to bude i tím, že roztomilé a ubrečené charaktery, které ale bojují sami se sebou a vším okolo mám od jisté doby moc rád (opět vzpomenu to, čemu říkám Yurika efekt). Ale není to jen Bocchi, kdo se mi tu líbil, měl jsem rád smolařku Aru, jízlivou Nako i energickou Sotoku, co chce být ninja - zkrátka jak jsem psal, velmi dobře zvolené postavy... Jistě, občas je to přihlouplé, některé vtípky jsou místy nadužívané a tak ztrácejí na kráse i zábavnosti a pokud nemáte rádi ubrečené, přecitlivělé a ukřičené věci, pak okamžitě ruce pryč! Ale za mě to na ty 4* bez problémů má. 7,7/10

Na prestižní kulinářskou školu dorazil velký kuchař Jirka Babica, aby všem těm snobům předvedl, jak se má správně a levně vařit a že i to nejobyčejnější jídlo může při dobrém provedení chutnat prostě božsky. Navíc chce dokázat, že žádná situace není ztracená a že když nemá cibuli tak tam prskne citrón, to je přeci taky na C. O tom jak by to dopadlo si dokáže udělat obrázek každý sám.... Naštěstí Yukihiro Souma není takový kuchařský diletant jako Jirka Babiců a tak si své kulinářské umění nepiloval przněním receptů a šílenými experimenty v přímém televizním přenosu, ale pěkně pečlivě trénoval pod dozorem tatínka, který je podle předváděných kuchařských kvalit asi starším bráchou Gordona Ramsaye. Jistě poměrně často to našeho hrdinu také táhlo k různým šíleným kombinacím a tvarům, které by asi příčetný člověk nevymyslel, vždycky je přeci dobré zkoušet nové věci a zjistit třeba to jak se tváří děvče, když v ní jídlo vyvolá pocit, že jí právě brutálně ojela chobotnice. A tak i díky těmto omylům vypiloval náš hlavní hrdina svůj styl až na takovou úroveň, že při ochutnání jeho jídla ženám vlhnou kalhotky a muži ejakulují blahem a nyní je na své strmé cestě dokázat to, co se Jirkovi v životě nepovede, vydobýt si respekt mezi opravdovými kuchaři a já za sebe musím říct, že se na to na rozdíl od Babicových dobrot velmi dobře koukalo a že vaření ještě nikdy nebylo tak zábavné a napínavé. 9/10

Není to tak dávno, co jsem byl přesvědčen o tom, že na větší ideologický bordel a hromadu nesmyslů, než s jakým jsem se potkal v seriálu Vatican Kiseki Chousakan, už nenarazím. Pak jsem si ale pustil tohle a prozřel! Kdyby to byl jen neškodný sci-fi film, který v sobě kombinuje náboženské ideologie a konspirační teorie a dělá to šikovně, pak bych byl asi velmi spokojený, ale něco mi říká, že Happy Science, společnost, která je za tento film zodpovědná, myslí tohle všechno naprosto vážně, že to berou jako svojí náboženskou agitku. Takže si pojďte nechat vymýt hlavu vizemi pana Okawy o tom, že mimozemšťané nás pozorují, Reptiliáni infiltrovali všechny důležité funkce a lidem cpou do hlavy čipy, aby je ovládli a přinutili konat jejich vůli. Že by bylo na světě konečně vysvětlení, proč a kdo volí Babiše ?!? Protože ještěrka může být kdokoli, Andrej, Tomio i vy Donalde, slezte z toho lustru, vidím vás... Mimozemšťané zlí (Reptiliáni) i ti hodní (ve spoustě různých podob) se schovávají všude, nechtějte vědět co má pan Okawa v lednici a navíc se na nás nakonec chystá asi i Satan (nebo co to bylo v potitulkové scéně) ?!? Bohové nás ochraňujte! I když ti budou asi taky Reptiliáni, nebo spíš pan Okawa a jeho manželka osobně ?!? Už se v tom ztrácíte? Jediné osvícení vám přeci přinese "šťastná věda" a to v tomhle filmu! Jenom škoda, že to není líp natočené, dialogy nejsou alespoň trochu lépe napsané, hlavní postavy zajímavé a celé to není třeba jenom tím dobrým sci-fi vtipem. Takhle je to jen ten ideologický bordel a hromada nesmyslů, které mě rozhodně nepřesvědčili a říkám si, že kdyby pan Okawa místo toho, aby tohle točil a pro nevěřící přidával pokračování, které je začátkem (první částí) celé další trilogie (no potěš koště...), radši dal všechny svoje peníze na charitu, tak by světu udělal mnohem větší službu... 1,5/10