Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Drama

Recenze (1 737)

plakát

Omoi no kakera (2015) 

Takový docela příjemný příběh o tom, že některé věci se mění, ale život jde dál... Po stránce hudby a animace poměrně povedené, po stránce příběhové takové civilní a sympatické, ovšem ne tak hluboké a zajímavé, jak jsem chvílemi očekával. Drama spíše v náznaku (a pokud si to člověk nespojí s tragédií, která se v Japonsku stala, tak mu polovina poselství uteče) a takové běžné, lidské, smutné - ze života. Za mě dobře strávená půlhodinka, ale dobře je jen za 3. 6,3/10

plakát

U pokladny stál... (1939) 

Pro mě asi nejlepší film s Burianem, nejoblíbenější "film pro pamětníky" a kdykoli na něj narazím v televizi, tak ho prostě dokoukám a pokaždé se bavím.

plakát

Červený trpaslík (1988) (seriál) 

Už jenom kvůli Rimmerovi nejde tenhle seriál nemilovat...

plakát

Byl jednou jeden... život (1987) (seriál) 

Jako děcko jsem ten seriál miloval, navíc ve mě vzbudil zájem o lidské tělo a i jsem se nějakou dobu chtěl díky němu stát doktorem. Nedávno jsem se k němu vrátil a pustil si pár dílů a zjistil, že i jako dospělého mě pořád hodně baví. 10/10

plakát

Pastel Memories (2019) (seriál) 

Příliš se mi nechce nadávat na seriál, který má dle mého docela příjemný nápad o "zachraňování otaku komunity" a také má v sobě každý díl odkaz na nějakou velmi známou (např. Neon Genesis Evangelion) nebo i méně známou anime sérii (Gochūmon wa usagi desu ka? ; Rozen Maiden ; Ryūō no oshigoto! atd.). Vždyť je to příjemné připomenutí toho co už jsem viděl a bavilo mě hádat, který seriál je v epizodě vyobrazený tentokrát. Jenže bohužel to bylo asi tak to jediné, co mě bavilo! I když zde bylo hodně roztomilých děvčátek, tak za srdce mě nechytla ani jedna a nejspíš už za pár týdnů nejen že zapomenu jejich jména (už se dost možná i stalo), ale zapomenu je prostě celé. Ani styl jak byly jednotlivé manga/anime série dívkami zachraňovány, ani koncept protivníků v podobě různě vyvedených "virů" a ani ta "hlavní záporačka" mě také nezaujali. Navíc to většinou bylo stále stejné, asi jako Ashovo setkání s Rakeťáky v Pokémonech a to (Už zase mizíme ze scény...), řekněme si upřímně, časem dost omrzí... Na seriály (mnou viděné), na které tohle anime odkazovalo jsem nezapomněl, ale "Pastelové vzpomínky" mi z hlavy nejspíš časem vyprchají a proto, když si to srovnám a uvědomím si, že v momentě, kdy jsem uhádl, co máme v dnešním díle skryto za seriál, můj zájem sledovat dál rapidně opadl, tak musím dát jen nějakých 4,3/10.

plakát

Bungó Stray Dogs: Dead Apple (2018) 

Seriál mám rád, první dvě řady mě bavily a na třetí se chystám, takže když jsem si všiml díky jednomu svému oblíbenému uživateli, že je venku i film, který mi loni asi nějak utekl, tak jsem neváhal a hned si ho včera našel. No ale po pravdě musím říct, že to nebylo ono. První zhruba hodinku jsem se totiž tak nějak nudil a to i když mě autoři uvedli do děje povedeným flashbackem a pak rozjeli docela zajímavou story do které zasahovala minulost obou hlavních hrdinů. Měl jsem chvílemi problém sledovat vše na plný plyn a moje pozornost po tuto dobu občas utíkala někam jinam. Byla to chyba filmu? Po pravdě nevím, možná jsem si za to mohl sám a měl přehnaná očekávání... Ale jsem si jistý tím, že to byla až poslední půlhodina kdy se vše pořádně rozjelo, přišly zajímavé souboje, které mě po stránce akce i animační originality zaujaly a já byl zase na plno nalepený na obrazovce a vzpomněl si proč mám rád tuhle sérii a originalitu zpracování studia Bones. Ale bylo to docela dost pozdě, takže celkově je to u mě jen trošku lepší průměr - 6/10

plakát

Kakegurui - XX (2019) (série) 

Čekal jsem, že bude druhá série, ale že tak rychle na to jsem nevsázel. Ale je potřeba nasytit diváky dalšími vzrušujícími scénami plnými rádoby napětí z hazardu a hlavně orgasmických záchvatů hlavní hrdinky a některých dalších. Svoje fanoušky to má a tak si vymyslíme další novou zápletku, aby se mohlo dál vesele gamblit, přidáme nové postavy, aby se nám to neokoukalo a všechno to rádoby napětí proložíme dalšími lehce sexy scénami, občas si tu někdo někomu někam sáhne, občas to tu i eroticky zajiskří... K tomu spousta jakože promyšlených her, které ale vždycky jdou mnohem promyšleněji obejít a někde za vším tím se skrývá hlavní příběh -celková soutěž, která je zajímavá asi jako jakýkoli průměrný "tournament arc". V první sérii to všechno na mě nějak fungovalo, teď se to začíná pomalu okoukávat, i když pořád to ještě udrží mojí pozornost a protože se zatím pořád nenudím, tak dám druhé sérii ty nejslabší 3* co znám a mám - 4,5/10

plakát

Fukigen na Mononokean - Cuzuki (2019) (série) 

Zrovna když to začalo být zajímavé, tak je konec... Na druhou stranu když si vezmu, že mě začátek druhé série vůbec nechytl a já se musel v určité části do dalších dílů nutit... Zkrátka prvních pár dílů pro někoho jako já za moc nestojí, přemýšlel jsem, kdy se z téhle pro mě po první sérii "béčkové napodobeniny Natsumeho knihy přátel" stalo shoujo a proč je tu najednou tolik nových bishíků a jestli jsou ti "Vykonavatel" a "Spravedlnost" (někdo to překládá i jako "Soudce") pro děj nějak důležití a vůbec kam se celý ten děj prvních pár dílů ubírá. Nebavilo mě to, to sympatické o pomáhání démonům, ten příjemný pocit z dobrého skutku, nebo povedeného krátkého příběhu, byl v prvních pár dílech naprosto pryč a já se tu patlal v nějakém divném dramatu a řešil věci, které pro mě nebyly zase až tak zajímavé. Zhruba někdy v půlce se to ale zlomí, přijde i nějaký ten díl, kdy se opravdu hlavně pomáhá a kdy to má zase ty kvality (i když tady stále béčkové), které mám tak rád třeba už u zmíněného Natsumeho. A pak přišlo příjemné překvapení, když vytáhli autoři novou zápletku o Ashiyovic rodině a mě to konečně chytlo. Sice je to zase tak trochu jako "záhada kolem Natsume Reiko", ale provedení tu není špatné a Ashiya Sakae jako postava vypadá zajímavě. Dovedu si sice docela dobře domyslet, kam tento příběh teď povede, ale ta cesta nevypadá vůbec zle a tak i když tady jen zopakuji stejné hodnocení jako v první sezóně, tak na další díly se teď i trošičku (ale vážně jenom malinko) těším. 5,5/10

plakát

Boogiepop wa warawanai (2019) (seriál) 

Za mě bych to také zhodnotil jako lehce nadprůměrné a příjemné anime s povedenými příběhy a zajímavými postavami, kde pro mě nejlepší je jednoznačně Boogiepop. Hlavní postava mě bavila a líbily se mi hodně všechny její monology a to především tím, jak byla postava namluvená, stylem a taky barvou hlasu. Zkrátka když Boogipop mluvil, tak se mi to velice příjemně poslouchalo a většina toho, co jsem slyšel, měla hlavu a patu. Ono se tu hodně filozofovalo a rozebírala spousta věcí, ale nemůžu říct, že by mi to vadilo a to jak z pohledu množství dialogů, tak jejich obsahů, spíš naopak, občas to bylo zajímavé a dialogy stejně jako každý příběh i jejich propojení byly poměrně pečlivě promyšlené. Akce, i když jí bylo spíše poskrovnu měla spád. Mělo to i atmosféru, takže jsem občas byl i příjemně napjatý a zaujatý tím co bude dál. Nebylo to sice nikterak intenzivní napětí, ale nenudil jsem se... 6,9/10

plakát

Kemurikusa (2019) (seriál) 

Existují skryté poklady, které málokdo objeví, protože se například skrývají pod dosti slabým vizuálním provedením, které odradí spoustu lidí a vždy budou tací, kteří takovým kouskům po prvním díle dají mizerné hodnocení a vykašlou se na to. Jedním takovým anime je prý i Kemono Friends, alespoň znám pár lidí, kteří se mě o tom snažili na minulém Akiconu přesvědčit... Nepovedlo se jim to! A tak si pořád stojím za tím, že díky některým aspektům viditelným hned po prvním díle nemám chuť se do toho pouštět i když pointa toho díla je prý veskrze geniální a z Kemono Friends se stal do jisté míry i kult, mě to mine a druhou šanci tomu v budoucnu asi nedám... No a od stejného autora (jistý pan Tatsuki) přichází další anime a tentokrát musím potvrdit, že tohle je jeden z těch zmíněných pokladů, který většina přejde, protože to po stránce animace vypadá docela bídně. Navíc spoustu lidí odradí i koncept některých postav, třeba takový styl jejich mluvy - prostě fakt, že to může celé vypadat a znít hodně divně. Ale nenechte se zmást, protože už první díl měl pro mě nezapomenutelnou tajemnou atmosféru, díky které jsem byl chycen i mírně zaujat a rozhodl se i přes to, že se na to nekouká zrovna nejlíp pokračovat dál. Ta tajemství a otázky co se vlastně děje, co je kdo a co zač, zajímavé zvraty a neskutečná originalita se projevují stále víc a víc (stejně tak jako se zlepšoval můj dojem) a člověk přemýšlí, dostává zajímavé a opět poměrně originální odpovědi, kterým vévodí pro mě geniální předposlední díl (a v něm naprosto úžasná závěrečná scéna, kde velmi kouzelně přejde příběh v ending a vše dá krásně smysl) a vše uzavírá poměrně přijatelné finále (i když ta přehnaná akce v závěrečném souboji nebyla podle mě zase až tak nutná a díky slabosti animace mi spíš tak trošku kazila dojem = mohlo to být méně akční a víc emotivní) s poslední scénou, která dotvoří celkový dojem, přidá poslední odpověď a nechá na divákovi, aby si ještě chvíli hrál se svými myšlenkami a udělal si celkový obrázek co a jak se asi všechno událo... Ten příběh je minimálně velmi dobrý (za mě vynikající) a díky atmosféře, které hodně pomáhá postapokalyptické prostředí a tajemno se všemi těmi divnými robobrouky a mlhou a vůbec tím co je to sakra vlastně ta Kemurikusa, se to dá krásně užít, pokud máte mysl otevřenou a uvažujete nad věcmi, které sledujete. Animace je sice podprůměrná, ale po hudební stránce je to jak jsem si všiml poměrně zdařilé a to nejen openingy a endingy, ale hudbu jsem příjemně vnímal i několikrát během sledování děje. Tedy kromě jedné velké slabiny (animace), kterou ale nedokáži jen tak přejít, převládá čiré nadšení a opravdu to pro mě byl skrytý poklad zimní sezóny a proto dávám silné 4* - 8,2/10