Jeoffrey

Zhruba dvacetiminutový pilot k možnému budoucímu seriálu, pokud tedy budou odezvy od diváků kladné... No nevím... Animace není vysloveně špatná a občas jsem se i trochu pousmál, ale ta hromada fantasy klišé byla už v tomhle krátkém filmečku až moc velká. Navíc si už teď dovedu představit jak to bude pokračovat a to jsem viděl jenom pár minut. Takže pokud by vyšel seriál, tak bych s ním nejspíš začal jenom v případě, že bych měl spoustu volného času, protože tohle ve mě zkrátka zase až tak silný zážitek a touhu sledovat, kam to půjde dál, prostě příliš nevyvolalo. U mě slabý průměr. 4,5/10

Dobře vymyšlený koncept kombinující oblíbenou fantasy hru Dračí doupě (Dungeons and Dragons) s vcelku povedenou animací. Takže máte vlastně hru a zároveň i fantasy seriál! No a obojí se vlastně povedlo. Jak píše Goku, je hodně vidět, jak zkušený a dobrý je zdejší gamemaster, protože to jak dokáže udržet atmosféru a plynulost příběhu a k tomu zvládat všechny výmysly co si ústřední trojice a speciální hosté vymyslí není rozhodně jen tak... Postavy jsou vtipné, zajímavé a rozhodně mají co nabídnout, ale upřímně musím říct, že nejlepší co se hraní týká byl podle mě rozhodně goblin, který dokázal vymýšlet spoustu překvapivých a složitých lstí a útoků a bylo vidět, že hodně pomáhal k tomu, aby se děj nezasekl u nějaké kraviny. Občas se totiž stávalo, že se hráči zasekli u nějakého vtípku, který už pomalu přestával být vtipný, některé vtípky samozřejmě nebyly dle mého vtipné vůbec, občas tam byla i drobná hluchá místa, ale tak tohle se prostě u komedií stává, navíc když má člověk improvizovat o to je to těžší... Stejně tak kvalita jednotlivých hostů byla kolísavá, protože zkrátka ne každý je dobrý komik nebo hráč. Tohle všechno se ale dá pochopit a i přesto jsem se místy opravdu hodně dobře bavil. Takže za tu dobrou zábavu a originalitu si to rozhodně nadprůměrné hodnocení zaslouží. 8/10

Tak trochu James Bond, trochu Flynn Carsen ale hlavně hodně povedená akční a zábavná podívaná s dobrým příběhem i postavami. Yomiko byla prostě skvělá... "Vraťte mi mojí knihu!" 7,7/10

Série Persona 3 konečně za mnou a můžu říct, že se mi docela líbila. Skoro každý film měl nějaké to povedené překvapení, celkově to mělo zajímavý příběh a povětšinou to dosti dobře pracovalo s atmosférou s tím, že ta deprese odehrávající se v první polovině tohoto 4. filmu byla hodně výživná. Mě se zkrátka vůbec styl jakým jsou díla s názvem Persona vyprávěna prostě líbí, stejně jako mám rád "Velvet room"... Jediné na co se mi hůře zvyká je hlavní postava. Ať už to byla série adaptující Personu 4, nebo tahle filmová adaptace Persony 3, pokaždé na mě hlavní hrdina působil tak nějak bez výrazu a dost dlouho jsem si na něj zvykal. Naštěstí je pokaždé obklopen nějakými těmi vedlejšími postavami, které mě zpravidla zaujmou více. Původně jsem přemýšlel o tom, že bych tomu zase dal 3* jako předchozím filmům, ale díky povedenému úvodu a i faktu, že konec mě nikterak nezklamal (i když ve hře je to vyznění "tak trošku" někde jinde...) přihodím nějaké ty body. Série Persona 3 je asi hlavně určená pro hráče původní hry na PS2 a pak také pro ty co se jim líbilo anime zpracovávající následující díl herní série (kteréžto anime vyšlo dříve než tyto filmy). Pro ostatní bude asi komplikovanější si zvyknout na styl vyprávění, pochopit co jsou to ty Persony, nebo třeba i ten "Velvet room" a tak počítám, že to zkrátka ne každého osloví... U mě však slušné. 7/10

Z počátku mě to také nikterak extra neoslovilo, protože mi příliš nesedl humor a i já jsem to, o čem to je, tedy že dívka má ráda chlapce ze svého výtvarného kroužku, ale on má rád jen své 2D waifu, za nijak světové nepovažoval. Na podobné téma jsem viděl třeba pro mě osobně mnohem zajímavější World God only knows, které mi toho nabízelo co se děje týká mnohem víc (a také to mělo jeden z nejlepších openningů, co jsem kdy slyšel a co mám ještě dnes v počítači a občas si ho pouštím). Přesto to není nijak zlé a s dalšími episodami, novými charaktery a když jsem si prostě na všechno docela zvykl se z toho stala taková průměrná oddechovka u které jsem se občas i pousmál. Navíc některé episody jsou i docela milé, někdy skoro až roztomilé, takže občas jsem se na tohle anime díval i rád. Oblíbené postavy jsou u mě jasné - bláznivá Colette, pan prezident uměleckého klubu a pak malá Moeka, která se tam občas objeví a která je, jak její jméno napovídá prostě neskutečně "moe" a třeba taková část 9. episody s názvem "Moe Stroll", byla přesně tím stylem roztomilosti co mám hodně rád. Takže u mě lepší průměr s tím, že některé pasáže se mi opravdu líbily, ale je jich spíš méně nežli více.... 6/10

Budu se snažit zamaskovat, že na to koukám jenom proto že jsou tam docela roztomilé dívenky a tak tady budu chvíli vykládat třeba o tom, že animace není úplně špatná, že postavy jsou docela fajn a že i když je příběh totální kravina, jejíž premisa nemá moc logiky a ani to provedení není příliš povedené a se spoustou děr, tak se na to vlastně dá koukat...U mě je to 3/10.

Původní sérii jsem viděl kdysi hodně dávno, ale minimálně 2 věci mi z ní utkvěli v paměti. První je Millenium Earl, který se velice rychle zařadil mezi mé nejoblíbenější záporné postavy. Tahle vtipná a velmi zvláštně a zdvořile mluvící postavička, která mi vizuálně připomíná kombinaci batmanovského Tučnáka s Jokerem si mě prostě získala. Ať už to bylo díky tomu zvláštnímu image, nebo i jen díky tomu skvělému voice actingu, kdy jsem na každé Earlovo "konbanwa" čekal jak malý chlapec na zmrzlinu... Druhá věc bylo strhující finále a hlavně ten klavírní souboj. Tehdy mi běžel mráz po zádech a byl jsem napnutý jak struna, až tak na mě tahle pasáž zapůsobila. Takže za těmi 5* co jsem původní sérii dal si stále stojím. O to víc jsem se těšil na pokračování, které nyní přišlo, ale bohužel to prostě nějak není ono. Ta atmosféra, co jsem zažíval při sledování původní série, tam není, herci co nám kdysi dabovali již výrazně zestárli a štafetu tak logicky přebrali noví, což je bohužel znát. Mým oblíbeným postavám jako jsou Krory a Miranda se nedostává skoro žádný prostor a ani to očekávané nadšení, když se objevil Millenium Earl nebylo takové, jak jsem si ho představoval. Navíc mi to připadá takové uspěchané a mírně chaotické. I přesto to ale není žádný průšvih a pořád jsem zvědavý na to jak to s Allenem bude dál, protože jsem nečetl mangu, ale ať dělám co dělám, tak tohle pokračování je jen lepší průměr... 6/10

Haven't You Heard? I'm Handa-kun... Vezměte hlavního hrdinu z vcelku úspěšného a milého anime Barakamon a použijte na něj vcelku úspěšný a vtipný koncept známý například z anime o již zmíněném Sakamotovi a přidejte pointu o tom, že vše je jedno velké nedorozumění, protože hrdina je pro ostatní cool, cooler, coolest, ale neví o tom... No a co z toho je? Bohužel takový slabší "kočkopes", který se humorem, roztomilostí ani promyšleností jednotlivých situací k Sakamotovi jen velmi vzdáleně přibližuje a s Barakamonem nemá kromě hlavního hrdiny vlastně nic podobného. Jistě pár docela vtipných situací se tu a tam přihodí, ale občas je to vážně docela slušná nuda. Takže u mě takový slabý průměr. 4,5/10

Minimálně ze začátku mě to zaujalo víc, než druhé letošní letní sportovní anime o fotbale... Zpočátku se to tvářilo jako taková sportovní klasika o tom jak se potkají 2 kluci a ti spolu vstoupí do baseballového týmu a ten se pak bude prokousávat dopředu až k vysněné národní lize. Bohužel postupem času se ukazuje, že o tom to vlastně vůbec není... Tady je toho sportu a zápasů opravdu jako šafránu a tak se ve většině dílů prakticky dokolečka řeší vztahy mezi spoluhráči v týmu, fakt že hlavní hrdina je sebestředný a namyšlený k*kot a jak s někým takovým hrát, i když má dotyčný opravdu neskutečný talent. Dále se tu plácáme s problémem s kým hrát a na závěr probíhá jistá podivná romance na téma "pálkař a princezna". Takže místo dramatických zápasů sledujeme dosti nepovedené a nudné dialogy mezi protagonisty, točení se v kruhu bez nějakého výrazného posunu k opravdovému souladu v týmu i mezi jednotlivými postavami, no a v momentě kdy si člověk říká, že by se snad mohlo něco udát je prostě konec... Měl jsem z toho pocit, jako kdyby mě potkalo na první pohled sympatické děvče, utrousilo cosi o sexu a pak mi hodiny dávala přednášku z psychologie, která by byla přesvědčivá asi jako zprávy z Blesku, no a když bych jí po nesnesitelné době doprovodil domů na jednu stranu dosti znuděný, ale zároveň i napnutý jak struna, že snad už konečně něco bude, protože na pohled je docela hezká, tak by mi řekla "čau" a zavřela dveře před nosem... Ze slušného průměru jsem se propracoval přes slabý průměr až k výslednému neuspokojivému. 3/10

První díl jsem ještě bez problémů dával, dokonce mi ani nevadilo, že charaktery působili tak trochu ploše. Druhý díl mě ještě v první polovině i docela zaujal, říkal jsem si že ten nepřítel by nemusel být příliš špatný asi do momentu, než mu tam začal dávat hlavní hrdina kázání. Tak on je chudák vlastně jenom nepochopený a hlavní hrdina mu pomůže! To byl takový doják, že jsem se jen cynicky uchechtl... S přibývajícími díly to nebylo o moc lepší, jen se objevovali stále další divné dvojičky. Navíc zdejší souboje pro mě postrádaly jiskru, z charakterů mě kromě "líného kocoura" vlastně ani nikdo nezaujal a celkové zakončení, které jsem čekal alespoň trochu zajímavé bylo slovy hlavního záporáka "Not interesting at all". Docela se snažím přijít na to, pro koho byl Servamp vlastně určen, protože díky všem těm bishíkům a upírům, kteří jsou jen o chlup děsivější než ti z hrůzy jménem Stmívání bych tipoval, že je to pro holky, ale pokusy o všechny ty souboje a drsný openning mi zase říkali, že to tak možná být nemělo. No ať už je to jakkoli, pro mě to evidentně asi nebylo, protože můj dojem ze sledování je prostě slabý. 3/10