Jeoffrey

Gushing Over Magical Girls je tím dílem, které tuhle sezónu dělalo největší vlny a rozdělovalo anime komunitu na dvě naprosto odlišné skupiny. Zkrátka buď je vám tenhle seriál proti srsti, vadí vám jeho otevřená explicitnost v souvislosti s nízkým věkem většiny zdejších dívek, a tak si od vás nic jiného než odpad nezaslouží - většina jeho fanoušků sklízí vaše opovržení a rozhodně byste jim nesvěřili své děti. No a pak je zde druhá strana – ti, kteří si z explicitnosti a věku dívek příliš nedělají, protože jde jen o kreslené postavy, dále ti, kteří takový obsah záměrně vyhledávají, protože se jim líbí (puberta je svinstvo) – někteří si říkají muži kultury, jiní zase coomeři a ano, je velmi pravděpodobné, že na téhle straně bude i nějaký „pedoméďa“. Je to však opravdu jen o těchto dvou skupinách? Je váš dojem ze seriálu opravdu závislý na tom, jak si užíváte kreslené porno a kde jsou vaše limity? Do jistě míry ano, nemůžeme tenhle fakt úplně opominout, takže se každý můžete zařadit sám, ale nikdy nic není jen černé a bílé... Já třeba ve svém věku už pár let vyhledávám spíš videa pro dospělé v kategorii MILF, ale v mládí jsem v anime viděl opravdu ledacos, takže mě tenhle seriál asi nemůže ani rozrušit a ani vzrušit. I když je pravda, že i pro mě byl některý jeho obsah tak nějak za hranou toho, co jsem potřeboval vidět. Zkrátka sexualizovanou výměnu plen, nebo velmi zvláštní hraní si na rodinu, závěrečná „sranda“ s chobotnicí a jakákoli chapadla celkově mi dobrý pocit nikdy nenavodí. Ale proč na to tedy koukáš, když to nejdůležitější, tenhle "servis pro diváka", tak nějak není pro tebe? Z části je to zvědavost, ale především je to proto, že i přes všechnu tu erotiku tenhle seriál má zajímavý námět, dobře prokreslenou psychologii postav a také mi spousta situací zde přišla tak nějak originálních, svěžích a nečekaně i zábavných. Zkrátka seriálů z pohledu záporáků už pár máme, stejně tak asi i existuje dílo o padouších ve světě mahó šódžo, ale zkombinovat tenhle úhel pohledu s hledáním sebe sama a ano i s tím objevováním vlastní sexuality je něco opravdu nového a překvapivě to k sobě docela ladí a logicky to i obstojně funguje. Prostě jsem dokázal pochopit většinu postav, na čem jsou založené ty jejich zdejší úchylky a fetiše, protože i když to tak může vypadat, nic se tu neděje jen tak, a i ta divná sexualizovaná scéna s výměnou plínek má své opodstatnění a jako již zmíněné „hraní si na rodinu“ reflektuje psychické rozpoložení malé Korisu, které evidentně chybí stabilní rodina. Stejně tak hlavní hrdinka všechno, co dělá, má založené na své vlastní představě o magických dívkách, dobru a zlu – vše se odráží v jejích činech a skutcích. Utena nechce magické dívky vidět trpět, ale spíš překonávat úskalí silou svého nezlomného charakteru a zároveň jí baví, že během toho své hrdinky mnohem lépe poznává – vidí stránky, které by jako normální děvče vidět nemohlo. No a třeba posedlost Kiwi Utenou je způsobená její touho po pozornosti a tím, že Utena byla první, kdo jí tu pozornost opravdu věnoval. Takhle bych mohl pokračovat dál a rozebrat každou z postav, zkrátka po stránce vykreslení jejich psychologie pro mě seriál funguje na jedničku a není asi i nějak složitý. Co se tu tedy člověk všechno dozví? Třeba že hranice mezi obdivem a posedlostí je velice tenká. Nebo i to, že zvrácenost ostatních na první pohled nepoznáte (nikdo nemá na čele napsáno „Damaged“) a ti nejvíce zvrácení lidé bývají často ti, do kterých byste to vůbec neřekli – takže klasicky „Tichá voda…“. Takže i když nejsem někdo, kdo by si vysloveně užíval zdejší erotiku, přesto nedokážu hodit tenhle seriál do koše, protože i pro mě měl něco, kvůli čemu jsem ho chtěl sledovat a dokoukal. Prostě si myslím, že když nemáte během sledování všechnu krev nahrnutou v pohlavním orgánu, ale když váš mozek normálně funguje a nejste zaslepení vztekem z toho co se tu právě děje, tak má seriál i tomu mozku co nabídnout. Navíc mi jeho originalita – jak bourá mahó šódžo, ale i co všechno je ochotný ukázat přišla zábavná a svěží. Když si k tomu přidám ještě nějaké body za skvělý výkon (navíc její první hlavní role) Fúky Izumi v roli Uteny, kdy opravdu dokázala svým hlasem dát postavě široký záběr jednotlivých emocí a výrazů, tak jsem na 6/10 i přes všechny své výrazné výtky.

Ono asi k téhle třetí sérii není nic moc co říct, pokud jste si jako já užívali ty předchozí, tak ani zde nebudete zklamaní. Školní intriky pokračují, do cesty se hlavnímu hrdinovi staví stále další a silnější nepřátelé a ani ti již poražení neřekli poslední slovo, i když vlastně někteří asi ano, protože skončil školní rok a celý jeden ročník nás opustil (i když něco mi říká, že některé postavy se stejně ještě někdy někde objeví). Pořád je to jako sledovat šachy, pořád mi seriál přijde poměrně chytrý a uvěřitelný a jsem zvědavý co bude dál. Tajemství bílého pokoje se opět trošku poodhalila, některé vedlejší charaktery se zajímavě rozvinuli, jiné nečekaně překvapili tím, co jsou vlastně zač. Dokonce mě pobavil i samotný konec u kterého si nejsem vůbec jistý, jak moc je to romantika a nakolik je to jen další sociální experiment hlavního hrdiny, a hlavně kam se zrovna tohle celé dál vyvine. Pro mě i třetí série stabilních 8/10.

Isekai i vracení se v čase (regrese) jsou teď v anime hodně populární, ale zkombinovat je takhle dohromady mi přišlo spíš divné než zajímavé. A i když mám obrovskou úctu k doktorům a k chirurgům především, přesto mě Doktorka Elise nedokázala dostatečně chytnout. Občas to bylo s tím hledáním diagnóz takové "Housovské", tvůrci se tu nebáli ukázat i nějakou tu operaci a autoři předlohy evidentně budou mít nějaké medicínské znalosti, ale ani tohle všechno mi seriál nedokázal kompletně prodat tak, abych se u toho nějak víc bavil, obzvlášť v sezóně, kdy se objevila i jiná podobná dívčina, která také využívala ve své sedmé časové smyčce znalosti z minulých životů, také letmo řešila nějakou tu romantiku s princem a občas i pletichy místní šlechty, ale oproti Elise měl tenhle druhý počin tak nějak víc šťávy, vizuálně lépe vypadal, dokonce i postavy mi tam byly milejší. Zkrátka chtě nechtě jsem srovnával (pro někoho možná nesrovnatelné, ale mě to dávalo smysl), a i když je Gekai Elise fajn seriál, na tu 4* u mě bohužel nemá. 6,3/10

Mám tenhle seriál rád, užívám si na něm to, jak mi racionálně vysvětluje středoškolský život skrze různé videoherní příměry. Pořád si dovedu reálně představit, že někdo sociálně slabý a nejistý by zde mohl najít různé tipy a triky na to, jak se socializovat a u většiny z toho, co mi seriál ukazuje, i věřím, že by to takhle mohlo fungovat. Takže i první polovinu druhé série zaměřenou na šikanu jsem si užil, řešení celého problému založené na tom, že je třeba postupně změnit celkové klima v rámci třídního kolektivu, aby byla šance celou situaci úspěšně zvrátit, mi dávalo smysl a zvolený způsob působil velmi sympaticky. Tahle část byla zkrátka velmi zajímavá a uspokojivá. A uspokojivá byla do jisté míry i druhá polovina, kde si hlavní hrdina konečně vybíral svojí přítelkyni, ovšem měl jsem s tím celým jeden velký problém. Nemůžu si pomoct, ale nějak nevěřím tomu, že se dá takhle snadno používat racionální myšlení v rámci romantiky a citů. Pokud jsme totiž v situaci, kdy jsme zamilovaní, tak mozek dělá mnohé, ale nikdy neuvažuje takhle logicky a racionálně, jak nám tu předvádí nejen Tomozaki, ale i obě kandidátky na přítelkyni. Takže i když je v téhle lince pár dobrých rad, přesto tomu nějak nedokážu uvěřit, romantika na mě působí bezkrevně, nemůžu se jen tak smířit s tím, že by vše proběhlo tahle zvláštně s minimem jakéhokoli dramatu. Tahle druhá polovina mi prostě přišla divná, a i když je vše pro mě po emocionální stránce poměrně solidně zakončené, uvěřil jsem i tomu, že vítězka se k hrdinovi zkrátka hodí víc, jako romantika to u mě příliš neobstálo (což ale může být jenom můj problém, založený na mých zkušenostech a romantizovaném vnímání lásky). Přesto to ale na výsledný dojem z druhé řady nemá až tak zdrcující vliv, pořád si myslím, že jde o nadprůměrný seriál, který má mnohým co nabídnout a tak ani téhle druhé řadě nechci dát méně jak 7/10.

Člověku, který k tomuhle seriálu dělal 3DCG modely monster, by měla být doživotně zakázána jakákoli práce na počítači, protože reálně něco tak mizerného (třeba drak, kostlivci…) by se do anime radši vůbec dostat nemělo. Tak tím jsem si ulevil a vyjádřil svojí největší výtku, můžeme dál. Příběh mě docela bavil, i když není kdo ví jak originální (kromě úplně první epizody, ta měla docela zajímavý twist), v některých částech je strašně uspěchaný (třeba rozřešení romance hlavní hrdinky tu proběhne tak nějak divně a nepřirozeně z minuty na minutu) a z konce jsem také necítil nějak extra velké uspokojení. Hlavní hrdinku jsem si oblíbil, i když na mě působila jako trochu chytřejší Mashle (zkrátka ne tak úplně braindead) v sukních, hodně tomu pomáhal styl vyprávění z jejího úhlu pohledu s vnitřními dialogy, které jí pro mě dělali mnohem zajímavější a sympatičtější. Z ostatních postav jsem si dokázal oblíbit asi jen Patricka, což bylo ale z velké části způsobené tím, jak moc hloupí mi přišli všichni tři muži (princ, kouzelník, voják) kolem Alicie. Ty postavy byly až tak špatné, že jsem si vzpomněl na Hrdinu se štítem, kde ústředním tahounem charismatu hlavního hrdiny je fakt, že všichni další hrdinové jsou nesnesitelní, stupidní... Zkrátka s tímhle "materiálem", co tu byl, Patrick zářil. Co se humoru týká, občas jsem se zasmál, jindy to bylo úplně mimo, ale aspoň tu nebyly žádné okamžiky, kdy by mi nějaký vtip přišel třeba hloupý nebo trapný. Ve výsledku tu mám docela fajn seriál, který má ale pár opravdu zásadních chyb v rámci tempa, animace, postav (viz. výše) a proto, i když mě rozhodně víc bavil než nudil a štval, mu víc jak 5,5/10 nedám.

Tahle variace na téma „Robot jako kamarád“ se mi nehodnotí zrovna lehce. Příběh není nijak extra originální, v první polovině mě i místy trochu nudil, v druhé se to však docela hezky rozjelo a autorům se podařilo z toho všeho (moc toho ale nebylo) asi vyždímat maximum. Animačně i hudebně se mi seriál líbil, dokonce mi ani moc nevadilo použití 3DCG na ty zdejší velké roboty a monstrózní Endery, sice to nebylo tak hezké jako klasická animace, ale nijak extra mi to nekazilo dojem. Co se postav týká, tak je to přesně jak to říká Mystere – Kanata je prostě kopyto a já sledoval, jak se z něj postupně stává o něco menší kopyto, Noir je takové roztomilé budižkničemu, sympatické robotické štěně, které ale postupně začíná získávat nějakou vlastní osobnost. Pak je třeba Ellie, Kanatova skalní fanynka, která naštěstí postupně zjišťuje, že tohle je jako charakter tak nějak málo. Zpívající panenka Ciel s tajným poslání, která zjišťuje, že vlastně nechce být jen panenkou a splnit své tajné poslání. Dál pár tajemných postav (muž s černou maskou, muž s bílou maskou), které vlastně až tak tajemné nejsou a hodně klišé záporák, který mě ničím příliš nepřekvapil. Co se celkového hodnocení týká, tak první půlka za mě je lepších 6/10, druhá horších 7/10, tedy celkově tu máme zhruba 6,5/10 seriál, což jsou na mé stupnici ty nejslabší 4*.

Nebudu lhát, čekal jsem, že to bude lepší. Po tom, jak byly karty rozdány v první sérii, jsem si dokázal představit mnohem zajímavější příběh a mnohem akčnější podívanou než co jsem nakonec dostal. Sice mě některé zvraty mile překvapily, ale celé to propojení s minulostí, černý rytíř a joker na mě ve výsledku příliš nezapůsobili. Zkrátka i tahle sezóna, která právě skončila (i když je ještě oznámený jeden speciální díl) je zase jenom šestka. 6/10

Holky z Hokkaida jsou super roztomilé a já možná i chápu, proč se někomu budou tak moc líbit, ale i tak pro mě nezachraňují celý tenhle seriál, který mi připadá maximálně jako naprosto průměrný. Zkrátka hrdinky jsou docela fajn, ale hlavní hrdina na mě většinu času působil naprosto tragicky, někdy až otravně. Je to taková ta nudná verze Mirka Dušína a jeho největší rizz je nakonec tak akorát to, že je z Tokia! Za sebe reálně nechápu, co na něm může někdo vidět. Nebyl to ale jenom Cubasa, kdo mi tu tak nějak lezl krkem, ale třeba jeho babička, která vyléčí jakékoli nemravné myšlenky tradičním čajovým obřadem a je klasickým odrazem konzervativního (až zkostnatělého) myšlení, taky stála za to. S tou bych reálně bydlet nedokázal, ale to bude asi tím, že mám osobnost, narozdíl od Cubasy. K tomu je v příběhu hromada klišé, červenání a panických výkřiků hlavního hrdiny, zkrátka opět nic nového pod sluncem. Takže jak jsem psal, chápu, že seriál asi bude mít dobrá hodnocení, protože holky z Hokkaida jsou i pro mě docela roztomilé, ale když k tomu přidám ten zbytek tak mi za víc jak za 5/10 nestojí.

I když pro mě tenhle Anděl tančící s Ďáblem vlastně i fungoval, romantika a vzájemná chemie mezi postavami byla dobrá, vtípky mě někdy dokázali rozesmát, stejně ten celkový dojem není dostatečně silný na to, abych mohl prohlásit, že jsem si seriál vysloveně užil. Ono to asi je i tím, že ten humor někdy balancoval na hraně pitomosti. Stejně tak hlavní hrdinka dokázala být sice někdy roztomilá, ale moje srdce si stejně nezískala. No a náš ďábel byl sice docela fajn, ale nebyl natolik výrazný, abych o něm chtěl víc přemýšlet. Stejně tak některé myšlenky a zápletky mi tu sice dokázali tvůrci prodat, ale poměrně velká část pro mě jen vyšuměla do prázdna (třeba ti boxeři). Tohle je prostě ten seriál, který byl sice docela fajn, měl své chvilky, ale zároveň mě nedokázal přesvědčit třeba jen o tom, že potřebuju vidět víc. 5,7/10

„Jsem ostřílený anime fanoušek – někdo kdo viděl v anime už všechno, mě nezlomíte takhle jednoduchým a repetitivním seriálem! Nepovede se vám mě rozesmát takhle prostými vtipy. Nerozněžníte mě všemi těmi milými a sympatickými postavami a zvířátky a vůbec tou vaší snahou o vysloveně hřejivý zážitek. Viděl jsem anime o ospalé princezně v hradě démonů, mě nemůžete překvapit tím, že budete obracet moje očekávání o 180 stupňů a že tak uděláte z mučení něco, co bych sám chtěl zažít. Ne, určitě mě nezlomíte, nestane se, že budu mít celý díl na tváři úsměv, budu se smát všem těm jednoduchým vtipům, popkulturním odkazům a parodii. Určitě si tu neoblíbím každou jednu postavu, včetně toho „strašlivého“ pána démonů a nebudu přát princezně spoustu „mučení“ se svými novými kamarády…“ A na závěr mé malé tajemství: „Nemám srdce tomuhle seriálu dát méně jak 7,5/10 a musím přiznat, že se těším na další řadu.“